Geniální fotografie Manhattan 1932

Jedna z nejlepších fotografií, kterou znám je fotografie dělníků na traverze při stavbě výškové budovy v Manhettenu 1932, je pravda, že fotografie je dosti známá a tak je její duch lehce "profláknut" a není to již tak originální. I přesto jsem neodolal a musel si ji vytisknout na 6 A4 a následně složit (boužel nemám plotter).
Na fotografii je velmi dobře zachycena Americká budovatelská horečka 30.let, silné "otročení" dělníků a v neposlední řadě optimisticky vyhlížející Americký sen, který je založen na víře občanů.

...a ještě slohovečka z plesu...

Předmaturitní ples SPŠE Mohelnice
(fejeton)
V pátek 23.1. 2006 se konal v Mohelnickém kulturním domě předmaturitní ples SPŠE. Je to jedna z tradičních akcí Mohelnické průmyslové školy.
Hned na počátku musím říci, že se ples vydařil. Snad za to můžou i kantoři, kteří nám kladli na srdce: „Hlavně si to pamatujte.“ „Neudělejte si ostudu…sobě i ostatním.“ A v neposlední řadě: „Budete s toho psát slohovou práci.“ Tato závažná slova nás nutila přemýšlet o věcech, o kterých bychom jinak nikdy nepřemýšleli. Mám pít?...a kolik? Mám vůbec něco pít? Stane se něco, nebudu-li pít? Věčné dilema o opilosti, či střízlivosti, které stejně nikdo nevyřeší před tím, než vypije první sklenku se náhle rozplynulo v šeru kulturního domu. A my byli postaveni před hotovou věc. Slavnostní nástup jsme zvládli dobře, jen někteří se již motali v opojné eufórii, kterou získali v 6 hodinovém předstihu z mohelnických putyk. Mesťa, jeden s takových absolventů sliboval, že nezmáčkne to červené tlačítko u dveří. Po loňských událostech by se našel jen málo kdo, kdo by tomu opravdu věřil. Nicméně se tak nestalo a proto musíme Mesťovi poděkovat, že i (hlavně) díky jemu se ples vydařil.
Vysoká společenská etiketa všech přihlížejících spolu z dlouholetou tradicí předurčovala tento ples do vyších morálních sfér společného chování. Díky těmto aspektům se místní zábavná centra od Globusu počínaje u Cechmistra konče musela po celý večer řítit k branám pekelným a ještě dnes se jistě musí majitelé obracet v hrobě, nejvíce v hostinci U mrtvoli, kde již člověk našel svůj klid.
Mám-li být upřímný, upozorním na některé nedostatky, které mě zarážejí. Budou to věci menších kalibrů, možná o to závažnější. Jak jsem pochopil, škola, či společnost není nakloněná plastikovému kelímku, který obyčejný člověk pokládá na stůl umístěný u tanečního parketu. Přitom nejde o nic nedůstojného. V celém světě je běžné, že si i v lepších restauracích dáte něco k pití, nechápu, proč takto upravený ječmen se nemůže konzumovat přímo u parketu, vždyť je to skoro jídlo! Když českou společnost vymezí hranice, kde lze pivo pít a kde ne, stává se automaticky cizincem.Obzvláště, když příšerně páchnoucí destiláty vyrobené z největší pravděpodobností v chemickém průmyslu hojně lakují nažloutlé parkety tanečního sálu. Je to diskriminace!
Jak tak vzpomínám nenapadá mě již nic, co by stálo za vítku, jen větší teplota v prostorách. Pracovně bych to asi nazval: „Větší zahřívání“, které bylo způsobeno masou lidí a které pořadatelé mohli jen těžko řešit, jelikož KD nemá okna. Upřímně řečeno, zvýšení prodeje tekutin není také k zahození.
Je mi velmi líto, ale nemůžu psát konkrétně o průběhu programu, jelikož každý člověk je jedinečný, jinak vnímavý a každý prožívá chvíle jinak, v neposlední řadě se dívá jinýma očima. Tedy pokud byste se zeptali 100 lidí jak se ples vyvijel, řekne vám 100 lidí, sto příběhů, 100 pravd, ale žádný nebude tím vaším, tím co jste skutečně prožili vy a žádný nebude pro vás tak cenný jako ten, který vám řekne vaše srdce. Je tedy zcela zbytečné konkrétně psát o programu, který každý prožívá jinak a ten kdo humánní láskou, vám to stejně neřekne. Průběh života je dosti individuální a ples, který je jeho částí není „jen“ plesem, ale velkým kolosálním životem, který žije několik stovek lidí v jednom okamžiku a lidé jsou ochotni tento svůj život vložit do něčeho velkého, co má smysl a tím je přátelství.
Kromě přátelství má člověk šanci na takovém plese chytnout pořádnou bolest hlavy. Když se pak následující den dělá analýza u rodinného stolu všech možných i nemožných příčin, je až z podivem, kolik doma máte potenciálních doktorů. Pokud ani nezaberou praktické rady z „Domácího lékaře“, je zcela jasné, že prarodiče kupovali knihu nadarmo a putuje spět na podložení skříně.
Nicméně ples byl něčím, na co budeme vzpomínat celý život. Chtěl bych tímto poděkovat pořadatelů, za jejich profesionální přístup… a za rok možná nashledanou.