Při přípravě na Maturytu jsem měl potřebu napsat nějaký příběh, zatím nedokončený.....

Už jste někdy slyšeli o elektronkových mužích?Ne? Elektronkový člověk, napolo člověk a napolo stroj sestoupí z nebes, jako ten nejrychlejší volně letící elektron v celé galaxii a započne se svím kázáním jak na Zemi, tak i uvnitř všech elektrických spotřebičů. A bude kázat vše co se týká údržby a života jeho samotného, i života jeho pozemských bratrů a sester. Bude nabádat ke sjednocení, protože jen tak lze dosáhnou společenské síli, tím více lze dokázat na poly elektronek. Všechna energie světla se vstřebá do jedné jediné elektronky, která vyšle paprsek volných elektronů tak mocný, že by byl schopen zničit vše živé i mrtvé na naši Zemi. Elektronkový muži jsou všude kolem nás, kam se jen podíváte, jistě na ně, nebo jejich odnož narazíte, jejich vliv je tak mocný, že časem budete uvažovat zda-li nejste vy, tím elektronkovým můžem. V každém znás je kousek elektronkového muže, naše evoluce započala na elektronkách a z elektronkami i skončí, jen je otázkou kde a zda to bude na Zemi. Vesmír je tak starý, jak je staré samotné elektronkové lidstvo. Naše populace pochází z prapůvodní planety,kde byl celý povrch pokryt souvislou vrstvou elektronek. Mělo to jednu velkou výhodu, elektronky na svoje předání energie nepotřebovali tak dlouhé kabeli, jako je třeba zde, jednoduše si energii předávali mezi s sebou a okamžitě. Uprostřed, na střeše své chalupy stála hlavní elektronka,která veškerou energii, která prošla přes miliony jiných elektronek vstřebávala. Výsledkem byla propracovaná dorozumívací struktura.Na naší Zemi je problémů více. Asi největším je fakt, že lidé této planety nejsou u sebe, tudíž nemůže probíhat datová výměna. Různě se sobě straní,staví nedobytné domy, chovají se velice podivuhodně, nemají na komunikaci náladu atd. Elektronková země, naše původní planeta vše vidí a také na to patřičně reaguje. Dává do nás impulzy, abchom se více rozmnožovali a přiblížili se ideálu, ideálu,kdy bude celá planeta pokryta elektronkami a dorozumívání tak bude bezchybné.
Náš příběh není ani tak o elektronkách, o blikajících podivuhodných mužích a ani o tom, čemu říkáme smyšlený příběh, čí scifi. Ne! Mím učelem není vás strašit, děsit, kazit spánek, chci jen psát o věcech, které my příjdou důležité, ba veledůležité. Chci psát volně, nechci být ničím ani žádnou myšlenkou, či událostmi omezen. Vadí my texty,které jsou zaujaté,které křivdí a které jsou nepravdivě namířené na lidi, kteří nemají tu možnost a schopnost se bránit a podléhají tak vládě někoho jiného, nechají si ovlivnit život. Nemyslím jen na celebrity, ale i obyčejný člověk není nikdy tak obyčejný aby se o něm mohlo mlčet, stejně tak, jako slavný člověk není tak zkažený a tak podlí, jak media tvrdi. Spravedlnost, pomsta, nenávist, to jsou ty slova, která nedají některým z nás spát, ale jsou to i ta slova, která dělají zlo...Chci být objektivní a tolerantní současně.
Byl březen, měsíc jak má být, nic nechybělo, ba ani nepřebívalo,den míjel den, život ač po zimním období lehce zpomalený, tak stále živelný. Židovský chlapec, jménem Samuel,který žil ve středně velké vesničce na okraji, přesněji na uplnem okraji přímo v průmyslové zoně. Inu, chlapec pocházel z velmi chudé židovské rodiny, jeho maminka pracovala jak se dá, byla to velmi pracovitá a milosrdná žena a otec, otec se před hrůzou 2. sv. války odstěhoval bůh ví kam. Ne, nikdo mu to neměl za zlé,všichni ho obdivovali i když byl na míle od své rodiny. Často se stávalo, že přišla korespondence. To dávalo rodině naději, že je ještě někdo má rád a že drží pohromadě. Nikdo si neuměl představit život bez nějakého člena rodiny, jednoduše to bylo nemožné. Tak se měli rádi...

...a ještě slohovečka z plesu...

Předmaturitní ples SPŠE Mohelnice
(fejeton)
V pátek 23.1. 2006 se konal v Mohelnickém kulturním domě předmaturitní ples SPŠE. Je to jedna z tradičních akcí Mohelnické průmyslové školy.
Hned na počátku musím říci, že se ples vydařil. Snad za to můžou i kantoři, kteří nám kladli na srdce: „Hlavně si to pamatujte.“ „Neudělejte si ostudu…sobě i ostatním.“ A v neposlední řadě: „Budete s toho psát slohovou práci.“ Tato závažná slova nás nutila přemýšlet o věcech, o kterých bychom jinak nikdy nepřemýšleli. Mám pít?...a kolik? Mám vůbec něco pít? Stane se něco, nebudu-li pít? Věčné dilema o opilosti, či střízlivosti, které stejně nikdo nevyřeší před tím, než vypije první sklenku se náhle rozplynulo v šeru kulturního domu. A my byli postaveni před hotovou věc. Slavnostní nástup jsme zvládli dobře, jen někteří se již motali v opojné eufórii, kterou získali v 6 hodinovém předstihu z mohelnických putyk. Mesťa, jeden s takových absolventů sliboval, že nezmáčkne to červené tlačítko u dveří. Po loňských událostech by se našel jen málo kdo, kdo by tomu opravdu věřil. Nicméně se tak nestalo a proto musíme Mesťovi poděkovat, že i (hlavně) díky jemu se ples vydařil.
Vysoká společenská etiketa všech přihlížejících spolu z dlouholetou tradicí předurčovala tento ples do vyších morálních sfér společného chování. Díky těmto aspektům se místní zábavná centra od Globusu počínaje u Cechmistra konče musela po celý večer řítit k branám pekelným a ještě dnes se jistě musí majitelé obracet v hrobě, nejvíce v hostinci U mrtvoli, kde již člověk našel svůj klid.
Mám-li být upřímný, upozorním na některé nedostatky, které mě zarážejí. Budou to věci menších kalibrů, možná o to závažnější. Jak jsem pochopil, škola, či společnost není nakloněná plastikovému kelímku, který obyčejný člověk pokládá na stůl umístěný u tanečního parketu. Přitom nejde o nic nedůstojného. V celém světě je běžné, že si i v lepších restauracích dáte něco k pití, nechápu, proč takto upravený ječmen se nemůže konzumovat přímo u parketu, vždyť je to skoro jídlo! Když českou společnost vymezí hranice, kde lze pivo pít a kde ne, stává se automaticky cizincem.Obzvláště, když příšerně páchnoucí destiláty vyrobené z největší pravděpodobností v chemickém průmyslu hojně lakují nažloutlé parkety tanečního sálu. Je to diskriminace!
Jak tak vzpomínám nenapadá mě již nic, co by stálo za vítku, jen větší teplota v prostorách. Pracovně bych to asi nazval: „Větší zahřívání“, které bylo způsobeno masou lidí a které pořadatelé mohli jen těžko řešit, jelikož KD nemá okna. Upřímně řečeno, zvýšení prodeje tekutin není také k zahození.
Je mi velmi líto, ale nemůžu psát konkrétně o průběhu programu, jelikož každý člověk je jedinečný, jinak vnímavý a každý prožívá chvíle jinak, v neposlední řadě se dívá jinýma očima. Tedy pokud byste se zeptali 100 lidí jak se ples vyvijel, řekne vám 100 lidí, sto příběhů, 100 pravd, ale žádný nebude tím vaším, tím co jste skutečně prožili vy a žádný nebude pro vás tak cenný jako ten, který vám řekne vaše srdce. Je tedy zcela zbytečné konkrétně psát o programu, který každý prožívá jinak a ten kdo humánní láskou, vám to stejně neřekne. Průběh života je dosti individuální a ples, který je jeho částí není „jen“ plesem, ale velkým kolosálním životem, který žije několik stovek lidí v jednom okamžiku a lidé jsou ochotni tento svůj život vložit do něčeho velkého, co má smysl a tím je přátelství.
Kromě přátelství má člověk šanci na takovém plese chytnout pořádnou bolest hlavy. Když se pak následující den dělá analýza u rodinného stolu všech možných i nemožných příčin, je až z podivem, kolik doma máte potenciálních doktorů. Pokud ani nezaberou praktické rady z „Domácího lékaře“, je zcela jasné, že prarodiče kupovali knihu nadarmo a putuje spět na podložení skříně.
Nicméně ples byl něčím, na co budeme vzpomínat celý život. Chtěl bych tímto poděkovat pořadatelů, za jejich profesionální přístup… a za rok možná nashledanou.

Zapomenutá slohovka- spíše horor

Prázdniny utíkají, škola se blíží a Český jazyk pozvolna klepe na dveře...tak asi takto by se dalo popsat toto „roční období“. Při uklidu (který nedělám často:)) jsem oběvil slohovou práci z 1. ročníku. Není to nic extra, ba naopak. Uspěšnost to mělo na 4+chyby:)....ale i přesto myslím, že má vcelku zajímavý závěr:)...samozřejměza přepis do „kultivované formy“ si to nezaslouží.

Vznik světa za několik let, aneb jak vzniklo křemíkové nebe.

Píší se 70. léta a křemíkové peklo má prvního obyvatele z řad polovodičových součástek. Stalo se tak náhle, díky zavinění obsluhy a to při pokusu o přetaktování obří kalkulačky chlazené čtyřmi obřími motory , určené pro vojenské účely. Tento fakt, že křemíkové polovodiče odchází na věčnost stejně jako lidé, dal základy vytvoření křemíkového pekla. Ptáte se proč vzniklo jen peklo a nikoli nebe? Odpověď je prostá „Nebe vzniklo až později okolo 21. století.“ Do doby, než vzniklo ono polovodičovými součástkami tolik vychvalované nebe, museli se všichni spokojit jen z peklem. Nemalou měrou se na funkčnosti (tedy spíše poruchovosti) podílel i software, zejména výmysly od Microsoftu likvidovaly součástky jak mor.
   Aby se zabránilo častým odchodům na věčnost, vymysleli jiné firmy jak kusy hardwaru zachránit a vyvíjely různorodé antiviry , brány, atd… Ať už pobyt v pekle byl zaviněn hardwarově či softwarově, vždy existoval způsob jak svůj systém vyladit a stabilizovat. Tou dobou se začalo budovat křemíkové nebe…né, nebylo to jen díky silnými a prosadit se chtivými křemíkovými odbory, bylo to i díky blahodárně působícím programům, zejména Linuxu. Domácím počítačům už odpadla častá nevolnost při pravidelných pádech systému a celkově se práce zkvalitnila. Elektronické součástky se již mohli soustředit na svoji činnost, i návštěvy v servisních střediscích byli méně časté.
   Lze tedy říci, že od „dřevěných dob“ polovodičů se zlepšil a zkvalitnil jejich život. Je velmi důležité, aby součástky měli jak křemíkové nebe, tak i peklo, poněvadž všechny součástky věří, že půjdou do nebe a proto jsou i ochotny pracovat. Není to jak u lidí, že by součástky byli zlobivé a šli do pekla. Peklo slouží jen jako mezi zastávka při cestě do nebe. Je pravda, že některé zde zůstanou, poněvadž není v nebi tolik místa, ale to jim samozřejmě nesmíme říci.