19.11. Jsem se rozhodl, že zkusím dojí do Loštic. Vyšel jsem před půlčtvrtou odpoledne přes Skaličku a Jestřebí. Na začátku Jestřebí jsem potkal zajímavého může. To co říkal bylo obdivuhodné a to zaujetí, nehledal slova atd:). Sice jsem do Loštic nedošel, protože začala být tma a jít po silnici se mi moc nechtělo, šel jsem jen nad Jestřebí a pak zase zpět domů. Cestou mě zastavil nějaký hodný pán (bydlí na Skaličce-křižovatka, naproti je elektro Urbášek)... a tam mě také vysadil s tím, že venku je teplo a že mám šetřit nohy-to mě řekl v autě...
19. 11. 2009
5. 11. 2009
Havel a jeho absurdní drama.
Absurdní drama (takové, jak jej píše Havel) se mi velmi zamlouvá a Václav Havel, taktéž. Myslí, že to byl vynikající prezident a je dosti cenným člověkem pro ČR. Jsem jeho obdivovatelem. př. Audience.
4. 11. 2009
Svět popsaný matematicky mě nezajímá...
Matematika, vektory a jejich konstrukce... Matematika je obdivuhodná věda, je nesmírně zajímavé, jak věčinu věcí lze popsat právě matematicky, popř. existuje množství empirických rovnic a jejích vztahů. Boužel, toto mě právě nezajímá.
Svět a jakékoli vědění je založeno na domluvě a právě toto mě příjde dosti přízemní, věřit v něco co někdo vymyslel. Samozřejmě na těchto kolektivních "výmyslech" je postaveno fungovní světa. Nemít tyto nepravdy, nikdy bychom se nedočkali nějakého velkého vývoje. Tato relativita, která je všudypřítomná, v podtatě říká, že vše, co člověk vymyslel, k ničemu není, stejně jako právě matematika a její konstrukce. Je to fikce!... ale fikce, která má svůj smysl napoly lidského poznání. Budoucnost lidstva je také fikce. Smyslem lidstva nic není, pokud se na otázku bytí podiváme z pohledu jednoho člověka, nemusí to vypadat tak marně. Člověk může (má) mít své cíle, uvědomovat si tak smysl života, usilovat o něco a snažit se žít, podle svého nejlepšího svědomí, ale v kontextu celého lidstva, je to jedno, minoritní cíle jedince nejsou důležité. Svět leží na popíratelných a nejistých základech. Stejné je to i z finančním trhem, je to uměle vykonstruovaný trh, peníze (papír) nemají takovou hodnotu, jaká je na bankovce uvedena, stejná nestabylita je i v lidstvu. Mnoho teorií již bylo popřeno i když se na několik desítek let zdálo, že ony teorie jsou správné. Nebyly! V kontextu z černými děramy je ohrožena i Einsteinovi teorie. Vědcům se samozřejmě tuto teorii popírat nechce, znamenalo by to překopání většiny vztahů. A opět, je to jen teorie. Veškeré teorie, zánikají přímo úměrně z rostoucím časem.
Jednoduše nemohu věřit ničemu, co jsem neviděl (proto nechápu církev) a nechci bezbřeze věřit matematice, jestliže si myslím, že je to další slepá ulička....
Svět a jakékoli vědění je založeno na domluvě a právě toto mě příjde dosti přízemní, věřit v něco co někdo vymyslel. Samozřejmě na těchto kolektivních "výmyslech" je postaveno fungovní světa. Nemít tyto nepravdy, nikdy bychom se nedočkali nějakého velkého vývoje. Tato relativita, která je všudypřítomná, v podtatě říká, že vše, co člověk vymyslel, k ničemu není, stejně jako právě matematika a její konstrukce. Je to fikce!... ale fikce, která má svůj smysl napoly lidského poznání. Budoucnost lidstva je také fikce. Smyslem lidstva nic není, pokud se na otázku bytí podiváme z pohledu jednoho člověka, nemusí to vypadat tak marně. Člověk může (má) mít své cíle, uvědomovat si tak smysl života, usilovat o něco a snažit se žít, podle svého nejlepšího svědomí, ale v kontextu celého lidstva, je to jedno, minoritní cíle jedince nejsou důležité. Svět leží na popíratelných a nejistých základech. Stejné je to i z finančním trhem, je to uměle vykonstruovaný trh, peníze (papír) nemají takovou hodnotu, jaká je na bankovce uvedena, stejná nestabylita je i v lidstvu. Mnoho teorií již bylo popřeno i když se na několik desítek let zdálo, že ony teorie jsou správné. Nebyly! V kontextu z černými děramy je ohrožena i Einsteinovi teorie. Vědcům se samozřejmě tuto teorii popírat nechce, znamenalo by to překopání většiny vztahů. A opět, je to jen teorie. Veškeré teorie, zánikají přímo úměrně z rostoucím časem.
Jednoduše nemohu věřit ničemu, co jsem neviděl (proto nechápu církev) a nechci bezbřeze věřit matematice, jestliže si myslím, že je to další slepá ulička....
22. 10. 2009
Miachael Jackson
Můj názor na Michaela Jaksona v době jeho žití nebyl příliš vstřícný, spíše nebyl žádný. Nijak jsem se o něj nezajímal, byl mi lhostejný a také jsem se k němu nehlásil, snad pro jeho skandály...
Po jeho smrti se však můj názor změnil, rád si poslechnu jeho hudbu. Uvědomuji si, že to co dokázal zaspívat, jen tak někdo nezvládne. Jeho pěvecký rozsach je ohromný... Bezesporu, Jackson byl významnou pěveckou ikonou v USA, jehož místo nikdo nezastoupí.
Poslední dobou dosti poslouchám klip We Are The World, který mě dokáže uchvátit, jednak výbornou pěveckou prací a výborným pojetím klipu, tedy kamera zabírající jednotlivé osoby, to mi příjde dosti zajímavé a povedené:).
Mimo jiné stejnou radost mi dokáže "nastolit" klip Bob Marley This Love, terý si poslední dobou přehrávám se stejnou frekvencí.
Po jeho smrti se však můj názor změnil, rád si poslechnu jeho hudbu. Uvědomuji si, že to co dokázal zaspívat, jen tak někdo nezvládne. Jeho pěvecký rozsach je ohromný... Bezesporu, Jackson byl významnou pěveckou ikonou v USA, jehož místo nikdo nezastoupí.
Poslední dobou dosti poslouchám klip We Are The World, který mě dokáže uchvátit, jednak výbornou pěveckou prací a výborným pojetím klipu, tedy kamera zabírající jednotlivé osoby, to mi příjde dosti zajímavé a povedené:).
Mimo jiné stejnou radost mi dokáže "nastolit" klip Bob Marley This Love, terý si poslední dobou přehrávám se stejnou frekvencí.
Pocity z procházky...
Pocity z dnešního večera/procházky.
Dnes 4.10 2009 v 20:30 jsem se rozhodl na kolejích v Ostravě, že se musím jít někam projít, pociťoval jsem nadcházející mírnou degeneraci. Zkusím sem napsat co nejvíce pocitů, které jsem zažíval během cesty. Snad je zvládnu nějak rozumě seskupit.
Vyšel jsem před kolej, vydal jsem se směrem jakoby na Olomouc . Vytáhl jsem N-gage, nasadil Kossy a naladil rádio, k mému překvapení jsem uslyšel něco co mě velmi potěšilo a sice, to co jsem nikdy moc neslyšel, jednoduše proto, protože to ve svých „sbírkách“ nemám a jsem líný to shánět. Jednalo se o jakousi elektronickou, mixovanou hudbu rádia Hellax, sídlícího někde na Stodolní ulici. Pořad z názvem Replay, se stal po zbytek cca 75minut tím nejšťastnějším, co mě dokázalo potěšit.
Šel jsem rychlejší chůzí, hnaný pocitem volnosti, který se mísil z myšlenkami, proč jsem nevyšel již dříve. Cestu si užívám, vím, že nevím, kam směřuji a ni to vědět nechci, neplánovaná cesta je pro mě symbolem překvapení a nových zážitků. Zacházím do tmavých uliček, tam kde lampové světlo již nedosáhne. Projdu kolem garaží, přejdu hlavní silnici, zahlédnu nějakého týpka, schválně se mu vyhnu a záhy měním trasu. Jdu vedlejší ulicí, rádio zrovna mixuje „Black or white“ od Michaela Jacksona, zdá se mi to trochu nudné oproti tomu, co jsem předtím slyšel. V ulici je šero. Musím se přiznat, že v noci, v ulicích se celkem bojím, dnešek nebyl výjimkou. Vymyslel jsem si, že se budu snažit co nejméně otáčet za sebe. V takovýchto uličkách se běžně otáčím, sleduji dění, pociťuji mírné mražení v zádech, představuji si, jak bych se asi zachoval, pokud by mě někdo napadl. Necítím se nějak obzvlášť špatně, jen se snažím jaksi v představách dokreslit situaci, která v takových místech může nastat. Ano, uvědomuji si, že mé představy dosti posilují události, které vidím ve filmech, zprávy které slyším, ale na tom není jistě nic zvláštního. Jdu celkem dost mimo Porubu, v blízkosti je potok Porůbka, osamocená asfaltka vede k místnímu koupališti u kterého jsou zahrádky, za mnou jede auto, zastavuje u domu, jedná se o rozvoz pizzy. Jsem z procházky nadšený, vymyslel jsem, že takto budu chodit častěji. Chybí mi totiž pohyb a procházky rychlejší chůzí budou zárukou alespoň nějakého pohybu. Promiňte, ale dovolím si poznámku, připadá mi to, co píšu jako monolog p. Hrušínského ve filmu Spalovač mrtvol. K myšlence procházek přidávám další nápad, nechám se zavést někam tramvájí a pak se snažit dostat zpět na kolej, tímto budu trénovat orientaci a intuici, přitom však budu co nejvíce pozorovat, pozorovat zajímavé věci a hlavně architekturu, která mě v Ostravě zaujala. Myslím, že je hodně neotřelá a já ji takovou nikde neviděl. Škála různých variant domů je opravdu široká. Myslím, že je to způsobené charakterem města Ostravy a to tak, že měla v dřívějších dobách pozici města, na které se nahlíželo jako na místo průmyslu a nepožadovala se od něj nijaká „krása“…to je velké plus, sousedí tu běžně mezi s sebou domy z radikálně odlišnou architekturou a stylem, je zde hodně „krychlových“ domu, domů klasické konstrukce i dosti výstředné o kterých bych ještě někdy chtěl napsat. Ale zpátky k procházce, rozhodnu se projít tmavou uličkou mezi zahrádkami, popravdě, moc se my tam nechce, ale protože se snažím chodit spíše podle instinktu a chuti, přitom se nevracet stejnou cestou, zamířím do temné uličky, zrychlím krok, začínám se více bát, dojdu nakonec pěšinky a přede mnou je most, přejdu ho a ocitnu se v hodně tmavém lese, to se začnu bát ještě více než předtím a svižným krokem procházím lesem, dojdu k velkým vratům, kde cesta končí, nezbývá mi nic jiného než se vydat na zpáteční cestě, strach postupně opadá, protože se vracím místyi, kde jsem již šel a tedy vím co mě čeká. Toto je dosti důležitý poznatek, to co známe, toho se většinou nebojíme…
Dnes 4.10 2009 v 20:30 jsem se rozhodl na kolejích v Ostravě, že se musím jít někam projít, pociťoval jsem nadcházející mírnou degeneraci. Zkusím sem napsat co nejvíce pocitů, které jsem zažíval během cesty. Snad je zvládnu nějak rozumě seskupit.
Vyšel jsem před kolej, vydal jsem se směrem jakoby na Olomouc . Vytáhl jsem N-gage, nasadil Kossy a naladil rádio, k mému překvapení jsem uslyšel něco co mě velmi potěšilo a sice, to co jsem nikdy moc neslyšel, jednoduše proto, protože to ve svých „sbírkách“ nemám a jsem líný to shánět. Jednalo se o jakousi elektronickou, mixovanou hudbu rádia Hellax, sídlícího někde na Stodolní ulici. Pořad z názvem Replay, se stal po zbytek cca 75minut tím nejšťastnějším, co mě dokázalo potěšit.
Šel jsem rychlejší chůzí, hnaný pocitem volnosti, který se mísil z myšlenkami, proč jsem nevyšel již dříve. Cestu si užívám, vím, že nevím, kam směřuji a ni to vědět nechci, neplánovaná cesta je pro mě symbolem překvapení a nových zážitků. Zacházím do tmavých uliček, tam kde lampové světlo již nedosáhne. Projdu kolem garaží, přejdu hlavní silnici, zahlédnu nějakého týpka, schválně se mu vyhnu a záhy měním trasu. Jdu vedlejší ulicí, rádio zrovna mixuje „Black or white“ od Michaela Jacksona, zdá se mi to trochu nudné oproti tomu, co jsem předtím slyšel. V ulici je šero. Musím se přiznat, že v noci, v ulicích se celkem bojím, dnešek nebyl výjimkou. Vymyslel jsem si, že se budu snažit co nejméně otáčet za sebe. V takovýchto uličkách se běžně otáčím, sleduji dění, pociťuji mírné mražení v zádech, představuji si, jak bych se asi zachoval, pokud by mě někdo napadl. Necítím se nějak obzvlášť špatně, jen se snažím jaksi v představách dokreslit situaci, která v takových místech může nastat. Ano, uvědomuji si, že mé představy dosti posilují události, které vidím ve filmech, zprávy které slyším, ale na tom není jistě nic zvláštního. Jdu celkem dost mimo Porubu, v blízkosti je potok Porůbka, osamocená asfaltka vede k místnímu koupališti u kterého jsou zahrádky, za mnou jede auto, zastavuje u domu, jedná se o rozvoz pizzy. Jsem z procházky nadšený, vymyslel jsem, že takto budu chodit častěji. Chybí mi totiž pohyb a procházky rychlejší chůzí budou zárukou alespoň nějakého pohybu. Promiňte, ale dovolím si poznámku, připadá mi to, co píšu jako monolog p. Hrušínského ve filmu Spalovač mrtvol. K myšlence procházek přidávám další nápad, nechám se zavést někam tramvájí a pak se snažit dostat zpět na kolej, tímto budu trénovat orientaci a intuici, přitom však budu co nejvíce pozorovat, pozorovat zajímavé věci a hlavně architekturu, která mě v Ostravě zaujala. Myslím, že je hodně neotřelá a já ji takovou nikde neviděl. Škála různých variant domů je opravdu široká. Myslím, že je to způsobené charakterem města Ostravy a to tak, že měla v dřívějších dobách pozici města, na které se nahlíželo jako na místo průmyslu a nepožadovala se od něj nijaká „krása“…to je velké plus, sousedí tu běžně mezi s sebou domy z radikálně odlišnou architekturou a stylem, je zde hodně „krychlových“ domu, domů klasické konstrukce i dosti výstředné o kterých bych ještě někdy chtěl napsat. Ale zpátky k procházce, rozhodnu se projít tmavou uličkou mezi zahrádkami, popravdě, moc se my tam nechce, ale protože se snažím chodit spíše podle instinktu a chuti, přitom se nevracet stejnou cestou, zamířím do temné uličky, zrychlím krok, začínám se více bát, dojdu nakonec pěšinky a přede mnou je most, přejdu ho a ocitnu se v hodně tmavém lese, to se začnu bát ještě více než předtím a svižným krokem procházím lesem, dojdu k velkým vratům, kde cesta končí, nezbývá mi nic jiného než se vydat na zpáteční cestě, strach postupně opadá, protože se vracím místyi, kde jsem již šel a tedy vím co mě čeká. Toto je dosti důležitý poznatek, to co známe, toho se většinou nebojíme…
Solární systém-vytápění domu
Lehce se zajímám o problematiku solárního vytápění domu, pomocí kolektorů ve kterých proudí kapalné médium (voda). Takový kolektor dokáže v letních měsících a při jasné obloze dosáhnout teploty až okolo 200°C (teplota přímo na kolektoru-ohřátí kovů a vody v něm). Tato vysoká teplota putuje nejčastěji měděnými trubkamy k výměníku, který představuje v podstatě bojler (izolovaná nádoba, dimenzovaná podle spotřeby teplé vody, pro 4 členou rodinu cca 200l). V bojleru dojde k výměně tepelné energie, nejčatěji pomocí nějakého trubkového výměníku (stočená Cu trubka atd.) voda z kolektoru tedy nepříjde do přímého kontaktu s ohřívanou vodou, která je určena např. k vytápění pomocí ustředních rozvodů, nebo jako pitná voda. Medium z kolektorů ani nemůže přijít do kontaktu z užitkovou vodou. Charakter systému tomu zabraňuje díky nutné chemické upravě vody- nemrznoucí směs (musí odolávat mrazu) a tlak, který v systému je, v letních měsících může, díky roztažnosti kapaliny při zahřívání, dosahovat max 6Pa, pak je ventilem zajištěn unik kapaliny, věčinou do připravené nádoby, tak aby se kapalina dala opětovně využít. Při dosažení takového tlaku uniká z ventilu většinou pára. Kvůli roztažnosti vodního media se do rozvodů řadí expanzní nadoba o cca 35L, která je opět dimenzovaná pro konkrétní návrh. Vyrovnává tlaky v systému, zásobárna média. V nejvyšším bodě je umístěno odvzdušnění většinou z ventilem, pomocí něhož lze manuálně systém odvzdušnit. Kolektory je nutno zakoupit, nebo jej vyrobyt. Kolektor a jeho funkce: Je to uzavřený prostor (vzduchotěsně i teplotně). Přední strana je pokryta sklem. Přes něj prochází paprsky slunce (i přes zimní období). Záření je "lapáno" do mněděné desky na kterou je přivařen meandr z Cu trubek, je to jakýsi výměník. Pod touto vrstvou je izolační materiál (kamenná vata) a vše je ze spodu a z boků uzavřeno (dřevěný rám, plech, či jiný vhodný materiál). Takto hotový kolektor je připraven k instalaci na střechu (nad střešní tašky), nebo na zem, věčinou upevněn na vhodnou konstrukci natočenou co nejvíce na jih. Výhodou je, že směrovost na jih nemusí být zcela stryktně dodržena, resp. efektivnost vzhledem k absolutní "jihové" směrovosti padá docela pomalu. Jesli-že, jih je 100%, pak odklon od J o 90° se= efektivnosti kolem 70%, což není tak strašné. Doporučuje se při řešení tohoto problému a instalaci na střechu, raději o jeden kolektor přidat, než situaci řeši nevzhledným "dotáčením" panelů na "pravý" jih.
Možnost je i zapustit kolektor do střechy a nechat jej částečně, nebo lépe vůbec vyčnávat. Toto řešení se mi zdá efektnější. Podle referencí majitelů těchto zařízení se dosahuje ohřevu vody ve výměníku v létě až 70°C-90°, v zimě okolo 40°C. samozřejmě mohou být hodnoty vyší/nižší, to vše závysí na optimálním dimenzování systému a na intenzitě záření. O optimální provoz soustavy se stará elektronické řízení.
Možnost je i zapustit kolektor do střechy a nechat jej částečně, nebo lépe vůbec vyčnávat. Toto řešení se mi zdá efektnější. Podle referencí majitelů těchto zařízení se dosahuje ohřevu vody ve výměníku v létě až 70°C-90°, v zimě okolo 40°C. samozřejmě mohou být hodnoty vyší/nižší, to vše závysí na optimálním dimenzování systému a na intenzitě záření. O optimální provoz soustavy se stará elektronické řízení.
2. 10. 2009
Druhé jidlo uvařené na koleji...
Minulý týden jsem vařil na koleji. Prvním jídlem byli špagety. Ty mně nepřišli nijak zajímavé, proto se zde o nich nebudu rozepisovat. V místním Kauflandu jsem nakoupil rybí prsty, které byli opravdu odporné, rohlíky a cibuli jsem měl z domu, stačilo dokoupit sýr Gouda a pustil jsem se do vaření. Nikdy v průběhu přípravy jsem nenabyl pocitu, že vytvořím něco s chutí poživatelného s takových divných surovin. Můj instinkt se nemýlil, opravdu to nebylo k snědku. Stupeň obtížnosti přípravy 2/10. Nepoživatelnost 9/10
16. 7. 2009
Jak jsem rád, že mám kde spát:)...
Tak jsem se vrátil ze zahradní grylovačky, popili jsme pár pivek a jsem šíleně unavený. Ani nevíte jaký zažívám pocity štěstí, že můžu jít spát...:D tak dobrou!
8. 7. 2009
Jak jsem odlétal z Leeds
Tento text je věnován Anny, která tento příběh chtěla dnes slyšet (7.7. 2009) a já odmýtl jej převyprávět, protože my již chyběla patřičná energie pro nové vyprávění, potom co jsem jej řekl Vevimu, možná i trochu ostychu před mými cestovními zážitky, které nebyli vždy těmi nejš´tastnějšímy. Upozornuji, že je to již pro mě delší doba, cca 20 dní, proto časy a některá fakta budou zkreslená...
Anny zjistila všechny odjezdy a spoje z Hudderfieldu, nastoupil jsem tedy v neděli na místním nádrží na vlak a ním jel do Leeds, vystoupil jsem tam, držel se vystupujících cestujících a pomocí notného pozorování slůvka exit, jsem se bezproblémů dostal ven. Podle Veviho, jsem šel ven, zahl doleva a asi po 20m byla zastávka, přesně jak říkal, měl jsem asi 40min Ddo oficiálního odjezdu, chvíli jsem sledoval ncedulz a nic o Airport, jsem tam nenašel, ale byl jsem si jistý, že je to ona, protože číslo linky sedělo, ale pro jistotu jsem se zeptal chlápka tak okolo 5O roku z lesklou náušnicí v uchu, působyl klidně. Slovy:" Hellou, Bus next Airport please?" a přitom jsem ukázal na zastávku, on celkem ochotně odpovídal, nerozuměl jsem mu moc ale podle "barvy"rozhovoru jsem pochopil, že tam jede také, zakončil to podobnými slovy Yes, Airport... a tak jsem byl ujištěn, autobus měl asi 20min zpoždění. Rozhovor jsem zakončil nadšeným Yes, Ok a vztyčil jsem přitom palec.Měl jsem čas, byl jsem v klidu. Autobus nebyl dvojpatrový,proto jsem se spokojil z "přízemním sezením". Do autobusu nastopil poločernoch i z rodinou, byl veselé nálady a povahy, ale řidič autobusu byl značně rozčílen z jeho kufrů,které rovnal do autobusu dosti něšikovně, kolečkem od kufru drápal sklo, stavěl je na místa pro cestující atd. Proběhla menší slovní "přestřelka",pak se to zklidnilo a já jel na letiště. Na letišti jsem vystoupil a už mě vítaly reklamy společnosti z kterou jsem odlétal Jet2. Měli ze svými terminály zabranou poměrně velkou část letištní haly, šel jsem směrem k chet-in, pro letenku.Měl jem v ruce A4, potvrzení o odbavení z kodem,která fungovala i jako letenka, to jsem však netušil, šel jsem k terminálu, zastavil mě však jeden pracovník této společnosti a začal na mě něco Anglicky, nerozuměl jsem,říkám: Sorry, no English...is Czech... a začal opět něco Anglicky,přikyvoval jsem, říkám OK, Yes ....i když jsem ničemu nerozuměl...říkám do placu chet-in is Prag Flieg...on asi po minutě začal ukazovat časy na papíře, bylo tam 15:05h, jsem se trochu zděsil, že by nějaké zpoždění?..nebo se my snaží říci, že mně už uletělo...blbost, vzpoměl jsem si, že letí až v 17:05....pak po smršti mého souhlasu jsem pochopil, že je to začátek možného odbavení. Měl jsem přes 3hodiny čas. asi po půl hodině jsem se poprvé vydal k terminálu pro moji údajnou letenku, začal na mě mluvit Anglicky, nerozuměl jsem ani slovo, tak jsem vše z úsměvem odsouhlasil a vesele odešel, jako že vím o čem byla řeč .Vůbec jsem netušil, tak jsem si myslel, že je moc brzo. Asi za hodinu jsem šel znovu, k jinému terminálu, to už sem rozuměl trochu více, ptali se jestli nemám nějaké zavazadlo, říkám, že ne, že jen příruční a pak mně taky něco říkal, čemu jsem nerozuměl a já zase odešel si sednout, nevěděl jsem co z časem, tak jsem si šel projít letiště, zjistit kde co je. Asi 1,5h před odletem jsem šel na odbavení znovu,opět k jinému okénku, nyní jsem jí řekl něco o FahrTiket nebo něco tak, paní ukázala na mojí A4 a cosi promluvila, čemuž jsem také nerozuměl a tak jsem trochu pomocí mé velmi chabé Angličtiny a možná i Němčiny a rukou snažil domluvit, jestli mám jít na Depords, říkám next Europa depords? International Depords is no? a to mně kupodivu rozuměla a říkala něco v tom smyslu, že mám jít na Europa Depords, tedy jsem pochopil, že můj papír slouží i jako letenka, proto jsem šel směrem k Europa Depords, tam jeden očividně netolerantní pán kontroloval velikost a někdy i snad obsah zavazadel, mně naštěstí i z mými čaji v batohu pustil. Na zádech jsem měl příruční batoh, v ruce svíral mini notebook, který jsem zabalil do maskáčové bundy, to už se my nevlezlo zpět do batohu.... Z obrázků jsem pochopil, že si nepřejí, aby cestující měli v ruce bundu, ale nakonec se ukázalo, že to nebyl problém. U detekčního rámu se mě ujala vcelku příjemně vyhlížející starší paní, cosi prohodila, já na úvod říkám, sorry, no Eanglish a začal z batohu a kapes vytahovat plno kovových předmětů, pásek atd...přitom jsem si mojí letenku nechal na lavici, kde se odkládaly kovové věci, prošel jsem mezi rámy, u kterých stálo více policistů,než bylo snesitelné a při nandávání pásku jsem si uvědomil, že my zcela jistě něco chybí, byla to letenka. Popadl mně takový zajímavý strach, bál jsem se, ale jako by my naplno až tak nedocházelo co se stalo, jako by existovalo ještě nějaké řešení...Naštěstí asi po minutě přišla v mích očích krásná Policistka ptala se něco z lístkem, já jsem ji přivolal, ona na mě Name?, řekl jsem jí jméno a ona my ji předala. Byl jsem štasten. šel jsem do odletové haly, tam se setkal z několika cikány, letadlo mělo 30min zpoždění. Jeden z nich se na mě začal nějak upřeně díval. Říkám mu nadšeně, také letíte do České republiky?.... a on odpověděl: Jo, jasně, mi tady všichni letíme, do Čech, celá skupina, nás je tady hodně a pokynul letmo na své krajany, kterým bylo lehce přes dvacet, některým něco přes 30let. Já se pousmál, a opět si stoupl řádně do fronty. On po chvíli opět na mě.... A tys byl tady pracovat? ...Říkám: Ne, jen na výletě...on: A u Koho .Říkám:u kamaráda...On říká: No, a cos tam dělal, nelíbilo se ti tady?... Já říkám nadšeně, Ne, naopak, mně se v Anglii hodně líbilo....On říká:Ale doma je doma, že?...a já něo v tom smyslu, že nevím.....Pak on: A chtěl bys v Anglii pracovat...říkám: Nevím..ON: Já tě zaměstnám, seš takovej mladej, silnej, hodně toho vydržíš...Já říkám ze smíchem: No, mladej a blbej, že?... a tím rozhovor skončil a já si přál abych s nimi nesdílel sedačku, či neseděl k nim nějak blízko, naštěstí se tak nestalo. Přiletěl jsem na Ruzyni, hned koupil jízdenku a naskočil na autobus,který jel na Dejvickou, tam přesedl na metro a dostal se na Václavák, tam jsem v MacDonaldu koupil jeden unifikovaný hamburger a vydal se směr hl. nádraží, tam zakoupil lístek, šel se podívat na odjezdovou tabuli a nic na Zábřeh jsem nenašel...šel jsem se zeptat hned pokladní v kolik hodin my to jede, ta zjistila, že až v 00:04 a řekla, že my jízdenka nebude platit, proto po delší době jízdenku stornovala a nahradila jízdenkou zítřejšího data. Na nádraží jsem byl okolo 20:30, proto jsem měl hodně času, sedl jsem si, a čekal jsem, vytáhl notebook připojil se na wifi. Dlouho to netrvalo a přišli za mnou dvě individua. Jeden vypadal, že není schopen slova a ten druhý se nademě naklonil a šeptavě, chraplavým hlasem něco zasyčel, pak říkám, co? Co chcete?...taky syčel...Říkám, já vůbec nevím co chcete, pak trochu lépe zasyčel ciiigaretu prosím. Říkám :nemám ...a on: tak aspon 10Kč...Říkám,já nic nemám, vypadněte, já vám nic nedám...tak odešli...pak v 22:30 byl přistaven můj vlak, ale neviděl jsem tam žádnou zastávku se Zábřehem,proto jsem šel na nástupiště a nádražáků se ptám, jestli to zastavuje v Zábřeze. Byli to Slováci, podívaly se do papírů řekli, že ne. Šel jsem zpět, uviděl automat na informace o odjezdech a zjistil jsem, že přímo do Z. jede až vlak v 04:08.To mě nepotěšilo a asi na 4h jsem se vydal na noční procházkou Prahou. Pak jsem nasedl do rychlíku a o půl sedmé ráno jsem byl doma.:)
Anny zjistila všechny odjezdy a spoje z Hudderfieldu, nastoupil jsem tedy v neděli na místním nádrží na vlak a ním jel do Leeds, vystoupil jsem tam, držel se vystupujících cestujících a pomocí notného pozorování slůvka exit, jsem se bezproblémů dostal ven. Podle Veviho, jsem šel ven, zahl doleva a asi po 20m byla zastávka, přesně jak říkal, měl jsem asi 40min Ddo oficiálního odjezdu, chvíli jsem sledoval ncedulz a nic o Airport, jsem tam nenašel, ale byl jsem si jistý, že je to ona, protože číslo linky sedělo, ale pro jistotu jsem se zeptal chlápka tak okolo 5O roku z lesklou náušnicí v uchu, působyl klidně. Slovy:" Hellou, Bus next Airport please?" a přitom jsem ukázal na zastávku, on celkem ochotně odpovídal, nerozuměl jsem mu moc ale podle "barvy"rozhovoru jsem pochopil, že tam jede také, zakončil to podobnými slovy Yes, Airport... a tak jsem byl ujištěn, autobus měl asi 20min zpoždění. Rozhovor jsem zakončil nadšeným Yes, Ok a vztyčil jsem přitom palec.Měl jsem čas, byl jsem v klidu. Autobus nebyl dvojpatrový,proto jsem se spokojil z "přízemním sezením". Do autobusu nastopil poločernoch i z rodinou, byl veselé nálady a povahy, ale řidič autobusu byl značně rozčílen z jeho kufrů,které rovnal do autobusu dosti něšikovně, kolečkem od kufru drápal sklo, stavěl je na místa pro cestující atd. Proběhla menší slovní "přestřelka",pak se to zklidnilo a já jel na letiště. Na letišti jsem vystoupil a už mě vítaly reklamy společnosti z kterou jsem odlétal Jet2. Měli ze svými terminály zabranou poměrně velkou část letištní haly, šel jsem směrem k chet-in, pro letenku.Měl jem v ruce A4, potvrzení o odbavení z kodem,která fungovala i jako letenka, to jsem však netušil, šel jsem k terminálu, zastavil mě však jeden pracovník této společnosti a začal na mě něco Anglicky, nerozuměl jsem,říkám: Sorry, no English...is Czech... a začal opět něco Anglicky,přikyvoval jsem, říkám OK, Yes ....i když jsem ničemu nerozuměl...říkám do placu chet-in is Prag Flieg...on asi po minutě začal ukazovat časy na papíře, bylo tam 15:05h, jsem se trochu zděsil, že by nějaké zpoždění?..nebo se my snaží říci, že mně už uletělo...blbost, vzpoměl jsem si, že letí až v 17:05....pak po smršti mého souhlasu jsem pochopil, že je to začátek možného odbavení. Měl jsem přes 3hodiny čas. asi po půl hodině jsem se poprvé vydal k terminálu pro moji údajnou letenku, začal na mě mluvit Anglicky, nerozuměl jsem ani slovo, tak jsem vše z úsměvem odsouhlasil a vesele odešel, jako že vím o čem byla řeč .Vůbec jsem netušil, tak jsem si myslel, že je moc brzo. Asi za hodinu jsem šel znovu, k jinému terminálu, to už sem rozuměl trochu více, ptali se jestli nemám nějaké zavazadlo, říkám, že ne, že jen příruční a pak mně taky něco říkal, čemu jsem nerozuměl a já zase odešel si sednout, nevěděl jsem co z časem, tak jsem si šel projít letiště, zjistit kde co je. Asi 1,5h před odletem jsem šel na odbavení znovu,opět k jinému okénku, nyní jsem jí řekl něco o FahrTiket nebo něco tak, paní ukázala na mojí A4 a cosi promluvila, čemuž jsem také nerozuměl a tak jsem trochu pomocí mé velmi chabé Angličtiny a možná i Němčiny a rukou snažil domluvit, jestli mám jít na Depords, říkám next Europa depords? International Depords is no? a to mně kupodivu rozuměla a říkala něco v tom smyslu, že mám jít na Europa Depords, tedy jsem pochopil, že můj papír slouží i jako letenka, proto jsem šel směrem k Europa Depords, tam jeden očividně netolerantní pán kontroloval velikost a někdy i snad obsah zavazadel, mně naštěstí i z mými čaji v batohu pustil. Na zádech jsem měl příruční batoh, v ruce svíral mini notebook, který jsem zabalil do maskáčové bundy, to už se my nevlezlo zpět do batohu.... Z obrázků jsem pochopil, že si nepřejí, aby cestující měli v ruce bundu, ale nakonec se ukázalo, že to nebyl problém. U detekčního rámu se mě ujala vcelku příjemně vyhlížející starší paní, cosi prohodila, já na úvod říkám, sorry, no Eanglish a začal z batohu a kapes vytahovat plno kovových předmětů, pásek atd...přitom jsem si mojí letenku nechal na lavici, kde se odkládaly kovové věci, prošel jsem mezi rámy, u kterých stálo více policistů,než bylo snesitelné a při nandávání pásku jsem si uvědomil, že my zcela jistě něco chybí, byla to letenka. Popadl mně takový zajímavý strach, bál jsem se, ale jako by my naplno až tak nedocházelo co se stalo, jako by existovalo ještě nějaké řešení...Naštěstí asi po minutě přišla v mích očích krásná Policistka ptala se něco z lístkem, já jsem ji přivolal, ona na mě Name?, řekl jsem jí jméno a ona my ji předala. Byl jsem štasten. šel jsem do odletové haly, tam se setkal z několika cikány, letadlo mělo 30min zpoždění. Jeden z nich se na mě začal nějak upřeně díval. Říkám mu nadšeně, také letíte do České republiky?.... a on odpověděl: Jo, jasně, mi tady všichni letíme, do Čech, celá skupina, nás je tady hodně a pokynul letmo na své krajany, kterým bylo lehce přes dvacet, některým něco přes 30let. Já se pousmál, a opět si stoupl řádně do fronty. On po chvíli opět na mě.... A tys byl tady pracovat? ...Říkám: Ne, jen na výletě...on: A u Koho .Říkám:u kamaráda...On říká: No, a cos tam dělal, nelíbilo se ti tady?... Já říkám nadšeně, Ne, naopak, mně se v Anglii hodně líbilo....On říká:Ale doma je doma, že?...a já něo v tom smyslu, že nevím.....Pak on: A chtěl bys v Anglii pracovat...říkám: Nevím..ON: Já tě zaměstnám, seš takovej mladej, silnej, hodně toho vydržíš...Já říkám ze smíchem: No, mladej a blbej, že?... a tím rozhovor skončil a já si přál abych s nimi nesdílel sedačku, či neseděl k nim nějak blízko, naštěstí se tak nestalo. Přiletěl jsem na Ruzyni, hned koupil jízdenku a naskočil na autobus,který jel na Dejvickou, tam přesedl na metro a dostal se na Václavák, tam jsem v MacDonaldu koupil jeden unifikovaný hamburger a vydal se směr hl. nádraží, tam zakoupil lístek, šel se podívat na odjezdovou tabuli a nic na Zábřeh jsem nenašel...šel jsem se zeptat hned pokladní v kolik hodin my to jede, ta zjistila, že až v 00:04 a řekla, že my jízdenka nebude platit, proto po delší době jízdenku stornovala a nahradila jízdenkou zítřejšího data. Na nádraží jsem byl okolo 20:30, proto jsem měl hodně času, sedl jsem si, a čekal jsem, vytáhl notebook připojil se na wifi. Dlouho to netrvalo a přišli za mnou dvě individua. Jeden vypadal, že není schopen slova a ten druhý se nademě naklonil a šeptavě, chraplavým hlasem něco zasyčel, pak říkám, co? Co chcete?...taky syčel...Říkám, já vůbec nevím co chcete, pak trochu lépe zasyčel ciiigaretu prosím. Říkám :nemám ...a on: tak aspon 10Kč...Říkám,já nic nemám, vypadněte, já vám nic nedám...tak odešli...pak v 22:30 byl přistaven můj vlak, ale neviděl jsem tam žádnou zastávku se Zábřehem,proto jsem šel na nástupiště a nádražáků se ptám, jestli to zastavuje v Zábřeze. Byli to Slováci, podívaly se do papírů řekli, že ne. Šel jsem zpět, uviděl automat na informace o odjezdech a zjistil jsem, že přímo do Z. jede až vlak v 04:08.To mě nepotěšilo a asi na 4h jsem se vydal na noční procházkou Prahou. Pak jsem nasedl do rychlíku a o půl sedmé ráno jsem byl doma.:)
vspomínka na ekonomiku....
Musíme mít optimální množství. Tak koho, Zdenka jsem se ptala, ano? tak chci vědět, co znamená rentabilita... ano, ale vždycky zisk lomeno zisky a uvádí se za rok...ještě další jsem si psali, podnikové aktiva. Tyto ukazatele rentability měří celkový...a vždycky za každých okolností musíme pracovat efektivně...a efektivita je co?...abychom to zákazníkovy mohli dodat...uhm, náklady musí být menší než ziskovost...vždycky chceme žít a podnikat, tak aby to mělo vyší výnosy, než náklady...za páté analýza...tam napíšeme...jo, vy to tam nemáte, analýza tržní hodnoty.
Poměrová (finanční) analýza (302)
1, Likvidity
2,Struktury
3,Zadluženost
4, Rentability
5, Tržní hodnoty
Hodnotí postavení firmy na kapitálovém trhu. To se projevuje v pohybu tržních cen akcií. Základní informace o situaci na kapitálovém trhu zjistí běžný akcionář nejčastěji na burzovním lístku (v Hospod. Novinách)
Price Erning Ratio P/E=cena 1akcie/zisk na jednu akcii
Kolik jsou investoři ochotni zaplatit za 1kč vykázaného zisku. Nízká hodnota tohoto ukazatele znamená hodnocení podniku trhem=Akcie jsou levné!
DIVIDENDA NA 1Kmenovou akcii=DIVIDENDA/Počet akcií. čím vyšší je vaše hodnota, tím více je zhodnocován kapitál akcionáře, jako odraz prosperity akciové společnosti.
Poměrová (finanční) analýza (302)
1, Likvidity
2,Struktury
3,Zadluženost
4, Rentability
5, Tržní hodnoty
Hodnotí postavení firmy na kapitálovém trhu. To se projevuje v pohybu tržních cen akcií. Základní informace o situaci na kapitálovém trhu zjistí běžný akcionář nejčastěji na burzovním lístku (v Hospod. Novinách)
Price Erning Ratio P/E=cena 1akcie/zisk na jednu akcii
Kolik jsou investoři ochotni zaplatit za 1kč vykázaného zisku. Nízká hodnota tohoto ukazatele znamená hodnocení podniku trhem=Akcie jsou levné!
DIVIDENDA NA 1Kmenovou akcii=DIVIDENDA/Počet akcií. čím vyšší je vaše hodnota, tím více je zhodnocován kapitál akcionáře, jako odraz prosperity akciové společnosti.
Při přípravě na Maturytu jsem měl potřebu napsat nějaký příběh, zatím nedokončený.....
Už jste někdy slyšeli o elektronkových mužích?Ne? Elektronkový člověk, napolo člověk a napolo stroj sestoupí z nebes, jako ten nejrychlejší volně letící elektron v celé galaxii a započne se svím kázáním jak na Zemi, tak i uvnitř všech elektrických spotřebičů. A bude kázat vše co se týká údržby a života jeho samotného, i života jeho pozemských bratrů a sester. Bude nabádat ke sjednocení, protože jen tak lze dosáhnou společenské síli, tím více lze dokázat na poly elektronek. Všechna energie světla se vstřebá do jedné jediné elektronky, která vyšle paprsek volných elektronů tak mocný, že by byl schopen zničit vše živé i mrtvé na naši Zemi. Elektronkový muži jsou všude kolem nás, kam se jen podíváte, jistě na ně, nebo jejich odnož narazíte, jejich vliv je tak mocný, že časem budete uvažovat zda-li nejste vy, tím elektronkovým můžem. V každém znás je kousek elektronkového muže, naše evoluce započala na elektronkách a z elektronkami i skončí, jen je otázkou kde a zda to bude na Zemi. Vesmír je tak starý, jak je staré samotné elektronkové lidstvo. Naše populace pochází z prapůvodní planety,kde byl celý povrch pokryt souvislou vrstvou elektronek. Mělo to jednu velkou výhodu, elektronky na svoje předání energie nepotřebovali tak dlouhé kabeli, jako je třeba zde, jednoduše si energii předávali mezi s sebou a okamžitě. Uprostřed, na střeše své chalupy stála hlavní elektronka,která veškerou energii, která prošla přes miliony jiných elektronek vstřebávala. Výsledkem byla propracovaná dorozumívací struktura.Na naší Zemi je problémů více. Asi největším je fakt, že lidé této planety nejsou u sebe, tudíž nemůže probíhat datová výměna. Různě se sobě straní,staví nedobytné domy, chovají se velice podivuhodně, nemají na komunikaci náladu atd. Elektronková země, naše původní planeta vše vidí a také na to patřičně reaguje. Dává do nás impulzy, abchom se více rozmnožovali a přiblížili se ideálu, ideálu,kdy bude celá planeta pokryta elektronkami a dorozumívání tak bude bezchybné.
Náš příběh není ani tak o elektronkách, o blikajících podivuhodných mužích a ani o tom, čemu říkáme smyšlený příběh, čí scifi. Ne! Mím učelem není vás strašit, děsit, kazit spánek, chci jen psát o věcech, které my příjdou důležité, ba veledůležité. Chci psát volně, nechci být ničím ani žádnou myšlenkou, či událostmi omezen. Vadí my texty,které jsou zaujaté,které křivdí a které jsou nepravdivě namířené na lidi, kteří nemají tu možnost a schopnost se bránit a podléhají tak vládě někoho jiného, nechají si ovlivnit život. Nemyslím jen na celebrity, ale i obyčejný člověk není nikdy tak obyčejný aby se o něm mohlo mlčet, stejně tak, jako slavný člověk není tak zkažený a tak podlí, jak media tvrdi. Spravedlnost, pomsta, nenávist, to jsou ty slova, která nedají některým z nás spát, ale jsou to i ta slova, která dělají zlo...Chci být objektivní a tolerantní současně.
Byl březen, měsíc jak má být, nic nechybělo, ba ani nepřebívalo,den míjel den, život ač po zimním období lehce zpomalený, tak stále živelný. Židovský chlapec, jménem Samuel,který žil ve středně velké vesničce na okraji, přesněji na uplnem okraji přímo v průmyslové zoně. Inu, chlapec pocházel z velmi chudé židovské rodiny, jeho maminka pracovala jak se dá, byla to velmi pracovitá a milosrdná žena a otec, otec se před hrůzou 2. sv. války odstěhoval bůh ví kam. Ne, nikdo mu to neměl za zlé,všichni ho obdivovali i když byl na míle od své rodiny. Často se stávalo, že přišla korespondence. To dávalo rodině naději, že je ještě někdo má rád a že drží pohromadě. Nikdo si neuměl představit život bez nějakého člena rodiny, jednoduše to bylo nemožné. Tak se měli rádi...
Náš příběh není ani tak o elektronkách, o blikajících podivuhodných mužích a ani o tom, čemu říkáme smyšlený příběh, čí scifi. Ne! Mím učelem není vás strašit, děsit, kazit spánek, chci jen psát o věcech, které my příjdou důležité, ba veledůležité. Chci psát volně, nechci být ničím ani žádnou myšlenkou, či událostmi omezen. Vadí my texty,které jsou zaujaté,které křivdí a které jsou nepravdivě namířené na lidi, kteří nemají tu možnost a schopnost se bránit a podléhají tak vládě někoho jiného, nechají si ovlivnit život. Nemyslím jen na celebrity, ale i obyčejný člověk není nikdy tak obyčejný aby se o něm mohlo mlčet, stejně tak, jako slavný člověk není tak zkažený a tak podlí, jak media tvrdi. Spravedlnost, pomsta, nenávist, to jsou ty slova, která nedají některým z nás spát, ale jsou to i ta slova, která dělají zlo...Chci být objektivní a tolerantní současně.
Byl březen, měsíc jak má být, nic nechybělo, ba ani nepřebívalo,den míjel den, život ač po zimním období lehce zpomalený, tak stále živelný. Židovský chlapec, jménem Samuel,který žil ve středně velké vesničce na okraji, přesněji na uplnem okraji přímo v průmyslové zoně. Inu, chlapec pocházel z velmi chudé židovské rodiny, jeho maminka pracovala jak se dá, byla to velmi pracovitá a milosrdná žena a otec, otec se před hrůzou 2. sv. války odstěhoval bůh ví kam. Ne, nikdo mu to neměl za zlé,všichni ho obdivovali i když byl na míle od své rodiny. Často se stávalo, že přišla korespondence. To dávalo rodině naději, že je ještě někdo má rád a že drží pohromadě. Nikdo si neuměl představit život bez nějakého člena rodiny, jednoduše to bylo nemožné. Tak se měli rádi...
Něco co jsem napsal o Svatém týdnu, když jsem nemohl usnout a přemýšlel jsem...
Kurva,
to je to slovo, co mě napadá
svatý tyden se zdá svatým jen pro svaté.
Pln rozhořčení, ležím,
ležím už 5 hodin,
už ani nevím co mám dělat se svým tělem...
Slyším ptáky, ptáci pějí svůj Máchův verš,
plní očekávání, plní naděje a plní radosti nového dne.
Já ze strachu kontroluji hodiny, jsou 4:43 a děsím se dalších dní...
Mám strach z toho co příjde, ale zároven se i těším na nové,
vždy musí člověk něco oběvovat, pro něco žít.
Až nyní? Až ted? Slyším startující auto, jediné za celé usínací pokusy.
Né, že by my vadilo, ale vadí. Motor hřmotně jede asi minutu,
jako by byla zima, jako by potřeboval zahřát...Blbost! je léto,
tak mě napadá proč to dělá....
Nevím, zkouším usínat znovu, nejde to, jdu do kuchyně připravit
pozdně letní snídani, je to chléb ze sádlem, jak krásně voní prasetem!
Pomyslím si, prasátko celý život bylo veselé, běhalo po pastvinách,
rochnilo se v jarní kukuřici, ničeho se nebálo a smrt přišla z nenadání, ani o tom nevědělo.
Blbost, další blbost má idealizace je na pokraji zhroucení, chce se my přehodnotit mé názory,mé ideály,
ale vím,že nyní se do toho pouštět nebudu, je noc, ráno, předmaturitou, a já vím, že na to nemám nyní čas, snad jindy,snad po ní.(4:56)
to je to slovo, co mě napadá
svatý tyden se zdá svatým jen pro svaté.
Pln rozhořčení, ležím,
ležím už 5 hodin,
už ani nevím co mám dělat se svým tělem...
Slyším ptáky, ptáci pějí svůj Máchův verš,
plní očekávání, plní naděje a plní radosti nového dne.
Já ze strachu kontroluji hodiny, jsou 4:43 a děsím se dalších dní...
Mám strach z toho co příjde, ale zároven se i těším na nové,
vždy musí člověk něco oběvovat, pro něco žít.
Až nyní? Až ted? Slyším startující auto, jediné za celé usínací pokusy.
Né, že by my vadilo, ale vadí. Motor hřmotně jede asi minutu,
jako by byla zima, jako by potřeboval zahřát...Blbost! je léto,
tak mě napadá proč to dělá....
Nevím, zkouším usínat znovu, nejde to, jdu do kuchyně připravit
pozdně letní snídani, je to chléb ze sádlem, jak krásně voní prasetem!
Pomyslím si, prasátko celý život bylo veselé, běhalo po pastvinách,
rochnilo se v jarní kukuřici, ničeho se nebálo a smrt přišla z nenadání, ani o tom nevědělo.
Blbost, další blbost má idealizace je na pokraji zhroucení, chce se my přehodnotit mé názory,mé ideály,
ale vím,že nyní se do toho pouštět nebudu, je noc, ráno, předmaturitou, a já vím, že na to nemám nyní čas, snad jindy,snad po ní.(4:56)
13. 6. 2009
Zážitek v Anglii při Golfo-míčkaření
Anglie, golf, Huddersfield. Toto nejsou jen slova, která zvládám v angličtině, jsou to pojmy, symboly pro dnešní den..
Jako typický Ćech mám rád věci které jsou laciné. Okolo Huddersfieldu je hned několik golfových hřišť,kde se dá provozovat nový sport"golfo-míčkaření" ano název připomíná naše typické houbaření. Hned na počátku přiznám, že tyto činnosti jsou si velmi podobné. O co jde? Vyhlédněte si golfové hřiště a jednoduše míčky hledejte. Je to velmi napínavá a časově náročná zábava. Abych se vyhnul zbytečné teorii a abych vás nedržel tolik napjaté, přejdeme rovnou k mému dnešnímu zážitku.
Vevi, Anči, mě vysadili u golf. hřiště a já jej začal procházet, částečně v lese, část přímo na hřišti. Když jsem chodil na hřišti, z dálky vidím u jednoho domečku celkem dost "života". Říkám si, tak co, asi v sobotu opékají párky. Vyjdu tedy z lesíka a jdu na golfovou plochu, směrem k blízkému keři. Tam z udivem nacházím první golfový míček. Poté jdu kolem lesíka, dlouho nic nevidím, proto si do něj zajdu, narážím na lesní pěšinu, kolem hřiště je nějaká přírodní rezervace. Jdu směrem výš, sestoupím z pěšiny volně do lesíka, tam objevuji hned druhý míček. O kousek dál nacházím i třetí, zdá se my, že cesta vede moc do kopce, proto se otočím a jdu zpět. Zase vkročím na golfovou plochu, jdu kolem lesíku, otáčím se, v dáli cca 300m vidím chlapa z dvěma uplně na volno puštěnými psíky. Nebyli to psíci, spíše pořádní psy, nedivil bych se, kdyby byli z nějakého bojového rodu, špičaté uši a mohutnost tomu napovídala. No nic, řek sem si, to zas bude rozhovor v plné mé Češtině... Zašel jsem za nedaleký roh, hřiště bylo obehnáno zdí, tam vidím snížení zítky a zřetelný průlez. Říkám si, to už je blbý někde před ním líst někam do keřů. Podívám se ještě jednou kde chlápek je, vidím, že celkem daleko, proto přeskakuji zítku a rychlím krokem jdu po pěšince směrem do kopce, pak měmím směr doleva. Během cesty slyším štěkot. Má představa zakousnutého psa v mém lýtku, je pro mě tak děsivá, že zvýšení tepu a celková křečovitost je samozřejmostí.Děs hrůza, strach, to je to co tento výlet dělá živým. Nakonec jsem z velkou radostí vylezl na silnici a bylo po strachu, ba i po příběhu...
Jako typický Ćech mám rád věci které jsou laciné. Okolo Huddersfieldu je hned několik golfových hřišť,kde se dá provozovat nový sport"golfo-míčkaření" ano název připomíná naše typické houbaření. Hned na počátku přiznám, že tyto činnosti jsou si velmi podobné. O co jde? Vyhlédněte si golfové hřiště a jednoduše míčky hledejte. Je to velmi napínavá a časově náročná zábava. Abych se vyhnul zbytečné teorii a abych vás nedržel tolik napjaté, přejdeme rovnou k mému dnešnímu zážitku.
Vevi, Anči, mě vysadili u golf. hřiště a já jej začal procházet, částečně v lese, část přímo na hřišti. Když jsem chodil na hřišti, z dálky vidím u jednoho domečku celkem dost "života". Říkám si, tak co, asi v sobotu opékají párky. Vyjdu tedy z lesíka a jdu na golfovou plochu, směrem k blízkému keři. Tam z udivem nacházím první golfový míček. Poté jdu kolem lesíka, dlouho nic nevidím, proto si do něj zajdu, narážím na lesní pěšinu, kolem hřiště je nějaká přírodní rezervace. Jdu směrem výš, sestoupím z pěšiny volně do lesíka, tam objevuji hned druhý míček. O kousek dál nacházím i třetí, zdá se my, že cesta vede moc do kopce, proto se otočím a jdu zpět. Zase vkročím na golfovou plochu, jdu kolem lesíku, otáčím se, v dáli cca 300m vidím chlapa z dvěma uplně na volno puštěnými psíky. Nebyli to psíci, spíše pořádní psy, nedivil bych se, kdyby byli z nějakého bojového rodu, špičaté uši a mohutnost tomu napovídala. No nic, řek sem si, to zas bude rozhovor v plné mé Češtině... Zašel jsem za nedaleký roh, hřiště bylo obehnáno zdí, tam vidím snížení zítky a zřetelný průlez. Říkám si, to už je blbý někde před ním líst někam do keřů. Podívám se ještě jednou kde chlápek je, vidím, že celkem daleko, proto přeskakuji zítku a rychlím krokem jdu po pěšince směrem do kopce, pak měmím směr doleva. Během cesty slyším štěkot. Má představa zakousnutého psa v mém lýtku, je pro mě tak děsivá, že zvýšení tepu a celková křečovitost je samozřejmostí.Děs hrůza, strach, to je to co tento výlet dělá živým. Nakonec jsem z velkou radostí vylezl na silnici a bylo po strachu, ba i po příběhu...
23. 5. 2009
Maturita, svatý týden je svatým jen pro svaté, jsem kacíř!
Nedá mě to a musím to zde alespon pro sebe sepsat:). Tak jsem se přiblížil k maturitní zkoušce. Celkem z 5 předmětů. praktická mě nedopadla nijak obzvlášt dobře, nakonec to šlo na 4, ael nejdříva po pořádku. Již před svatým týdnem (týden před ustnímy zkouškamy 18.5. 2009) jsem měl silný pocit, že to nepůjde, že to nezvládnu a začínal jsem se zkoušet smířit s tím, že ji neudlám. Na začátku svatáku jsem však zaujmul zcela jiný a radikální postoj. Začal jsem se nebývale učit, učit češtinu. Učil jsem se max 9, 8h denně, chtěl jsem až 12h a to my nikdy nešlo, učil jsem se max 2 dny hodně, pak už to také nešlo, tak jsem to spíše prolemploval, stále se stresoval a hodně přemýšlel, na začátku týdne jsem byl pln naděje a mrzelo mě, že jsem se již nezačil efektivně učit dříve. Začínal jsem chápat moji časovou tísen a cpal do sebe češtinu, od matiky jsem druhý den zcela upustil z názorem, že se stejně nic nenaučím a že to budeu chtě nechtě nějak rasknout. Nechtěl jsem v češtině udělat ostudu, proto jsem na ni kladl velký důraz, a také mě to přišlo logické a zajímavé, se učit literaturu. Trvalo my celé 4 dny než jsem všechny okruhy do lit. přečetl nahlas a vnímal si co čtu, toho se my nikdy při učení nepovedlo dosáhnou, zvedla se my nálada:D...v mezičase jsem udělal celkem efektivně velkou část Automatizace, a měření, ve čtvrtek jsem si na internetu přečetl hlášky našeho předsedy a od té doby se datuje období toho, že to opravdu stejně nemá cenu a již jsem se nedokázal nic moc naučit tento stav, smiřování se z neuspěchem, příprava rodičů na můj pád a mé alespon uklidnování, že jsem ještě nikdy nepropad a že ted, nyní zřejmě příjde ta chvíle, protože opravdu nic moc neumím. Byl jsem realista. Také mě ještě více znejistily návštěvy mích kamarádů, Stoky, který říkal, že to samozřejmě udělá a že by chtěl vyznamenání, když mluvil o matice, hovořil jak otevřená kniha:)....také se mu povedlo udělat maturitu celkově za 5. Gratuluji!....Přišel osudový den a sice 18.5.2009 a sním i má pondělní zkoušká mé dospělosti, první byla matika, vytáhl jsem binomickou větu, snažil se získat čas, díky třídní profesorce jsem to nakonec dokázal udělat na 4:D, děkuji:), pak přišla Čeština, té jsem se nijak nebál, profesorka byla vždy rotzumná, udělal jsem ji za 3, pak to bylo horší, přišla automatizace a já si uvědomil, že si potřebuji vytáhnout otázku, kde bude alespon část nějakých snímaču, povedlo se! snímače tlaku a jednoduché, ideální P,I,D, regulátory, snímače tlaku jsem řekl celkem exelentně a regulátory -téměř nic, byly tam rovnice, diferenciální a toto není moje branže:), celkově tedy za 4. Následovalo pro mě asi to nejhorší a to elektronická měření, předseda byl aktivní, dělal jsem přípravu a "schytal" jsem od něho hlášku: " To jsou keci starýho zbrojnoše"...to mě trochu rozhodilo, ale nakonec jsem to udělal na čistou 4. a odjel domů slavit, slavilo se tak nějak z kamarády celý týden. Nakonec se ukázalo přes všelijaké obecné obavy, že předseda byl nad míru milý a hodný člověk. Tak tedy ještě jednou celému učitelskému sboru díky za vše a panu předsedovy zvláště. Ve čtvrtek proběhlo slavnostní předávání mat. vysvědčení vr sklepení čškoly....říkám si, z pěti předmětů, celkově za 19, to vůbec není špatný výsledek, mohl jsem dopadnout i hůře...Mně stačí za 4!
22.-23.5. 2009 Maturitní večírek SPŠe U cechmistra Mohelnice táhl jsem to, až do 7:00 :D a stálo to za to.
Maturitní večírek, požívání alkoholických nápojů patří vždy k těm příjemným akcím. 22.-23.5. 2009. Sraz byl určen na 18:00 u hostince. V ten den příšerně pršelo padali blesky a hromy. Do Mohelnice jsem byl dopraven Toníííkovou modrou škodovkou, díky němu jsem minimálně zmokl. Při jízdě jsem zjistil, že si nepřeje, abych v tak luxusním autě požíval nějaké potraviny (měli krásně uklizeno a auto nebylo jeho). Toník jel po silnicích svižnou rychlostí a v pořádku jsme dojely. Učitelů bylo celkem poskromnu cca 5. Celý večer se hlavně pilo a jedlo, společná večeře, kuřecí cosy s hranolkamy. Pokud mě nešálí mysl, všichni učitelé odešly do 23:00. Hodněkrát jsme byli svědky přátelského obětí a přemlouvání k různým činnostem našich kantorů. Trochu mě překvapilo, že cca 2/3 přítomných to zabalili do 1:00h. Myslel jsem, že to potáhneme až do rána a že již konečně se nebudem nijak časově omezovat. Škoda. U cechmistra postupně zavřeli a zbytek lidí, který zbyl odcestoval do nedalekého Globusu, kde je vše povolené, schází se tam různá individua a právě v tomto je jeho největší plus...Tam hrála v dosti přehlučené místnosti různorodá hudba a věčina holek, kterým bylo sotva 15 vypadaly, jako by zde trávily každý den i z jejich jistě zvrhlímy rodiči. Hnus. Přijel i Stoky, spolu jsme se dohodly, potom co již všichni cca v 3:30h odjely, že odjezd nebudem nijak hrotit a pojedem vlakem nad ránem v 5:50h z poměrně dalekého Mohelnického vlakového nádraží. Co osud nečekal! Nějak jsme se samy sobě stratili, on byl venku, já šel dovnitř obdivovat děvčata:)...za 10min, jsem opět vyšel před Glob a on nikde, pomyslel jsem si, že třeba jel z Petrem už domů a nebo šel již na nádraží a že jej potkám cestou. Asi v 5:00h jsem se také vydal pomalu cestou domů, ale co nevidim, z Globu, kde již zavřeli vyběhly dvě děvčata, tak sem si řek, sakra at máš nějakou památku na Mohelnici, máš čas... co kdyby ses s nimy vyfotil, jim to neublíží, mně také ne a na stáří budu mít alespon na co vzpomínat:). Nabídl jsem jim, tedy, že je doprovodím domů, holky souhlasily, tak jsem se k nim přidal, u Penny se náhle zastavily a volali jakémusi strýčkovy, tam jsem požádal o foto:) a asi za 2 min přišel strejda a převzal si je. Musím říci, že z jejich vyjadřování nebyla znát nějaká rozumnost, čí inteligentnost, ale myslím, že je to zásluhou jejich rodičů, stačilo mě je vydět. Vždy my šlo o to, nasbírat zkušenosti a vytvořit si obrázek a názor:), proto i píši tento blog. No nic děvčata odešla a já pokračoval dále směrem k nádraží. Před Lídlem jsem potkal příjemnou 20.letou holčinu, která šla také na nádraží, ale nevěděla kde je, tak šla omylem směrem do středu Mohelnice. Řekl jsem, že jdu také na nádraží a že se může ke mě přidat, nebyl bych to v ten den já, abych ji nepožádal o foto, bez námitek souhlasila a já štastný, jsem se s ní několikrát na památku během cesty "cvaknul". Věčinu cesty jsme nadávali, jak v Mohelnici, je nádraží divné, že je tak strašně nepochopitelně daleko. Ona jela do Štěpánova a celkem bez ostyku vyprávěla o sobě, svůj příběh, jkaýho má kluka, co s ním zažila atd. Bylo to velmi zajímavé, také mě zaujali její kérky na rukách a několikrát jí je pochválil:). Opravdu byla příjemná, možná až moc hovorná:), ale alespon my ukrátila dlouhou chvíly v Mohelnické čekárně kde jsme oba dva čekali na vlak, mně jel v 5:50 a jí v 5:58. Domů jsem přišel něco před 7:00h, šel na 3h spát a pak se slavila má maturita a narozeniny mámy. Mimochodem, mami gratuluji a vše nejlepší, hlavně zdraví...
Až bude více času oběví se zde mírně sestříhané vydeo z akce.
Až bude více času oběví se zde mírně sestříhané vydeo z akce.
10. 5. 2009
20. 4. 2009
Elektrolýza vody, zajímavá věc...
Jistě jste slyšeli o možnosti "jezdit na vodu". Voda je zdrojem velké energie. možností, jak získat z vody plynný vodík je několik. Npař. rozklad pomocí vysoké teploty, okolo 2500°C, nebo méně efektivní, ač pro většinu lidí více dostupné řešení, je právě elektrolýzou vody.
Na internetu jsme svědci dvou táborů lidí, lidi, kteří tvrdí, že je to blbost, že auta pomocí elektrolýzi, kde je zdroj elektřiny alternátor, nemohou na vodu dlouhodobě fungovat a lidí co tvrdí opak, honosí se svými nápady, jejich převratné konstrukce na výrobu ještě většího množství plynného vodíku, atd...
V mém plánu je, se touto problematikou více zajímat, popř. pokud to bude alespon trochu uspěšné napojit to do staré Babety, a třeba nevybouchnu:).První věc jak začít, je sehnat nerezové plechy a vytvořit vyvyječ vodíku, postavit z plexiskla vzduchotěsnou nádobu na vodu, přidat ventyly, propojit pryžovými hadičkami a mím cílem je zapálit vodík a udělat hořák:).
Jinak rozklad pomocí elektřiny se v průmyslu provádí vysokým napětím, okolo 5KV. Rozklad vody je znám spíše se stejnosměrným napětím i když střídavé je podle mého mínění daleko lepší, neopotřebují se tolik elektrody, střídavou složkou se čistí, a zdá se podle zkušeností "laborujících", že je to mnohem efektivní zbůsob.
Na internetu jsme svědci dvou táborů lidí, lidi, kteří tvrdí, že je to blbost, že auta pomocí elektrolýzi, kde je zdroj elektřiny alternátor, nemohou na vodu dlouhodobě fungovat a lidí co tvrdí opak, honosí se svými nápady, jejich převratné konstrukce na výrobu ještě většího množství plynného vodíku, atd...
V mém plánu je, se touto problematikou více zajímat, popř. pokud to bude alespon trochu uspěšné napojit to do staré Babety, a třeba nevybouchnu:).První věc jak začít, je sehnat nerezové plechy a vytvořit vyvyječ vodíku, postavit z plexiskla vzduchotěsnou nádobu na vodu, přidat ventyly, propojit pryžovými hadičkami a mím cílem je zapálit vodík a udělat hořák:).
Jinak rozklad pomocí elektřiny se v průmyslu provádí vysokým napětím, okolo 5KV. Rozklad vody je znám spíše se stejnosměrným napětím i když střídavé je podle mého mínění daleko lepší, neopotřebují se tolik elektrody, střídavou složkou se čistí, a zdá se podle zkušeností "laborujících", že je to mnohem efektivní zbůsob.
16. 4. 2009
Lakrosky pro každou příležitost
Někdy v dubnu 2009 se koná v Postřelmově "Dřevěný lakros". Pro tuto příležitost jsem byl nucen spolu se Stokim vyrobyt lakrosky. Připadlo mi více než vhodné vyrobyt lakrosek více, pro každou příležitost a abych nimi pokryl jakoukoli dynymiku hry. Kdybych nedostal darem tu už pěkně zohlou na té dlouhé tyčce, asi bych nikdy neměl, nic co by se podobalo normálu, tak jako ona. S ní se hraje asi nejlépe, jen se musíte naučit chytat míček do relativně malého oka. Vychitávka výpletu je také v tom, že je uchycen na pružném gumovém závěsu a tudíž je schopen se přizpůsobit rychlostem míčku a lépe jej obepnut. Nepravidelná trojhraná lakroska také nefunguje špatně, vzhledem k tomu jak vypadá. Pravidelná trojhraná lakroska se hodí spíše pro živější hru, bahem hry ji musí uživatel napínat a funguje na stejném pryncipu jako tenisová raketa (výplet se mi nepovedl tak jsem ho stáhl:))
31. 3. 2009
Co mě zaujalo v časopise?
(referát)
V časopise „Mladý svět“ v dubnovém vydání vyšel zajímavý článek,vysvětlující Teorii relativity. Tuto teorii definoval ve 20. Století Einstein a jako jediný se odvážil tvrdit, že všechny události na světě jsou relativní.
Teorie vychází z Newtonových zákonů, které definují hmotnost a setrvačnost tělesa v prostoru. Einstein, Newtonovu teorii rozšířil o poznatek, že každé těleso se pohybuje, i když je zdánlivě v klidu. Pohybuje se vůči jinému tělesu, jiné planetě, jiné galaxii.
Základ tedy tvoří definice tělesa, které se nachází v prostoru. Einstein vyloučil přítomnost tzv. éteru, neboli prázdnoty, která podle něj nemůže existovat, protože náš Vesmír již z jedné takové prázdnoty vznikl, proto je zcela vyloučeno, aby taková prázdnota existovala ještě jedna. Einstein se také zabýval šířením světla, tvrdí, a je vědecky dokázané, že světlo se šíří vždy konstantní rychlostí, tedy ve vakuu rychlostí cca 300000km/s. Vůči jiným předmětům je tato rychlost konstantní. Tento poznatek je velmi zajímavý, totiž, stojíte-li např. v autobuse a pohybujete se směrem řidiči, vaše výsledná rychlost vzhledem k podlaze autobusu je rychlostí vaší chůze, ale vzhledem k silnici se vaše rychlost chůze a rychlost autobusu sčítají a vy se pohybujete vzhledem k silnici tímto rychlostním součtem. Pokud však budete svítit světlem směrem k řidiči, rychlost světla je stále konstantní, jak k podlaze autobusu, tak i k silnici a rychlosti se v žádném případě nesčítají.
K definici relativity je nutná přítomnost času. Čas je základní veličina. Jeho vznik je spojen s existencí hmoty, tedy při Velkém třesku vznikl i čas. Bez hmoty neexistuje čas. Rychlost běhu času přímo závisí na hmotnosti tělesa, a tedy i na jeho gravitaci. Čím je v prostoru větší gravitace, tím rychleji plyne čas.Vědecky je tato skutečnost dokázána pomocí balistických raket, které létali na zemským povrchem, tedy v menším přitažlivém gravitačním poli a tudíž bylo pozorováno zpožďování hodin vůči pozemským.
Existuje několik modelů vesmírů. S tím je spojený velký problém, nelze vytvořit fyzikální zákony, které by byli platné, pro jakoukoli soustavu ve vesmíru. Teorie relativity také vychází s toho, že není možná větší rychlost, než je rychlost světla. V praxi to tak ovšem není, na Zemi skutečně nelze tuto rychlost přesáhnout, ale ve vesmíru ano. Vesmír se stále rozpíná a naše planeta se neustále vzdaluje. Jednoduše letí vesmírem. Nastává problém, čím více se tělesa vzdalují ve vesmíru, tím více se jejích rychlost zvyšuje, nebo naopak snižuje, to záleží podle toho jaký model vesmíru zvolíme. Einstein tyto modely vesmíru zcela ignoroval a vytvořil teorii, která je platná v naší galaxii, v naší soustavě a kterou nelze použít v jiných soustavách. Posuny času v jednom okamžiku jsou také patrné např. při měření délky jedoucího autobusu. V určitém čase, pokud budeme chtít měřit rozjetý automobil, zjistíme, že při měření dochází k neodstranitelné chybě. Nemůžeme totiž v jednom okamžiku a ve stejném čase přesně délku automobilu změřit, protože při označení počátku a konce nám konec vzhledem k jeho rychlosti vždy ujede. Také čas pro každé těleso v prostoru plyne jinak, nelze mít shodný čas s někým, na koho se díváme. Každý má svůj čas, každému plyne vůči různým předmětům různě rychle.
S toho vyplývá, že čas, hmota, sled událostí jsou veličiny, které v žádném případě nejsou konstantní, jsou relativní a jejich chování vždy musíme vztáhnout vzhledem k času.
V časopise „Mladý svět“ v dubnovém vydání vyšel zajímavý článek,vysvětlující Teorii relativity. Tuto teorii definoval ve 20. Století Einstein a jako jediný se odvážil tvrdit, že všechny události na světě jsou relativní.
Teorie vychází z Newtonových zákonů, které definují hmotnost a setrvačnost tělesa v prostoru. Einstein, Newtonovu teorii rozšířil o poznatek, že každé těleso se pohybuje, i když je zdánlivě v klidu. Pohybuje se vůči jinému tělesu, jiné planetě, jiné galaxii.
Základ tedy tvoří definice tělesa, které se nachází v prostoru. Einstein vyloučil přítomnost tzv. éteru, neboli prázdnoty, která podle něj nemůže existovat, protože náš Vesmír již z jedné takové prázdnoty vznikl, proto je zcela vyloučeno, aby taková prázdnota existovala ještě jedna. Einstein se také zabýval šířením světla, tvrdí, a je vědecky dokázané, že světlo se šíří vždy konstantní rychlostí, tedy ve vakuu rychlostí cca 300000km/s. Vůči jiným předmětům je tato rychlost konstantní. Tento poznatek je velmi zajímavý, totiž, stojíte-li např. v autobuse a pohybujete se směrem řidiči, vaše výsledná rychlost vzhledem k podlaze autobusu je rychlostí vaší chůze, ale vzhledem k silnici se vaše rychlost chůze a rychlost autobusu sčítají a vy se pohybujete vzhledem k silnici tímto rychlostním součtem. Pokud však budete svítit světlem směrem k řidiči, rychlost světla je stále konstantní, jak k podlaze autobusu, tak i k silnici a rychlosti se v žádném případě nesčítají.
K definici relativity je nutná přítomnost času. Čas je základní veličina. Jeho vznik je spojen s existencí hmoty, tedy při Velkém třesku vznikl i čas. Bez hmoty neexistuje čas. Rychlost běhu času přímo závisí na hmotnosti tělesa, a tedy i na jeho gravitaci. Čím je v prostoru větší gravitace, tím rychleji plyne čas.Vědecky je tato skutečnost dokázána pomocí balistických raket, které létali na zemským povrchem, tedy v menším přitažlivém gravitačním poli a tudíž bylo pozorováno zpožďování hodin vůči pozemským.
Existuje několik modelů vesmírů. S tím je spojený velký problém, nelze vytvořit fyzikální zákony, které by byli platné, pro jakoukoli soustavu ve vesmíru. Teorie relativity také vychází s toho, že není možná větší rychlost, než je rychlost světla. V praxi to tak ovšem není, na Zemi skutečně nelze tuto rychlost přesáhnout, ale ve vesmíru ano. Vesmír se stále rozpíná a naše planeta se neustále vzdaluje. Jednoduše letí vesmírem. Nastává problém, čím více se tělesa vzdalují ve vesmíru, tím více se jejích rychlost zvyšuje, nebo naopak snižuje, to záleží podle toho jaký model vesmíru zvolíme. Einstein tyto modely vesmíru zcela ignoroval a vytvořil teorii, která je platná v naší galaxii, v naší soustavě a kterou nelze použít v jiných soustavách. Posuny času v jednom okamžiku jsou také patrné např. při měření délky jedoucího autobusu. V určitém čase, pokud budeme chtít měřit rozjetý automobil, zjistíme, že při měření dochází k neodstranitelné chybě. Nemůžeme totiž v jednom okamžiku a ve stejném čase přesně délku automobilu změřit, protože při označení počátku a konce nám konec vzhledem k jeho rychlosti vždy ujede. Také čas pro každé těleso v prostoru plyne jinak, nelze mít shodný čas s někým, na koho se díváme. Každý má svůj čas, každému plyne vůči různým předmětům různě rychle.
S toho vyplývá, že čas, hmota, sled událostí jsou veličiny, které v žádném případě nejsou konstantní, jsou relativní a jejich chování vždy musíme vztáhnout vzhledem k času.
24. 3. 2009
A přišlo jaro… (subjektivní popis)
Jaro je symbolem nového života. Je koncem toho starého a počátkem něčeho nového. Regenerace přírody je zcela nezbytná a díky stále se opakujícímu ročnímu období můžeme složité změny odehrávající se v přírodě pozorovat i my lidé. Příroda je složitý a přesto velmi pravdivý indikátor událostí, který nám dává možnost zjistit, co se děje venku, i když jsme za dvojitým sklem obrovského mrakodrapu. Jaro přichází se svojí železnou pravidelností, a snad právě proto ho máme tak rádi a nikdy nám nezevšední.
Zima odhodí svůj bílý šat, který se na zpevněném a tolik vrásčitém poli promění v pramínky rychle stékajících potůčků. Krajem proletí traktor, jako by někam spěchal, jako by nevěděl, že má celý rok před sebou. Svými mohutnými koly dotvoří to, na co již příroda neměla čas. Stékající neviditelné pramínky vody s polí se znenadání objeví na mechu, který trčí ze stráně a svezou se po něm až do rozbředlých kolejí. Bláto, voda, vlhko, to vše je potřeba pro vznik nového života, pro růst a vitalitu. Pole jsou pokryta nízkou udusanou hnědou trávou, mezi kterou se prodírají výhonky živelné jarní trávy. Bledule však byly rychlejší, a proto se také mohou kochat pučící přírodou dříve, než kdokoli jiný. Ovšem, mají na to právo, jejich prchavé životy již brzy budou u konce. Obnova se netýká jen přírody, také lidé často obnovují své vztahy, střídají partnery, poznávají nové přátelé, upevňují svoji pozici ve společnosti a vše, co zažijeme, se zdá nové. Bohužel, jen čas ukáže, jak strašně se mýlíme, jak jsme velmi ovlivnitelní přírodou, jak z nás jaro dělá optimisty… Jaro odezní a s ním se začne trhat většina již vytvořených pout, lásek a nikdy se neuskuteční naše slepé očekávání, které vypadalo tak slibně, tak opravdově, ale bohužel, tak jarně. Toto roční období významně neovlivňuje jen ráz přírodní krajiny, ale také ráz té městské. Města začnou „zdobit“ vysoké jeřábi, kolem pouličních lamp pobíhají s neurčitou frekvencí dělníci s plošinami a do syrové rozměklé hlíny se zaseknou první krumpáče a lopaty. I přes tyto městské aktivity nesmíme přestat cítit vůni blízkého lesa, slyšet zpěv ptáků…
Na stromech vidíme zpívající ptáky, v keřích poskakují malí kosi a příroda, která usilovně vládla celý rok, jako by již neměla co dát, je tak odhalená, zranitelná a tak otevřená jako nikdy předtím. Člověk, který má alespoň trochu soucitu, je schopen jí odpustit. Odpusťme tedy přírodě její zimu, rozcuchanost, úmorná sucha, kterými nás v létě zžíhá, bouřky, povodně, vítr… Odpusťme jí to, ona není zlá, jen dělá to, co musí, aby přežila, ostatně tak jako každý člověk.
Zima odhodí svůj bílý šat, který se na zpevněném a tolik vrásčitém poli promění v pramínky rychle stékajících potůčků. Krajem proletí traktor, jako by někam spěchal, jako by nevěděl, že má celý rok před sebou. Svými mohutnými koly dotvoří to, na co již příroda neměla čas. Stékající neviditelné pramínky vody s polí se znenadání objeví na mechu, který trčí ze stráně a svezou se po něm až do rozbředlých kolejí. Bláto, voda, vlhko, to vše je potřeba pro vznik nového života, pro růst a vitalitu. Pole jsou pokryta nízkou udusanou hnědou trávou, mezi kterou se prodírají výhonky živelné jarní trávy. Bledule však byly rychlejší, a proto se také mohou kochat pučící přírodou dříve, než kdokoli jiný. Ovšem, mají na to právo, jejich prchavé životy již brzy budou u konce. Obnova se netýká jen přírody, také lidé často obnovují své vztahy, střídají partnery, poznávají nové přátelé, upevňují svoji pozici ve společnosti a vše, co zažijeme, se zdá nové. Bohužel, jen čas ukáže, jak strašně se mýlíme, jak jsme velmi ovlivnitelní přírodou, jak z nás jaro dělá optimisty… Jaro odezní a s ním se začne trhat většina již vytvořených pout, lásek a nikdy se neuskuteční naše slepé očekávání, které vypadalo tak slibně, tak opravdově, ale bohužel, tak jarně. Toto roční období významně neovlivňuje jen ráz přírodní krajiny, ale také ráz té městské. Města začnou „zdobit“ vysoké jeřábi, kolem pouličních lamp pobíhají s neurčitou frekvencí dělníci s plošinami a do syrové rozměklé hlíny se zaseknou první krumpáče a lopaty. I přes tyto městské aktivity nesmíme přestat cítit vůni blízkého lesa, slyšet zpěv ptáků…
Na stromech vidíme zpívající ptáky, v keřích poskakují malí kosi a příroda, která usilovně vládla celý rok, jako by již neměla co dát, je tak odhalená, zranitelná a tak otevřená jako nikdy předtím. Člověk, který má alespoň trochu soucitu, je schopen jí odpustit. Odpusťme tedy přírodě její zimu, rozcuchanost, úmorná sucha, kterými nás v létě zžíhá, bouřky, povodně, vítr… Odpusťme jí to, ona není zlá, jen dělá to, co musí, aby přežila, ostatně tak jako každý člověk.
Proč nechci být učitelem (fejeton)
Proč nechci být učitelem? Je to jednoduché, povykující malé děti, které ještě neví, co je v dalších ročnících čeká, a tak dělají tím větší nepořádek, čím jsou v našem „školním žebříčku“ níže. To není nic pro mě. Samozřejmě, zlobí i starší „děti“, o tom není pochyb, ale protože bych musel psát o mé generaci, raději od toho upustím.
Zodpovědný učitel to nemá jednoduché, ač se to „normálnímu“ člověku nemusí na první pohled zdát, má velkou zodpovědnost za výchovu svých „svěřenců“. Zato nezodpovědný učitel to má lehčí, nemá takovou zodpovědnost za výchovu, více si rozumí s žáky i rodiči, nikdo kromě jeho „šéfa“ na něj nevyvijí nátlak. Většinou takový učitel nemá problém se držet hesla: „Nenos si práci domů!“. Na první pohled by se mohlo zdát, že nezodpovědný učitel se má lépe, někdy tomu tak opravdu je. Ono totiž na jeho spokojenost má nemalý vliv jeho svědomí. Je-li učitel bez svědomí a ještě bez zodpovědnosti, lze ho s klidem označit za nejšťastnějšího člověka. Problém je v tom, že takový „ideální“ učitel je jen teoretický, který sídlí v hlavách nejednoho studenta.
Nikdo není ideální, proto také neexistuje model ideálního učitele. Můžeme se přít, zda je to škoda, či nikoli, ale nejdříve bychom měli začít sami u sebe a zeptat se sami sebe, zda jsme, nebo nejsme ideální? Myslím, že po odpovědi každého z nás bychom se přestali zabývat ideálním učitelem.
Stát se učitelem je velmi složité. Je požadováno ovládat široké spektrum lidských dovedností. Když je třeba, musíte zastat funkci školníka, vyhazovače, kvůli přezůvkám, přebíhání po nekonečných chodbách se bere jako samozřejmost. Vysokoškolské vzdělání vypadá z pohledu těchto a mnohých jiných aktivit, jako rutina, i když je to právě to, co umožňuje ve školství za jeden plat a v jednom čase vykonat tolik pracovních úkonů.
Na druhou stranu, je to práce pestrá, někdy až příliš, a není určena jen tak pro někoho! Schopnost zvládat často vypjaté situace a přitom si zachovat chladnou hlavu, by nebylo nic pro mě.
Sestavovat písemné testy, prodírat se stohy papírů, řešit problémy jiných, mít vždy takovou náladu, abych danou hodinu zvládl(a), to není jen tak. Navíc učitel má radost z toho, když žáka „donutí“ něco se naučit, to bych v mém případě byl smutným vyučujícím…. Další věc, urgující proti kariérní dráze učitele je to, že stát se nestará o své „ovečky“ stejně tak jako například o státní zaměstnance-politiky. Učitelé by bez nadsázky měli dostávat příplatek za práci v nebezpečném prostředí, protože budovy, spadající pod správu českého školství jsou v tak dezolátním stavu, že hrozí „neočekávané“ zřícení.
Učitelé to bezesporu nemají lehké, kompenzace v podobě delší dovolené se po větším zamyšlení zdá být opravdu jen kompenzací, za to, co po celý školní rok musí zvládnout a vytrpět. Proto tuto práci přenechám lidem vhodnějším, zodpovědnějším, možná i ideálnějším…
Zodpovědný učitel to nemá jednoduché, ač se to „normálnímu“ člověku nemusí na první pohled zdát, má velkou zodpovědnost za výchovu svých „svěřenců“. Zato nezodpovědný učitel to má lehčí, nemá takovou zodpovědnost za výchovu, více si rozumí s žáky i rodiči, nikdo kromě jeho „šéfa“ na něj nevyvijí nátlak. Většinou takový učitel nemá problém se držet hesla: „Nenos si práci domů!“. Na první pohled by se mohlo zdát, že nezodpovědný učitel se má lépe, někdy tomu tak opravdu je. Ono totiž na jeho spokojenost má nemalý vliv jeho svědomí. Je-li učitel bez svědomí a ještě bez zodpovědnosti, lze ho s klidem označit za nejšťastnějšího člověka. Problém je v tom, že takový „ideální“ učitel je jen teoretický, který sídlí v hlavách nejednoho studenta.
Nikdo není ideální, proto také neexistuje model ideálního učitele. Můžeme se přít, zda je to škoda, či nikoli, ale nejdříve bychom měli začít sami u sebe a zeptat se sami sebe, zda jsme, nebo nejsme ideální? Myslím, že po odpovědi každého z nás bychom se přestali zabývat ideálním učitelem.
Stát se učitelem je velmi složité. Je požadováno ovládat široké spektrum lidských dovedností. Když je třeba, musíte zastat funkci školníka, vyhazovače, kvůli přezůvkám, přebíhání po nekonečných chodbách se bere jako samozřejmost. Vysokoškolské vzdělání vypadá z pohledu těchto a mnohých jiných aktivit, jako rutina, i když je to právě to, co umožňuje ve školství za jeden plat a v jednom čase vykonat tolik pracovních úkonů.
Na druhou stranu, je to práce pestrá, někdy až příliš, a není určena jen tak pro někoho! Schopnost zvládat často vypjaté situace a přitom si zachovat chladnou hlavu, by nebylo nic pro mě.
Sestavovat písemné testy, prodírat se stohy papírů, řešit problémy jiných, mít vždy takovou náladu, abych danou hodinu zvládl(a), to není jen tak. Navíc učitel má radost z toho, když žáka „donutí“ něco se naučit, to bych v mém případě byl smutným vyučujícím…. Další věc, urgující proti kariérní dráze učitele je to, že stát se nestará o své „ovečky“ stejně tak jako například o státní zaměstnance-politiky. Učitelé by bez nadsázky měli dostávat příplatek za práci v nebezpečném prostředí, protože budovy, spadající pod správu českého školství jsou v tak dezolátním stavu, že hrozí „neočekávané“ zřícení.
Učitelé to bezesporu nemají lehké, kompenzace v podobě delší dovolené se po větším zamyšlení zdá být opravdu jen kompenzací, za to, co po celý školní rok musí zvládnout a vytrpět. Proto tuto práci přenechám lidem vhodnějším, zodpovědnějším, možná i ideálnějším…
15. 3. 2009
Hard alternativ, všechno co je hard, nemusí být těžké...
Jsem rád, že vám můžeme představit naši kapelu, zatím s provozním názvem Hard Alternativ. Která vznikla cca před 0,5 rokem a zatím koncertovala jen jednou a hrála společně také jen jednou. Postupně přidám i další videa tak jak budou spracována. nyní máte jedinečnou možnost shlédnout klip z názvem zvučení, je to jen malý zlomaek ve složité struktuře naší hudební činnosti a věřte, že to pravé "peklo" vás teprve čeká. Náš záměr byla nominace na Zlatého Slavíka, ale když jsme dílo viděli, řekli jsme si, že nebudeme lakomí a když z jistotou víme, že bychom soutěž vyhráli na plné čáře, nebudem si ocenění nárokovat a přenecháme to těm slabším. Je otázkou, jestli toto rozhodnutí bylo správné, či nikoli. Konec konců vám necháme prostor na Váš názor a věřím, že si vaši oblibu získáme. Pozor! tyto záznami jsou velmi vzácné a jedinečné, můžu také říci neopakovatelné doslova i do písmene. Jsme toho názoru, že hranice mezi hlukem a hudbou jsou velmi blízko u sebe, dáváme vám také možnost posoudit tuto skutečnost a zajímá nás váš názor, jestli jde spíše o hluk, či hudbu. Chci upozornit, že v natáčeném prostoru (studiu) byla občas taková koncentrace "hluku", že by se hluk/zvuk dal krájet...(Ne)Příjemný poslech!
http://www.youtube.com/watch?v=_cqogWX7BmE
http://www.youtube.com/watch?v=f5iGbJhZJ4s&feature=channel_page
http://www.youtube.com/watch?v=_cqogWX7BmE
http://www.youtube.com/watch?v=f5iGbJhZJ4s&feature=channel_page
Co pro nás znamená kus papíru?
(úvaha)
Velmi mnoho. V našem okolí můžeme slyšet názvy, začínající slovem“ digitální“ ve všech možných, i nemožných podobách. Jsou ale všechny ty digitální technologie něčím větším, než kus papíru, kus dokumentu? Nikoli, vše co je digitální je sice pěkné, ale rozhodně to nikdy papír nenahradí.
Nyní píši také na papír a tlačím před sebou myšlenku, jaká to bude hrůza „datlovat“ do počítače. Snad abych toho moc nenapsal… Digitální technologie jsou jen „jednodušším“ prostředkem, jak lze informace zálohovat, pracovat s nimi, vyhledávat je. V žádném případě nemůžeme tvrdit, že digitální záznam je kvalitnější. Je to podobné jako v hudbě, i když by dnes spousta lidí neměla odvahu vyslovit slovo „gramofon“, musíme si připomenout, že spojitý záznam hudby je mnohem kvalitnější, než sebelepší skokový průběh. Důkazem toho jsou fajnšmekři, kteří nechtějí mít se slovem začínajícím na digit. nic společného.
Měli bychom se nad sebou zamyslet a nespoléhat na nové technologie a už vůbec né zálohovat na digitální média. Je na snadě se v tomto případě řídit slovy: „Co je staré, to je dobré“. Nová technologie přináší jen rozptyl a zaměstnává náš čas, pravděpodobnost ztráty dat je tím větší čím více toho víme. Množství informací, které máme k dispozici, není indikátorem našich vědomostí, ba naopak, kvantum=nepřehlednost/ nevědomost. Je dokázáno, že papír vydrží mnohem déle, než doposud známá záznamová média. Dokonce zvlášť důležitá data se pomocí tiskárny vytisknou na papír ve formě nejrůznějších obrazců. Při čtení informací, se stránka zpětně do PC naskenuje.
Jsem toho názoru, že papír je jeden z největších objevů světa, po tisíciletí pomáhal lidi vzdělávat a umožňoval komunikaci mezi s sebou. Bezesporu urychlil vývoj, a tak mě napadá, jestli za všechno, co bylo objeveno, nevděčíme právě papíru? Vymýšlet věci stále dokola a nemít kam myšlenku zaznamenat, by bylo ve vývoji velkým problémem. Těžko si lze představit významné vědce, jak své objevy horlivě ryjí do kamenných desek. Ano, bylo by to možné, avšak velmi zdlouhavé.
Nevím, co pro mladou generaci znamená kus papíru, přiznám se, že to snad raději ani vědět nechci, ale vím jistě, že papír, který lze lehce zničit, dlouho uchovat, zde ještě nějaký čas bude, minimálně tak dlouho jak zde budeme my.
Velmi mnoho. V našem okolí můžeme slyšet názvy, začínající slovem“ digitální“ ve všech možných, i nemožných podobách. Jsou ale všechny ty digitální technologie něčím větším, než kus papíru, kus dokumentu? Nikoli, vše co je digitální je sice pěkné, ale rozhodně to nikdy papír nenahradí.
Nyní píši také na papír a tlačím před sebou myšlenku, jaká to bude hrůza „datlovat“ do počítače. Snad abych toho moc nenapsal… Digitální technologie jsou jen „jednodušším“ prostředkem, jak lze informace zálohovat, pracovat s nimi, vyhledávat je. V žádném případě nemůžeme tvrdit, že digitální záznam je kvalitnější. Je to podobné jako v hudbě, i když by dnes spousta lidí neměla odvahu vyslovit slovo „gramofon“, musíme si připomenout, že spojitý záznam hudby je mnohem kvalitnější, než sebelepší skokový průběh. Důkazem toho jsou fajnšmekři, kteří nechtějí mít se slovem začínajícím na digit. nic společného.
Měli bychom se nad sebou zamyslet a nespoléhat na nové technologie a už vůbec né zálohovat na digitální média. Je na snadě se v tomto případě řídit slovy: „Co je staré, to je dobré“. Nová technologie přináší jen rozptyl a zaměstnává náš čas, pravděpodobnost ztráty dat je tím větší čím více toho víme. Množství informací, které máme k dispozici, není indikátorem našich vědomostí, ba naopak, kvantum=nepřehlednost/ nevědomost. Je dokázáno, že papír vydrží mnohem déle, než doposud známá záznamová média. Dokonce zvlášť důležitá data se pomocí tiskárny vytisknou na papír ve formě nejrůznějších obrazců. Při čtení informací, se stránka zpětně do PC naskenuje.
Jsem toho názoru, že papír je jeden z největších objevů světa, po tisíciletí pomáhal lidi vzdělávat a umožňoval komunikaci mezi s sebou. Bezesporu urychlil vývoj, a tak mě napadá, jestli za všechno, co bylo objeveno, nevděčíme právě papíru? Vymýšlet věci stále dokola a nemít kam myšlenku zaznamenat, by bylo ve vývoji velkým problémem. Těžko si lze představit významné vědce, jak své objevy horlivě ryjí do kamenných desek. Ano, bylo by to možné, avšak velmi zdlouhavé.
Nevím, co pro mladou generaci znamená kus papíru, přiznám se, že to snad raději ani vědět nechci, ale vím jistě, že papír, který lze lehce zničit, dlouho uchovat, zde ještě nějaký čas bude, minimálně tak dlouho jak zde budeme my.
14. 3. 2009
Tonda, Hřejbek, muzikant...
...včera se mi také podařilo od Hříbka na plese 3. ZŠ vymámit stránku, kde jsou ukryta jejich převážně pěvecká dílá. Vzhledem k hrozbě stráty tak klíčových dat v jejich raketovém kariérním postupu, jsem byl nucen vše alespoň na kratší dobu zálohovat na serwer. Stránky: http://www.boun.wz.cz/
odkaz na vše co šlo stáhnout z webu: http://uloz.to/1458637/toncek.rar
odkaz na vše co šlo stáhnout z webu: http://uloz.to/1458637/toncek.rar
DÝZA BOYS, co píseň to HIT
V pátek 13.3. 2009 jsem byl v Olomouci a u příležitosti nově otevřené pobočky T.S. Bohemia, jsem k nim jel nakoupit pár věcí. Tento pátek nebyl tak špatný, jak by datum snad mohlo napovídat, jednoduše docela obyčejný den, nebýt však darovaného CD Dýza Boys, které si nyní přehrávám stále dokola:). Tyto "krypl písničky" jsou něčím zvlášní, snad je to pro mě simpatický fakt, že autoři Ivo Pešák a Václav Upír Krejčí pojímají celé CD dosti ironicky a hůmorně:). "Nažvejkaných" kravaťáků je všude dost, ale této "upřímnosti", která z alba "leze" je jak šafránu. Samozřejmě jsme se hned zaregistroval na www.dyzaboys.cz do fanklubu, který jak vidno začal vroce 2002 a skončil v 2003, je to velká škola... Lidová cena je samozřejmostí, stačí vám 149Kč a můžete "prosvětlit" domácnost tímto "uměním". Nyní citace:" Dýza Boys-PROČ? Naše pěvecké těleso vzniklo, aby vyhrálo Zlatého Slavíka, a jen proto, abychom prodali miliony desek. Zpíváme pod heslem "Naše disco muzika patří nejen do tanečních sálů, do hospod, ale i na Hrad..."". Kluci, děláte to dobře!:)
9. 3. 2009
5. 3. 2009
KSČM a fašismus=totalita...
Nechci nyní psát jaký mám názor na komunisty, jen ve zkratce. KSČM je naprosto stejný, né-li horší režim než fašismus. Nechápu, proč zde můžou být v zastoupení vlády strany začínající KSČM (pozn. ČSSD jsou podle mého názoru pševlečení k.)...a nemohou zde být fašisti. Vždyt je to "stejná" sorta právě jako fašisté. Dá se říci, že plně souhlasím z textem petice, proti KSČM a jsem rád, že autoři tohoto textu to tak pěkně napsali. Díky. Pro bližší info: http://www.viteznyunor.cz/Petice.html a samozřejmě DOPORUČUJI podepsat.
18. 2. 2009
Křidýlko nebo stehýnko
Když už je tu řeč o gastronomii tak si dovoluji upozornit na vynikající film o pokrmech a cti Francouzské kuchyně.
Ve filmu Křidélko nebo stehýnko se Louis de Funès stává Charles Duchemin. Charles Duchemin slavný vydavatel průvodce gastronomií a nekorunovaným prezidentem labužníků navštěvuje v převlecích restaurace napříč Francii a degustuje pokrmy. Poté vyhodnotí chování personálu ale hlavně kvalitu pokrmu a přidává nebo i ubírá hvězdičky značící kvalitu restaurací. Filmaři zde připravili velkou škálu pokrmů od humra a steaků až po zkažená jídla která degustátor musí ochutnat.
Nekončící herecký výkon Louis de Funès je základem kvalitního filmu při kterém se člověk nemůže nudit.
Tento krátký popis filmu jsem zde musel zveřejnit protože si myslím že by to u naší rubriky nemělo chybět
Ve filmu Křidélko nebo stehýnko se Louis de Funès stává Charles Duchemin. Charles Duchemin slavný vydavatel průvodce gastronomií a nekorunovaným prezidentem labužníků navštěvuje v převlecích restaurace napříč Francii a degustuje pokrmy. Poté vyhodnotí chování personálu ale hlavně kvalitu pokrmu a přidává nebo i ubírá hvězdičky značící kvalitu restaurací. Filmaři zde připravili velkou škálu pokrmů od humra a steaků až po zkažená jídla která degustátor musí ochutnat.
Nekončící herecký výkon Louis de Funès je základem kvalitního filmu při kterém se člověk nemůže nudit.
Tento krátký popis filmu jsem zde musel zveřejnit protože si myslím že by to u naší rubriky nemělo chybět
16. 2. 2009
Gastronomie
... a protože se nám tu množí spousta toho co se dá sníst, popř. vypít byla založena další sekce z názvem gastronomie, kde bude vše co je pro člověka poživatelné. Pro pisatelé-prosím o foto pokrmu. Inspiraci lze získat na http://anyz.blog.cz/rubriky/recepty
Podmínkou je, autor vždy pokrm musí skonzumovat.
Podmínkou je, autor vždy pokrm musí skonzumovat.
Tlak v bečce je něco, co dokáže někomu znechutit pivo...
Je to natlakováno málo, ted je to hodně, ono to neteče.... I takto může vypadat dialog u bečky piva, když není použito profi kompresoru. Moc to pění= je to přetlakováno. Pivo z pěnou je nepitelné, poloviční Velvet není pivo atd... Přitom je logické že pivo bude pěnit stejně i když se bečka natlakuje málo nebo hodně, protože se stejně rozvíří přicházejícím vzduchem.
Konec konců všechno se dá pít, pivo bez pěny není pivo... a i přesto, to že v kasíně nedostanete pivo podle vašich přestav neznamená, že to není pivo...
Konec konců všechno se dá pít, pivo bez pěny není pivo... a i přesto, to že v kasíně nedostanete pivo podle vašich přestav neznamená, že to není pivo...
12. 2. 2009
Super-mix piva a mléka
Voda, pivo, vodka, limonáda, džus či snad mléko????? No tak tento problém doprovází každého z nás po celý krátký a pestrý život. Jen si spočítejte kolik toho všeho za život vypijeme. Průměrný člověk prý vypije za život asi 30 400 litrů vody. Jaká je však definice průměrného člověka. Berme tedy 30 400litrů vody jako takový hrubý odhad. Tak tedy co si obyčejný člověk může dát k pití????? 100%jablečný džus???? Odporně páchnoucí vodku??? Nebo doplnit denní dávku vitamínu v podobě piva??? Nejlevnějším řešením zůstává voda, za kterou platíme pár korun a je pro obyvatele ČR nejlépe dostupnou tekutinou. Co však když chce někdo udělat pro své zdraví maximum???? Nejlepší je kombinace maximálních vitamínu ( takový český SUPER MIX pro sebevrahy ). Vezmeme tedy pivo které je na vitamíny super a každý ocení jeho lahodnou chuť a mléko od stračeny z místního JZD. Do prázdné sklenice nalijeme pivo cca. do poloviny. Rozděláme mléko 1,5%tuku nebo odtučněné které má pouze 0,5%tuku a dotočíme sklenici českým mlékem. Toto vše stačí trochu promíchat pokud máme šejkr můžeme protřepat a přidat kostku ledu. Tento nápoj je opravdu jen pro silné povahy. Naštěstí jsem byl pouze svědkem této kombinace a proto popíšu jen částečně účinky. Jako první se dostavila nechuť. Tento nápoj po prvním doušku píti byl tak odporný že bylo nutné nápoj dát jak se říká na EX. Jako druhý příznak se dostavila nevolnost s příznaky vyprazdňování žaludku. Za třetí nutnost tento nápoj zapít něčím lepším. ( po ruce byl hroznový džus) tato kombinace dopomohla k čtvrtému stupni , tzn. Nafukování žaludku. Po cca. 5 hodinách bylo nutné doběhnout na záchod. Tento trend běhání se dostavoval celý večer až do prvních ranních dešťových kapek.
Jestli tento nápoj je hojný pro zdravý člověka??? Určitě!!! Člověk po jeho vypití není schopen jíst jakoukoli potravu a procházka po čerstvém vzduchu taky člověku prospěje. K tomuto je zapotřebí ještě přičíst neustálé běhání na záchod při kterém člověk také něco vypotí.
Nápoj vřele doporučuji.
P.S. Kdo má zájem doporučuji vyzkoušet a pít v láhvi od piva dodává to nápoji atmosféru.
Jestli tento nápoj je hojný pro zdravý člověka??? Určitě!!! Člověk po jeho vypití není schopen jíst jakoukoli potravu a procházka po čerstvém vzduchu taky člověku prospěje. K tomuto je zapotřebí ještě přičíst neustálé běhání na záchod při kterém člověk také něco vypotí.
Nápoj vřele doporučuji.
P.S. Kdo má zájem doporučuji vyzkoušet a pít v láhvi od piva dodává to nápoji atmosféru.
9. 2. 2009
Světová kryze se týká každého, né však USA...
Krátce: Nechápu, proč když je v USA kryze se kurz USD vuči Koruně radikálně nesníží. Od doby vyhlášení recese je jejich Dolar stále na cca stejné hodnotě. Takové to chování a umělé "spevňování" Dolaru kvůli mezistátnímu obchodu je od USA minimálně neslušné. Jejich "extérní kryze" je jen uvnitř USA a na venek (podle Dolaru) působí Amerika stabilně. Jedná se tedy o podvod vůči všem zemím světa. Země, které za kryzi nemůžou a obchodují z Amerikou na konec na tom budou ještě hůře. Je to paradox, ale připomeňme si, že Američané hry z čísli umí. (Za reálný 1USD se na burze v USA obchodovalo z 30 imaginárními USD)- mám pocit, že obdoba této hry se děje i nyní jen její pravidla mají tytulek: "záchranný plán".
Jsem EMO. Kdo jsi ty?
Ne, opravdu nemám problém z identitou :). Stále mě šokuje jak lidé dokáží být neúprosně netolerantní. Jak v umění, tak hlavně v hudbě, či stylu oblékání. Můj názor je, at si každý dělá co chce a nosí co chce, když ví že to co dělá je skutečně on. Nejvíce mě dokáže "ohromit" zavrhování člověka za to co poslochá. Poslocháš hip-hop, jo? ...tak se s tebou nebavím, protože já poslouchám metal....Rock je na hovno, nejlepší jsou gramce atd. Člověk, který opovrhuje člověkem za to co vyznává v umění, sám není ze stilem, který tak vehementně propaguje srovnaný a jeho komplex dává druhým na jevo tím, že stylem druhého značně opovrhuje. Potřebuje se ujistit, že to co "propaguje" je tím nejlepším. Ostrou reakcí k druhému člověku dostává jakousi zpětnou vazbu, ujišťuje se a nutí přemýšlet i vás o stylu, který si zvolil on. Proto těmto lidem značně opovrhujme a diskutujme s nimi, pomůžem předevšim jim se vymanit z jejich vnitřní "umělecké" nejistoty. Čím dříve takový člověk nedojde k "tolerantnímu zjištění" a nezačne tolerovat ostatní, tím se jeho rozpolcenost vůči jinému "uměleckému vyznání" než má on začne prohlubovat.
Styl oblékání a vizuální vizáš lidí je také problémem. Je to podobné jako v hudbě. Ti s natuženými vlasy nadávají na ty "přírodně vytvořené" a naopak. Přitom i dítě ví, že vizuální vjem je dosti pomíjivý a už vůbec nic neříkající o charakteru. Lidé, kteří řvou na jiné lidi, nadávají, vedou rasové útoky jsou ještě více v přemýšlení primitivnější než děti a je otázkou, jestli tito lidé jsou svéprávní. Pokud někdo není spokojen ze stylem který se mu nelíbí, ať to nenosí... Různé narážky např.: "Nejhorší styl je emo, je to hrůza řežou se atd.." jsou zrcadlem "stylové nevirovnanost". Výjde na stejno, jestli budu vyznávát např. emo styl a budu se řezat žiletkou u očí, nebo budu rocker a při skákání pod podiem si vypíchnu oko o stojan na mikrofon. Konec konců, Ježíš který byl před 2009 lety ukřižován se také nehlásil k žádnému "sadistickému hnutí"... a jak jistě víme, jeho "organizace" jménem církev se v průběhu času k sadismu také klonila a přitom to bylo "z vůle boží". A jako vrchol všeho, dnešní křesťané pojídají sybolicky jeho tělo a pijí "krev Páně"... Tyto zvláštní činnosti a v neposlední řadě nesmíme zapomenout na hystorickou zvrhlost církve, nikoho moc neudivují a to, že Pepa od vedle už má zase nařezanou kůži, to vyvolá vždy ohlas né jednoho souseda... Buďme tolerantní a nechovejme se jak diktátoři!
Styl oblékání a vizuální vizáš lidí je také problémem. Je to podobné jako v hudbě. Ti s natuženými vlasy nadávají na ty "přírodně vytvořené" a naopak. Přitom i dítě ví, že vizuální vjem je dosti pomíjivý a už vůbec nic neříkající o charakteru. Lidé, kteří řvou na jiné lidi, nadávají, vedou rasové útoky jsou ještě více v přemýšlení primitivnější než děti a je otázkou, jestli tito lidé jsou svéprávní. Pokud někdo není spokojen ze stylem který se mu nelíbí, ať to nenosí... Různé narážky např.: "Nejhorší styl je emo, je to hrůza řežou se atd.." jsou zrcadlem "stylové nevirovnanost". Výjde na stejno, jestli budu vyznávát např. emo styl a budu se řezat žiletkou u očí, nebo budu rocker a při skákání pod podiem si vypíchnu oko o stojan na mikrofon. Konec konců, Ježíš který byl před 2009 lety ukřižován se také nehlásil k žádnému "sadistickému hnutí"... a jak jistě víme, jeho "organizace" jménem církev se v průběhu času k sadismu také klonila a přitom to bylo "z vůle boží". A jako vrchol všeho, dnešní křesťané pojídají sybolicky jeho tělo a pijí "krev Páně"... Tyto zvláštní činnosti a v neposlední řadě nesmíme zapomenout na hystorickou zvrhlost církve, nikoho moc neudivují a to, že Pepa od vedle už má zase nařezanou kůži, to vyvolá vždy ohlas né jednoho souseda... Buďme tolerantní a nechovejme se jak diktátoři!
4. 2. 2009
Společnost vychovává alkoholiky
Také se vám občas stane, že navštívíte hospodu a nemáte až tak velkou chuť na pivo, popřípadě na jakýkoli alkohol. mě osobně dosti často a pokud bych si mohl vybrat mezi 0,5l piva a sklenkou vody volil bych raději vodu. ted si jistě říkáte, proč si neobědnám nějakou (pro mě dosti komerční) jemně/středně/velmi perlivou vodu. Důvodů je několik. Nechci podporovat "baliče" vody, nechci dávat velkou marži hospodskému (vysoká cena oproti pivu), zkrátka tyto výrobky 3-tích stran jsou v těchto podnicích brány jako ty druhořadé, které by si stejně nikdo nekoupil a když už ano, nasadíme vysokou cenu... nechci se proto rozepisovat o těchto komerčních vodách, jde mi o vodu s vodovodu, které je v ČR dosti a nikdo nemá problém z její "stáčivostí", nicméně hospodští zřejmě ano. V cizině je běžné, že při vstupu do restaurace máte na stole džbán plný vody z vodovodu, chápu, že v českých podmínkách by chodili tzv. Wassermani, nic by si neobědnali a pili by zdarma vodu. To unás lze provádět jen ve vyší společnosti a v normálních "zaplivaných" hospodách to jednoduše nejde. Netrval bych tedy na tomto excesu, ale uvítal bych, kdyby hostinští rozšířili svůj nápojový lístek o tuto relativně levně získanou surovinu a nabídli ji řekněme za uměrnou cenu, která by se klidně mohla kalkulovat o něco vyše než je zisk z jednoho piva. Např. za sklenku 0,5l bychom zaplatili 8Kč. Já bych klidně se svými přáteli chodil do hospody u Huberta a tam bych se bezmezně opíjel a přelíval těmito sklenkami zdravé vody. Z hygienických důvodů je to také uplně v pořádku, tento druh zboží můžou v hospodách nabízet. Jen učetní by přibyl jeden řádek se zbožím, kterí by se muselo proučtovat.
Nemůžu se zbavit pocitu, že společnost (hostinští) mají zájem vychovat bandu alkoholiků a buřičů:). Nejsem proti alkoholu jako takovému a proti pivu už vůbec ne, jen chci poukázat na to, že pokud chce jít člověk do hospody, která je mimochodem výborné místo k řešení problému, vytvoření dohod atd., musí se v českých podmínkách hned při otevření dveří nutně stát takovým tím českým ochlastou.
Tvrdý alkohol je podle mě jen jed... a já si jen velmi málokdy tento jed dopřeji. Ano, můžete namítat, že všechno je jed, kdybyste se třeba přepili již zmiňovanou vodou, také můžete na následky zemřít,...ano to vám neberu, ale něco co páchne jak z chemického průmyslu a člověk hned po vypití do sebe klopí další dávku djusu, není nic co by chutnalo lahodně a tedy nechápu, proč to daný jedinec pije. Prominte, ale je to stejné jako když nebudu chtět skočit z mostu a přesto skočím, je to nesmysl a abych něco pil pro to, že mě to vůbec nechutná...tak to je nesmysl ještě větší.
V českých podmínkách nejsou ani rozšířený tzv. pivní alternativy, což mě dosti mrzí. Neříkám, že tento způsob upravy piva denně vyhledávám, ale musím konstatovat, že mě ani nijak neuráží, tak jako ostatní. Byl bych pro zavedení tzv. pivních koktejlů. Některé jsem pil a byli pro mě pitelné. Nejlepší je fakt, že tento způsob konzumace piva dává velkou šířku variant a možností a podporuje "pivní" kreativitu i když někteří budou tvrdit, že jsem pivní barbar. Myslím, že není důvodu proč bychom si např. nemohli do 0,5l sklenice nalít 10 procent piva (12st.) a zbytek dolít vodou z vodovodu, nebo dolít čajem případně mlékem. Chuť piva je schopen člověk vychutnat v jakékoli koncentraci a přitom nemusí být alkoholikem:).
Nemůžu se zbavit pocitu, že společnost (hostinští) mají zájem vychovat bandu alkoholiků a buřičů:). Nejsem proti alkoholu jako takovému a proti pivu už vůbec ne, jen chci poukázat na to, že pokud chce jít člověk do hospody, která je mimochodem výborné místo k řešení problému, vytvoření dohod atd., musí se v českých podmínkách hned při otevření dveří nutně stát takovým tím českým ochlastou.
Tvrdý alkohol je podle mě jen jed... a já si jen velmi málokdy tento jed dopřeji. Ano, můžete namítat, že všechno je jed, kdybyste se třeba přepili již zmiňovanou vodou, také můžete na následky zemřít,...ano to vám neberu, ale něco co páchne jak z chemického průmyslu a člověk hned po vypití do sebe klopí další dávku djusu, není nic co by chutnalo lahodně a tedy nechápu, proč to daný jedinec pije. Prominte, ale je to stejné jako když nebudu chtět skočit z mostu a přesto skočím, je to nesmysl a abych něco pil pro to, že mě to vůbec nechutná...tak to je nesmysl ještě větší.
V českých podmínkách nejsou ani rozšířený tzv. pivní alternativy, což mě dosti mrzí. Neříkám, že tento způsob upravy piva denně vyhledávám, ale musím konstatovat, že mě ani nijak neuráží, tak jako ostatní. Byl bych pro zavedení tzv. pivních koktejlů. Některé jsem pil a byli pro mě pitelné. Nejlepší je fakt, že tento způsob konzumace piva dává velkou šířku variant a možností a podporuje "pivní" kreativitu i když někteří budou tvrdit, že jsem pivní barbar. Myslím, že není důvodu proč bychom si např. nemohli do 0,5l sklenice nalít 10 procent piva (12st.) a zbytek dolít vodou z vodovodu, nebo dolít čajem případně mlékem. Chuť piva je schopen člověk vychutnat v jakékoli koncentraci a přitom nemusí být alkoholikem:).
Odkud jste přišli?
Ani jsem netušil, že sem někdo zavítá...proto bylo přidáno hlasování "kdo odkud je". A také si uvědomuji, že konfrontující nadpisy typu holky jsou... budu muset omezit:).
Krása je i v ošklivosti...
Také jste si říkali, co zde na blogu dělá tzv. "nekonečná čára", která se táhne po celé délce blogu? Vězte, že nejde o nic závažného, nejedná se ani o poslení výstřelek doby, jde o to, že z důvodu toho, aby nebyl text zobrazován v uzkém obdelníku, je tedy "roztažen". Na tuto skutečnost podle mého názoru moc nemyslí google (nebo o tom ani nevím)... a tak při rozšíření o pár pix. do stran se novému rozlišení nepřizpůsobí aplikace blugu a celé se to jaksi nastaví a vznikne mezera. Kdyby někdo věděl jak tento problém odstranit, nebráním se jakékoli radě.
A nyní musím konstatovat, že i škaredé, odporné a hnusné může být i krásné...alespon do doby, než tento problém neodstraním:)...
A nyní musím konstatovat, že i škaredé, odporné a hnusné může být i krásné...alespon do doby, než tento problém neodstraním:)...
1. 2. 2009
Otevření nového obchodu www.Oknaradi.cz Extol, Kress, Narex, Bosch
Slavnostně oznamuji oteření internetového obchodu www.oknaradi.cz. V našem eshopu najdete v zastoupení následující značky: Kress, Extol, Narex, Bosch. Nebojte se nářadí, nářadí se má bát Vás!:)
31. 1. 2009
Geniální fotografie Manhattan 1932
Jedna z nejlepších fotografií, kterou znám je fotografie dělníků na traverze při stavbě výškové budovy v Manhettenu 1932, je pravda, že fotografie je dosti známá a tak je její duch lehce "profláknut" a není to již tak originální. I přesto jsem neodolal a musel si ji vytisknout na 6 A4 a následně složit (boužel nemám plotter).
Na fotografii je velmi dobře zachycena Americká budovatelská horečka 30.let, silné "otročení" dělníků a v neposlední řadě optimisticky vyhlížející Americký sen, který je založen na víře občanů.
Na fotografii je velmi dobře zachycena Americká budovatelská horečka 30.let, silné "otročení" dělníků a v neposlední řadě optimisticky vyhlížející Americký sen, který je založen na víře občanů.
...a ještě slohovečka z plesu...
Předmaturitní ples SPŠE Mohelnice
(fejeton)
V pátek 23.1. 2006 se konal v Mohelnickém kulturním domě předmaturitní ples SPŠE. Je to jedna z tradičních akcí Mohelnické průmyslové školy.
Hned na počátku musím říci, že se ples vydařil. Snad za to můžou i kantoři, kteří nám kladli na srdce: „Hlavně si to pamatujte.“ „Neudělejte si ostudu…sobě i ostatním.“ A v neposlední řadě: „Budete s toho psát slohovou práci.“ Tato závažná slova nás nutila přemýšlet o věcech, o kterých bychom jinak nikdy nepřemýšleli. Mám pít?...a kolik? Mám vůbec něco pít? Stane se něco, nebudu-li pít? Věčné dilema o opilosti, či střízlivosti, které stejně nikdo nevyřeší před tím, než vypije první sklenku se náhle rozplynulo v šeru kulturního domu. A my byli postaveni před hotovou věc. Slavnostní nástup jsme zvládli dobře, jen někteří se již motali v opojné eufórii, kterou získali v 6 hodinovém předstihu z mohelnických putyk. Mesťa, jeden s takových absolventů sliboval, že nezmáčkne to červené tlačítko u dveří. Po loňských událostech by se našel jen málo kdo, kdo by tomu opravdu věřil. Nicméně se tak nestalo a proto musíme Mesťovi poděkovat, že i (hlavně) díky jemu se ples vydařil.
Vysoká společenská etiketa všech přihlížejících spolu z dlouholetou tradicí předurčovala tento ples do vyších morálních sfér společného chování. Díky těmto aspektům se místní zábavná centra od Globusu počínaje u Cechmistra konče musela po celý večer řítit k branám pekelným a ještě dnes se jistě musí majitelé obracet v hrobě, nejvíce v hostinci U mrtvoli, kde již člověk našel svůj klid.
Mám-li být upřímný, upozorním na některé nedostatky, které mě zarážejí. Budou to věci menších kalibrů, možná o to závažnější. Jak jsem pochopil, škola, či společnost není nakloněná plastikovému kelímku, který obyčejný člověk pokládá na stůl umístěný u tanečního parketu. Přitom nejde o nic nedůstojného. V celém světě je běžné, že si i v lepších restauracích dáte něco k pití, nechápu, proč takto upravený ječmen se nemůže konzumovat přímo u parketu, vždyť je to skoro jídlo! Když českou společnost vymezí hranice, kde lze pivo pít a kde ne, stává se automaticky cizincem.Obzvláště, když příšerně páchnoucí destiláty vyrobené z největší pravděpodobností v chemickém průmyslu hojně lakují nažloutlé parkety tanečního sálu. Je to diskriminace!
Jak tak vzpomínám nenapadá mě již nic, co by stálo za vítku, jen větší teplota v prostorách. Pracovně bych to asi nazval: „Větší zahřívání“, které bylo způsobeno masou lidí a které pořadatelé mohli jen těžko řešit, jelikož KD nemá okna. Upřímně řečeno, zvýšení prodeje tekutin není také k zahození.
Je mi velmi líto, ale nemůžu psát konkrétně o průběhu programu, jelikož každý člověk je jedinečný, jinak vnímavý a každý prožívá chvíle jinak, v neposlední řadě se dívá jinýma očima. Tedy pokud byste se zeptali 100 lidí jak se ples vyvijel, řekne vám 100 lidí, sto příběhů, 100 pravd, ale žádný nebude tím vaším, tím co jste skutečně prožili vy a žádný nebude pro vás tak cenný jako ten, který vám řekne vaše srdce. Je tedy zcela zbytečné konkrétně psát o programu, který každý prožívá jinak a ten kdo humánní láskou, vám to stejně neřekne. Průběh života je dosti individuální a ples, který je jeho částí není „jen“ plesem, ale velkým kolosálním životem, který žije několik stovek lidí v jednom okamžiku a lidé jsou ochotni tento svůj život vložit do něčeho velkého, co má smysl a tím je přátelství.
Kromě přátelství má člověk šanci na takovém plese chytnout pořádnou bolest hlavy. Když se pak následující den dělá analýza u rodinného stolu všech možných i nemožných příčin, je až z podivem, kolik doma máte potenciálních doktorů. Pokud ani nezaberou praktické rady z „Domácího lékaře“, je zcela jasné, že prarodiče kupovali knihu nadarmo a putuje spět na podložení skříně.
Nicméně ples byl něčím, na co budeme vzpomínat celý život. Chtěl bych tímto poděkovat pořadatelů, za jejich profesionální přístup… a za rok možná nashledanou.
(fejeton)
V pátek 23.1. 2006 se konal v Mohelnickém kulturním domě předmaturitní ples SPŠE. Je to jedna z tradičních akcí Mohelnické průmyslové školy.
Hned na počátku musím říci, že se ples vydařil. Snad za to můžou i kantoři, kteří nám kladli na srdce: „Hlavně si to pamatujte.“ „Neudělejte si ostudu…sobě i ostatním.“ A v neposlední řadě: „Budete s toho psát slohovou práci.“ Tato závažná slova nás nutila přemýšlet o věcech, o kterých bychom jinak nikdy nepřemýšleli. Mám pít?...a kolik? Mám vůbec něco pít? Stane se něco, nebudu-li pít? Věčné dilema o opilosti, či střízlivosti, které stejně nikdo nevyřeší před tím, než vypije první sklenku se náhle rozplynulo v šeru kulturního domu. A my byli postaveni před hotovou věc. Slavnostní nástup jsme zvládli dobře, jen někteří se již motali v opojné eufórii, kterou získali v 6 hodinovém předstihu z mohelnických putyk. Mesťa, jeden s takových absolventů sliboval, že nezmáčkne to červené tlačítko u dveří. Po loňských událostech by se našel jen málo kdo, kdo by tomu opravdu věřil. Nicméně se tak nestalo a proto musíme Mesťovi poděkovat, že i (hlavně) díky jemu se ples vydařil.
Vysoká společenská etiketa všech přihlížejících spolu z dlouholetou tradicí předurčovala tento ples do vyších morálních sfér společného chování. Díky těmto aspektům se místní zábavná centra od Globusu počínaje u Cechmistra konče musela po celý večer řítit k branám pekelným a ještě dnes se jistě musí majitelé obracet v hrobě, nejvíce v hostinci U mrtvoli, kde již člověk našel svůj klid.
Mám-li být upřímný, upozorním na některé nedostatky, které mě zarážejí. Budou to věci menších kalibrů, možná o to závažnější. Jak jsem pochopil, škola, či společnost není nakloněná plastikovému kelímku, který obyčejný člověk pokládá na stůl umístěný u tanečního parketu. Přitom nejde o nic nedůstojného. V celém světě je běžné, že si i v lepších restauracích dáte něco k pití, nechápu, proč takto upravený ječmen se nemůže konzumovat přímo u parketu, vždyť je to skoro jídlo! Když českou společnost vymezí hranice, kde lze pivo pít a kde ne, stává se automaticky cizincem.Obzvláště, když příšerně páchnoucí destiláty vyrobené z největší pravděpodobností v chemickém průmyslu hojně lakují nažloutlé parkety tanečního sálu. Je to diskriminace!
Jak tak vzpomínám nenapadá mě již nic, co by stálo za vítku, jen větší teplota v prostorách. Pracovně bych to asi nazval: „Větší zahřívání“, které bylo způsobeno masou lidí a které pořadatelé mohli jen těžko řešit, jelikož KD nemá okna. Upřímně řečeno, zvýšení prodeje tekutin není také k zahození.
Je mi velmi líto, ale nemůžu psát konkrétně o průběhu programu, jelikož každý člověk je jedinečný, jinak vnímavý a každý prožívá chvíle jinak, v neposlední řadě se dívá jinýma očima. Tedy pokud byste se zeptali 100 lidí jak se ples vyvijel, řekne vám 100 lidí, sto příběhů, 100 pravd, ale žádný nebude tím vaším, tím co jste skutečně prožili vy a žádný nebude pro vás tak cenný jako ten, který vám řekne vaše srdce. Je tedy zcela zbytečné konkrétně psát o programu, který každý prožívá jinak a ten kdo humánní láskou, vám to stejně neřekne. Průběh života je dosti individuální a ples, který je jeho částí není „jen“ plesem, ale velkým kolosálním životem, který žije několik stovek lidí v jednom okamžiku a lidé jsou ochotni tento svůj život vložit do něčeho velkého, co má smysl a tím je přátelství.
Kromě přátelství má člověk šanci na takovém plese chytnout pořádnou bolest hlavy. Když se pak následující den dělá analýza u rodinného stolu všech možných i nemožných příčin, je až z podivem, kolik doma máte potenciálních doktorů. Pokud ani nezaberou praktické rady z „Domácího lékaře“, je zcela jasné, že prarodiče kupovali knihu nadarmo a putuje spět na podložení skříně.
Nicméně ples byl něčím, na co budeme vzpomínat celý život. Chtěl bych tímto poděkovat pořadatelů, za jejich profesionální přístup… a za rok možná nashledanou.
26. 1. 2009
Předmaturitní ples 23.1. 2009
23.1. 2009 se konal v Mohelnici předmaturitní ples SPŠE v malém, leč malebném kulturním domě ve středu města. Musím pochválit Mohelnický kulturní dům za jeho "prvorebublikový" styl, a né jak v Zábřeze hnusný, obludný KD, který svou vyzáží nenechá nikoho dlouho na pochybách o rudosti jeho archytektů. Líbyla se mi také "uroven" z jakou ples probíhal. Nicméně přes všechno krásné a dobré, věřím, že to byl můj poslední ples v roli studenta...
24. 1. 2009
Delší betonový reproduktor je na světě
Vlivem nutnosti destrukce plastových stereoreproduktorů nevalné zančky Genius, kvůli získání jeho zesilovače, mi zbyli jeho vcelku kvalitní 5W širokopásmové reproduktory. Otázka byla položena a zněla spíše jako výzva. "Co s nimi?" Na odpověd enní slušné dlouho čekat a proto odpověd byla rychlá, možná trochu okvapená. "jedině beton". A tak se stalo, nejdříve jsem přemýšlel jak to odliji, ideální by byla nějaká odpadová PVC trubka ( ovšem bez niterného odpadu). Ta boužel nebyla a proto následovala PET láhev od Kofoly jako obal a vnitřní obal je tvořen obrácenou vrchní částí od minerální vody značky Mattony. Tentokrát nebyl použit "čistokrevný" beton, nýbrž, lepící a spárovací směs Salit ZX. Po vyschnutí směsy byl vnější obal odstraněn a umístěn, za pomoci tavné pistole širokopásový reproduktor. Kvalita zvuku mě mile překvapila, chybějící basové frekvence jsou vytvořeny utlumovou charakteristikou směsy. Výhoda jedno pásmového reproduktoru je v tom, že není nutné případné překrývání, frekvenční posun, reprodukované hudby nijak složitě vyladovat.
N-gage jako LED projektoru
Již delší dobu cca 1,5r uvažuji o konstrukci projektoru z LCD displeje. Vždy mě odradil použitý zdroj světla. Obyčejně se takto sestrojený "home" projektor osazuje některou z výbojek. U výbojky mi velmi vadí spotřeba, nutnost mít elektronický startér, teplota, škodlivé záření, které se musí zachytit na nějkaém zpeciálním skle, potaženým tuším olovem, aby se zachytila infra složka světla. Před cca 1 rokem mě napadlo prosíviti malí LCD displej ledkama, boužel to nebylo ono, obraz příliš tmavý, špatný kontrast. Dnes jsem se k myšlence vyrobyt miniprojektor z N-gage opět vrátil. Zjistil jsem, že vysoce svítivá Led dioda svítí bodově ( to jsem si příliš neuvědomoval a tak jsem používal na prosvícení jen pár diod) ted vím, že musím vytvořit jakousi matici o cca 80 LED diod aby obraz byl rovnoměrně prosvětlen. Na použití diod se mi kromě minimální spotřeby líbí, že není až tak nutné použití fresnelyho usměrnovacích čoček ( světlo jde víceméně rovně)-i když při větším LCD by to bylo více než vhodné, přece jen usměrnit dopad světla na LCD a pak ho soustředit do projekční optiky je velmi výhodné především kvůli rovnoměrnosti světla. U N-gage projektoru použiji (kvůli ceně) né moc vhodné led diody, z malou svítivostí (15000mcd) ideální by bylo něco kolem 50000mcd. U tohoto projekt mě jde spíše o funkčnost celého zařízení. Vím, že kvalita obrazu z projekční plochou cca 1,5m bude strašná- a rozlišení 176×208 je toho jasným důkazem:). Přece jen co čekat od mt. který je 6let starý. Kontrast displeje je také pro tento učel nevhodný a o věrnosti podání barev už ani nemluvě:). Na malé projekční plochy by to však stačit mohlo. Jak říkám nestávím to pro bůh ví jakou projekční kvalitu, chci vidět jak to funguje. Časem bych chtěl samozřejmě zkusit postavit větší projektor, konstrukce je naprosto jednoduchá a za zlomek ceny si vytvoříte profi přístroj, který může stále stát stovky tisíc Kč. Ale to je "hudba" budoucnosti...
1. 1. 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
