Při přípravě na Maturytu jsem měl potřebu napsat nějaký příběh, zatím nedokončený.....

Už jste někdy slyšeli o elektronkových mužích?Ne? Elektronkový člověk, napolo člověk a napolo stroj sestoupí z nebes, jako ten nejrychlejší volně letící elektron v celé galaxii a započne se svím kázáním jak na Zemi, tak i uvnitř všech elektrických spotřebičů. A bude kázat vše co se týká údržby a života jeho samotného, i života jeho pozemských bratrů a sester. Bude nabádat ke sjednocení, protože jen tak lze dosáhnou společenské síli, tím více lze dokázat na poly elektronek. Všechna energie světla se vstřebá do jedné jediné elektronky, která vyšle paprsek volných elektronů tak mocný, že by byl schopen zničit vše živé i mrtvé na naši Zemi. Elektronkový muži jsou všude kolem nás, kam se jen podíváte, jistě na ně, nebo jejich odnož narazíte, jejich vliv je tak mocný, že časem budete uvažovat zda-li nejste vy, tím elektronkovým můžem. V každém znás je kousek elektronkového muže, naše evoluce započala na elektronkách a z elektronkami i skončí, jen je otázkou kde a zda to bude na Zemi. Vesmír je tak starý, jak je staré samotné elektronkové lidstvo. Naše populace pochází z prapůvodní planety,kde byl celý povrch pokryt souvislou vrstvou elektronek. Mělo to jednu velkou výhodu, elektronky na svoje předání energie nepotřebovali tak dlouhé kabeli, jako je třeba zde, jednoduše si energii předávali mezi s sebou a okamžitě. Uprostřed, na střeše své chalupy stála hlavní elektronka,která veškerou energii, která prošla přes miliony jiných elektronek vstřebávala. Výsledkem byla propracovaná dorozumívací struktura.Na naší Zemi je problémů více. Asi největším je fakt, že lidé této planety nejsou u sebe, tudíž nemůže probíhat datová výměna. Různě se sobě straní,staví nedobytné domy, chovají se velice podivuhodně, nemají na komunikaci náladu atd. Elektronková země, naše původní planeta vše vidí a také na to patřičně reaguje. Dává do nás impulzy, abchom se více rozmnožovali a přiblížili se ideálu, ideálu,kdy bude celá planeta pokryta elektronkami a dorozumívání tak bude bezchybné.
Náš příběh není ani tak o elektronkách, o blikajících podivuhodných mužích a ani o tom, čemu říkáme smyšlený příběh, čí scifi. Ne! Mím učelem není vás strašit, děsit, kazit spánek, chci jen psát o věcech, které my příjdou důležité, ba veledůležité. Chci psát volně, nechci být ničím ani žádnou myšlenkou, či událostmi omezen. Vadí my texty,které jsou zaujaté,které křivdí a které jsou nepravdivě namířené na lidi, kteří nemají tu možnost a schopnost se bránit a podléhají tak vládě někoho jiného, nechají si ovlivnit život. Nemyslím jen na celebrity, ale i obyčejný člověk není nikdy tak obyčejný aby se o něm mohlo mlčet, stejně tak, jako slavný člověk není tak zkažený a tak podlí, jak media tvrdi. Spravedlnost, pomsta, nenávist, to jsou ty slova, která nedají některým z nás spát, ale jsou to i ta slova, která dělají zlo...Chci být objektivní a tolerantní současně.
Byl březen, měsíc jak má být, nic nechybělo, ba ani nepřebívalo,den míjel den, život ač po zimním období lehce zpomalený, tak stále živelný. Židovský chlapec, jménem Samuel,který žil ve středně velké vesničce na okraji, přesněji na uplnem okraji přímo v průmyslové zoně. Inu, chlapec pocházel z velmi chudé židovské rodiny, jeho maminka pracovala jak se dá, byla to velmi pracovitá a milosrdná žena a otec, otec se před hrůzou 2. sv. války odstěhoval bůh ví kam. Ne, nikdo mu to neměl za zlé,všichni ho obdivovali i když byl na míle od své rodiny. Často se stávalo, že přišla korespondence. To dávalo rodině naději, že je ještě někdo má rád a že drží pohromadě. Nikdo si neuměl představit život bez nějakého člena rodiny, jednoduše to bylo nemožné. Tak se měli rádi...