(referát)
V časopise „Mladý svět“ v dubnovém vydání vyšel zajímavý článek,vysvětlující Teorii relativity. Tuto teorii definoval ve 20. Století Einstein a jako jediný se odvážil tvrdit, že všechny události na světě jsou relativní.
Teorie vychází z Newtonových zákonů, které definují hmotnost a setrvačnost tělesa v prostoru. Einstein, Newtonovu teorii rozšířil o poznatek, že každé těleso se pohybuje, i když je zdánlivě v klidu. Pohybuje se vůči jinému tělesu, jiné planetě, jiné galaxii.
Základ tedy tvoří definice tělesa, které se nachází v prostoru. Einstein vyloučil přítomnost tzv. éteru, neboli prázdnoty, která podle něj nemůže existovat, protože náš Vesmír již z jedné takové prázdnoty vznikl, proto je zcela vyloučeno, aby taková prázdnota existovala ještě jedna. Einstein se také zabýval šířením světla, tvrdí, a je vědecky dokázané, že světlo se šíří vždy konstantní rychlostí, tedy ve vakuu rychlostí cca 300000km/s. Vůči jiným předmětům je tato rychlost konstantní. Tento poznatek je velmi zajímavý, totiž, stojíte-li např. v autobuse a pohybujete se směrem řidiči, vaše výsledná rychlost vzhledem k podlaze autobusu je rychlostí vaší chůze, ale vzhledem k silnici se vaše rychlost chůze a rychlost autobusu sčítají a vy se pohybujete vzhledem k silnici tímto rychlostním součtem. Pokud však budete svítit světlem směrem k řidiči, rychlost světla je stále konstantní, jak k podlaze autobusu, tak i k silnici a rychlosti se v žádném případě nesčítají.
K definici relativity je nutná přítomnost času. Čas je základní veličina. Jeho vznik je spojen s existencí hmoty, tedy při Velkém třesku vznikl i čas. Bez hmoty neexistuje čas. Rychlost běhu času přímo závisí na hmotnosti tělesa, a tedy i na jeho gravitaci. Čím je v prostoru větší gravitace, tím rychleji plyne čas.Vědecky je tato skutečnost dokázána pomocí balistických raket, které létali na zemským povrchem, tedy v menším přitažlivém gravitačním poli a tudíž bylo pozorováno zpožďování hodin vůči pozemským.
Existuje několik modelů vesmírů. S tím je spojený velký problém, nelze vytvořit fyzikální zákony, které by byli platné, pro jakoukoli soustavu ve vesmíru. Teorie relativity také vychází s toho, že není možná větší rychlost, než je rychlost světla. V praxi to tak ovšem není, na Zemi skutečně nelze tuto rychlost přesáhnout, ale ve vesmíru ano. Vesmír se stále rozpíná a naše planeta se neustále vzdaluje. Jednoduše letí vesmírem. Nastává problém, čím více se tělesa vzdalují ve vesmíru, tím více se jejích rychlost zvyšuje, nebo naopak snižuje, to záleží podle toho jaký model vesmíru zvolíme. Einstein tyto modely vesmíru zcela ignoroval a vytvořil teorii, která je platná v naší galaxii, v naší soustavě a kterou nelze použít v jiných soustavách. Posuny času v jednom okamžiku jsou také patrné např. při měření délky jedoucího autobusu. V určitém čase, pokud budeme chtít měřit rozjetý automobil, zjistíme, že při měření dochází k neodstranitelné chybě. Nemůžeme totiž v jednom okamžiku a ve stejném čase přesně délku automobilu změřit, protože při označení počátku a konce nám konec vzhledem k jeho rychlosti vždy ujede. Také čas pro každé těleso v prostoru plyne jinak, nelze mít shodný čas s někým, na koho se díváme. Každý má svůj čas, každému plyne vůči různým předmětům různě rychle.
S toho vyplývá, že čas, hmota, sled událostí jsou veličiny, které v žádném případě nejsou konstantní, jsou relativní a jejich chování vždy musíme vztáhnout vzhledem k času.
31. 3. 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat