Prezentace společnosti Beck

Výlet na Turzovku s prezentací od Becku

Jelikož jsem nikdy nebyl na podobných zájezdech, rozhodl jsem se, že za 99Kč pojedu na výlet na
poutní místo na slovenskou Turzovku. Zajímalo mě jak probíhá prodej zboží a jak se dají
zmanipoluvat lidé, převážně v důchodovém věku ke koupi dosti drahého zboží. Leták sliboval
následující: odjezd pohodlným autobusem (zajišťovala společnost C.A. Czech), návštěva
podnikové prodejny (nebo-li prezentace společnosti Beck), zdarma oběd ve výtečné restauraci,
prvních 200 přihlášených na výlet předání pobytu v Istambulu, návštěva poutního místa Turzovka,
cesta domů.
Jelikož při prezentaci se neustále slovíčkařilo, uváděli informace, které nebyly nijak podložené,
informace které byli neúplné, obecné, tak aby se proti nim dalo ztěží protestovat, vyhrazuji si také
právo na neúplnou interpelaci, na interpelaci, která z daných slov vyplynula, jelikož si dané
monology nejsem schopen doslovně zapamatovat, ale mám poznámky a nebojím se říci, že i zdravý
rozum.
Odjez ze Zábřeha na Moravě byl v 6:22h, na prezentační místo, které je cca 50km od Turzovky
jsme dojeli okolo 10:30h (to je asi 100km od Zábřeha). Přivítali nás usměvaví zástupci společnosti
Beck a usadili nás v prezentační místnosti tamního hostince. Vybavení hostince tak jak ho známe ze
starších českých motorestů, zkrátka nic výtečného jsem tam neshledal. Začala řeč Tomáše, zástupce
společnosti Beck. Monolog se točil okolo cestování, zejména 5-ti denní pobyt v Istambulu. Vše byla
pohodička, klídeček, perfektní. Frekvence těchno slov byla doslova neuvěřitelná. Pobyt v Istambulu
je samozřejmě ze vším všudy a prý na úrovni, tak jak to má být...samozřejmě. Vychloubání, že také
nosí 20, 30, 40 tisíc po kapsách a nabádání, že si lidé mají vzít drobné a doslova smlouvat, smlouvat
a ještě jednou smlouvat. Jeho zájezdy ho stály mnohem víc 80 000 a jmenuje ještě další u kterých
nebude říkat raději částku, aby se nám neprotočili panenky. Vychloubá se jak si fakultativní zájezdy
užívá ze vším všudy, let balonem, potápění, Údolí králů v Egyptě, 210 Eu jednotlivé výlety apod.
Naznačí, že v prodejnách v Istambulu na vás zboží navěsí a pak jej chtějí za horentní částky
zaplatit. Nabádá, že člověk se nemá spokojit z první částkou. Nyní přichází na řadu cena letenky:
7999 letenka +nějaké provize, palivové příplatky, které jsou pohyblivé, jinými slovy k dnešnímu
dni nejsou konečné:), ouha a máme na světě 10999. Poté říká, na tuto částku zapomeňte máte pobyt
zdarma, což je podstatná věc. Zamlouvá to cenami z jiných cest, říká, že tato částka neplatí a
šikovně z toho vybruslí. Nechutná hra z čísly. Nabádá na vyplnění kuponů do Istambulu a ještě
několikrát říká, že to máme zadarmo. Začal rozruch kvůli tomu, že letenka se platí. Ptám se tedy
jaká je cena letenky, je mně odpovězeno, že to není 10000, 9000, 8000 a ani 7000. Během
odevzdání kuponů se tak lidé měli rozhodnou prakticky podle informace, že letenka je za super
lákavou částku a kdo neodevzdá, tak ho to pak bude mrzet. Žádná seriozní částka tedy nebyla
řečena. Lidi, kteří měli o pobyt zájem, byli přizváni ke stolkům, kde s nimi podepsali smlouvu.
Nyní mě napadá, proč se tak moc řeší nějaké palivové příplatky, doslova se buzerují letecké
společnosti a vedou k tomu aby cenu letenek uváděli hned v základu a se všema příplatkama. Ano,
je to správné, ale když vidíte, jakým způsobem dělají byznys některé společnosti a česká legislativa
zřejmě dovoluje to, aby jim to procházelo, tak je to minimálně na pováženou.
Následovala přestávka a hned za mnou pan Tomáš přišel se slovy, co se mi nelíbí, proč se směji,
co mě příjde vtipné. Řekl jsem, že se s ním nebudu bavit, když neustále naléhal, snažil jsem se
vysvětlit, že nechápu, proč se prezentují jako cestovní kancelář a dokonce se s ní srovnávají, když
prodávají zboží, jejich zájez obsahuje množství prezentací a jde tedy defacto o jejich reklamní
kampaň. Sám Tomáš říkal, že obešel na 20 cestovních kanceláří v Praze a nikde mu levnější zájezd
nenabídli. Tady vidíte jaký je v tom chaos, cena letenky, pobyt, poté se jde zeptat do cestovních
kanceláří do Prahy, neměl by se snad zajít informovat na cenu u leteckých společností, když lidem v
důsledku prodávají letenky?
Poté za mnou přišel jiný pracovník společnosti Beck, z podobným dotazem jestli bych si nemohl jít
sednout ke stolku, odpověděl jsem, že nikam nepůjdu a že se s ním bavit nebudu, byl neodbytný,
načež si ke mně přisedl a rozebíral se mnou, co se mi nelíbí, loučil se se mnou slovy, proč na této
prezentaci jsem a kde pracuji. Odpověděl jsem, že pracuji, ale nebudu mu říkat kde, řekl, že určitě
nepracuji, jinak bych tam ten den nebyl. Otřesné jednání!
Musím říci, že jsem se necítil zrovna jako doma, zvláště když všude hlídkovali, stáli za zády
pracovníci z Becku, kteří při soukromých hovorech nebyli na lidi moc příjemní. Když už si někdo
dovolil během prezentace utrousit nějakou poznámku, byl odměněn od pracovnice Martiny silným a
nikaj nevábným psssssssss. Subjektivní pocit byl odporný.
Následuje nabýdka dalšího zájezdu do Německa samozřejmě ve stejném duchu.
K jídlu jsou podávány „tradiční brynzové halušky“, pokud byli připravovány na hrncích, které
budou následně prezentovány za 37 999Kč, tak musím říci, že nic moc. Nebo, že by všechno
nezáleželo na vybavení a mohl za to i trochu kuchař...nevím. Každopádně mastnota na dně talíře
byla očividná. Pro starší lidi, kteří mají zažívací problémy, či je trápí žlučník, to bylo jistě vhodné
jídlo. Zvláště když pan Tomáš, říkal, že navštěvuje lékárnu a i nyní má potřebu kupovat léky, tak
jako každý. Potřebuje proto žít a jíst zdravě a k tomu mu zřejmě dopomohla 21 dílná sada hrnců ze
4 plášťovou stěnou jak ukazoval na jednom menším „rendlíku“. Inu, co nejde běžným pohledem
vidět, je na snadě říci.Halušky mně a mému otci, který zůčastnění velmi lituje a bude mi to jistě
neustále vyčítat, přinesli jako posledním a to až za přímluvu pana Tomáše. Zřejmě jsem byl od
začátku nežádoucí a bylo nařízeno, že nám nemají nic nosit. O obecné napadání snad všeho živého,
vyzdvihování, věcí, které lidi, zejména v důchodovém věku štvou, o to nebyla nouze. Např.: Nízké
důchody, placení nespočetného množství složenek, protestující lékaře, pochyb nad tím, zda jim
zdravotníci pomůžou, plyn, elektřina, léky, cena léků atd... Z výkladu vyznělo i to, že Moraváci
jsou slušní, né jako lidé z Čech, že to je úplně něco jiného. Dával za příklad, že na jedné prezentaci,
člověk z Čech kradl sklenku ze stolu nebo mýdlo na záchodě a další zcela nesmylné „blbosti“.
Nádobí samozřejmě prošlo spousty inovacemi. Následovalo obchodní zamyšlení nad tím, proč
společnost Beck je tak super, protože nedělají reklamu v televizi jako Horst, proto mohou cenu
výrobků stlačit na minimum (ale nedodal, že zisky zřejmě mohou zvýšit na maximum). Dalším
artiklem byla indukční ploténka za 19 999Kč. Samozřejmě se jednalo o zcela převratnou novinku i
když elektromagnetická indukce a zvláště přenos velkých energií na malo vzdálenost je velmi
starou záležitostí. Následovala hra z čísly, nastolení myšlenky, že pokud by si lidé snad mysleli, že
když koupí ploténku v řetězci za 1000Kč, že na tom vydělají, byli by velmi hloupý a dopustili by se
omylu. Tak si každý položil otázku, jsem já hloupý, chci být hloupý, ne, tak budu držet hubu a krok
a nebudu protestovat. Pokuď je tady tolik lidí a zdá se, že nikdo neprotestuje, bude to asi pravda a já
bych se přeci stal tím hloupým, kdybych tomu nevěřil. Takto se dělá byznys, to je psychologická
masáž, která není u nás zakázána!
Tomáš začal počítat, jak jinak, než z čísly, která jsou v reálném životě nesmyslná. Levnou ploténku
ohodnotil na 3000Kč která bude odebírat 2000W a u jeho zázračné ploténky se spokojil z cca
400W. Lidé prý z levnou ploténkou utratí 900Kč za měsíc, když budou 5h denně vařit, to je blbost.
Levná ploténka bude také odebírat 400W, 2kW určitě ne při běžném vaření. Má odhadovaná částka
za měsíc za vaření je cca 400Kč, kterou člověk zaplatí ať už z drahou či levnou ploténkou. Pan
Tomáš kouzlil a kouzlil a vyčaroval, že za 3-4 roky se lidem investice vrátí. Bylo to odměněno
potleskem, který si Tomáš sám od lidí vyprosil. Další na řadu přišel dvouplotýnkový indukční vařič,
prezentace byla podobná, cena byla samozřejmě vyší 37 999Kč. Fascinoval mě způsob jak tuto
„novinku na trhu“ předváděl. Ukazoval, že klidně dá balík peněz na ploténku na něj hrnec a při
vaření vody se s penězi nic nestane. Jak by také mohlo, když přenos energie je na základě
elektromagnetických vln, tedy bezdrátově a energie se proměňí až v těle hrnce (v oceli), ve formě
tepla. Tedy žádný zázrak to není a už vůbec né důvod proč by peníze měli shořet. Samozřejmostí
byli uváděny zcela nepravdivé technické informace, že indukce ohřívá přímo potravinu. El. Mag.
Indukce se idukuje do oceli a ta se na základě množství přenášeného výkonu zahřívá. Dochází tedy
k značné úspoře vzhledem k ohřevu na klasickém elektrickém sporáku, kde se el. energií s velkými
ztrátami zahřívá nejdříve topná spirála, která je ještě ukryta v železném pouzdře ploténky.
Elektomagnetická indukce je proto méně ztrátová, zahříváme přímo hrnec ve kterém vaříme.
Přichází na řadu „zázračná“, nejspíš diodová lampa. Jeden z posluchačů se ozve a říká, tu znám, tu
mám. Pan Tomáš dosti nevrle odpověděl, já ji také mám a nechlubím se s ní tady. V tu chvíli jsem
propukl v smích a vzpomněl jsem si jak na začátku prezentace se vychloubal, kolik platí za zájezdy,
kolik nosí peněz v peněžence. Absurdní. Následovaly jakési masážní polštáře z příkonem udajně
48w a ještě z divnějším pojmem dvoujádrový motor, který dokáže nějakým způsobem reagovat na
zatížení, takže je jedno jak těžký člověk si na polštář sedne.Studoval jsem elektrotechnickou
Průmyslovou Školu v Mohelnici, ale z tímto pojmem jsem se na ní nikdy nesetkal. Nejspíš mi
kantoři něco zamlčeli.....
Během přednášky pan Tomáš postupně řekl, že mikrovlná trouba, rychlovarná konvice,
sklokeramická ploténka je omylem 90. let a že to uvedl někdo z Německa. Ani se nedivím, že
neuvedl jméno, kdo to řekl, když při vzpomínce na jejich ředitele se pozastavil a řekl:“ náš ředitel,
který se jmenuje,....to je jedno“. Při vzpomínkách na vysokou cenu energie, nezapoměl zahrnout do
svého zorného pole společnost Čez a pana Romana z kterým si podle všeho tyká. „Když jsem byl na
návštěvě u Romana, tak jsem mu říkal...“:). Mnohokrát se oháněl zejména u spotřeby plotének ze
Státní zkušebnou v Praze, zajímalo by mě jestli tam někdy někdo od společnosti Beck byl a když jo,
proč výsledky neukáží písemně, byla by to lepší reklama.
Rozdali jakési losy z několikatimístním číslem, zajímalo je však to poslední číslo, mně již ani los
neměli odvahu dát, dali ho mému otci. Na los na začátku řekli, ať se každý, kdo bude soutěžit
podepíše, tak jsem to otci zakázal. Pan Tomáš řekl číslo a daní lidé měli vstát a ten kdo vstane jako
první, vyhraje více peněz, v ruce mával balíčkem bankovek. Nevěřili by jste jak lidé ochotně
spolupracovali i můj otec dokonce chtěl, naštěstí tak neudělal. Lidi si postupně, tak jak vyhrávali
10000Kč, 5000Kč zvali do přední části sálu, kde jim před obličejem mávali z balíkem peněz a pak
je takticky odkázali ke stolečkům, kde se opět podepisovali smlouvy, žadnou hotovost nepředali.,...
následovalo předání nějakých obálek, myslím, že také z nějakou „výhrou“ přitom to byly další
poukazy, podle mého názoru jen na slevnění již tak předraženého zboží. Spousta vynuceného
aplausu bylo samozřejmostí. To co je tak předražené a nejde prodat normálně, půjde prodat
důvěřivím lidem se slevou. Do přední části si pozvali další várku asi 4 výherců, kterým doslova
vecpali madraci v hodnotě 13000 zcela zdarma, přihodili vakuovaný polštář, snad i deku a ještě jim
dali pojízdný mini rudl, aby to snad měli na čem odvést. Způsob předání těchto „výher“ byl až
neskutečný a velmi nechutný. Nějaká lidská důstojnost byla ta tam. Zástupci společnosti Beck zboží
házeli tak rychle a takovým „nesympatickým“ způsobem, že kromě toho, že mě z nich bylo zle,
mně to připomínalo dokrmování zvěře v zoo. Hnus!
Ke konci bylo vidět, že už lidé jsou nervozní, pán se zeptal, kdy už pojedem na Turzovku a Tomáš
na to odpověděl, že tam stejně není co k vydění a že se tam otočíme na patě a pojedem zpátky. V tu
chvíli by se krve ve mně nedořezalo, cítil jsem rozhořčený. Když si uvědomím, že možná tento pán
bojoval za práva České rebubliky, dost jistě prožil válku a nyní nějaký mladý byznysmen s ním (ze
všemy zůčasněnými) takto zamete, chová se arogantně a už vůbec mu nic není po nějakém výletě.
Chce se mi plakat.
Na konci chtěli samozřejmě podepsaný soutěžní los zpátky, snad i pro to, že na něj lidé napsali
své jméno, když přišel za námi, tak jsem ho před jeho zraky roztrhal. Věnoval mi několik
vražedných pohledů a z doslechu jsem se dozvěděl, že se o mé osobě bavili, nejspíš na téma „co s
ním“. Proto, aby člověk získal „jen“ za výměnu osobních údajů „pravý bačovský talíř“ vyrobený v
Praze 4, musel vypsat další lístek. Propustili nás okolo 16:15h, následovala cesta na Turzovku, tam
jsme dojeli v 17:30h, rozchod byl do 18h. Opravdu tam nic moc nebylo. V 18:20 jsme konečně
vyjeli zpět domů. Autobus, již nějaký rok v provozu, často se mi zdálo, že maximální rychlost
dosahuje 40Km/h. Autobus neměl otevírací okénka, vše řešila klimatizace, která byla v neurčitých
cyklech zapínána. Když byla v provozu, byla dosti zima, když byla vyplá, chyběl kyslík. Autobus
jel čím dál pomaleji, pak začalo něco z motoru zapáchat, řidič dělal neustále zastávky. Nevěděli
jsme ani z jakého důvodu. Navíc to v autobuse začalo dosti páchnout a měl jsem pocit, že se i s
otcem, kterého jsem přesvědčil k této „pouti“ otrávíme. V nějaké vesnici před Lošticemi zastavil,
bylo vidět, že má nesnáze a řeší problém s autobusem. Lidé v důchodovém věku začali vykládat
historky a mě bavilo je poslouchat, seděli jsme, nic jsme pořádně o situaci nevěděli. Proslýchalo se,
že pro nás přijede autobus. Ten nakonec po dlouhém čekání dojel, odjížděli jsme asi v 23:15h jiným
a zcela určitě pohodlnějším, luxusnějším autobusem. Doma, ač nám nezastavili tam, kde jsme
nastupovali jsme byli v 00:00 h.
Kdybych byl starší, né-li v důchodovém věku, mám pochyby, jestli bych takovoutu přepravu
přežil. Často během cesty jsem vzpomínal na Modlidbu pro Kateřínu Horovizovou, protože zážitky
z tohoto dne, mně tento příběh živě připomínali.
Vzhledem k tomu, když jsem vyděl, kolik lidí v důchodovém věku si předražené zboží koupilo,
vím, že v dnešní době se důchodci nemají vůbec špatně. Má generace, to bude mít nejspíš horší. Ale
nechci závidět.
Nemám rád, když lidem je něco vnucováno, ve slabé chvilce tomu podlehnou i když je to
samozřejmě jejich „skoro“ svobodná vůle. Už vidím jak prodejce z elektra nabízí sporák za
20000Kč a lidé protáhnou obličej se slovy, jak je to strašně drahé a na prezentaci si koupí věc,
kterou třeba ani nepotřebují, hlavně by si ji nekoupili a ještě nekupují nějaký technický „zázrak“.
Když lidé kupují něco a neví defacto, kolik to stojí a zjistí to až společně z podpisem smlouvy,
určitě to není důstojné a už vůbec morální zejména ke starším lidem. Takovým společnostem nejde
o lidi a jelikož jejich klientelu tvoří převážně lidé v důchodovém věku, je to nemravný čin a
nebojím se napsat že obsahuje prvky promyšleného podvodu. Jsem z mladší generace, mám úctu ke
starším lidem, myslím, že můj žebříček hodnot je velmi správný, ale těžko se mi žije ve společnosti,
která na jednu stranu trestá minimální prohřešky docela nesmyslnými tresty a na stranu druhou,
takový to byznys je v pořádku. Pokud se u nás budou dít i na dále takovéto věci, nikdy naše
společnost nebude zdravou společností a nikdy nevychováme morálně zdravé jedince a už vůbec né
někoho kdo by nám mohl jít za příklad. Je to smutné, ale pokuď se lidé nebudou ochotni bouřit
(chápu, že lidé v důchodovém věku chtějí mít hlavně klid a nemají zájem se s někým dohadovat a
už vůbec né soudit). Tak to v České republice půjde od desíti k pěti a bude to horší a horší. Přitom
uznávání autorit, svých předků, starších osob je jedno z nejzásadnějších věcí, které vedou k udržení
civilizace. Nemyslíte?