Anglie, golf, Huddersfield. Toto nejsou jen slova, která zvládám v angličtině, jsou to pojmy, symboly pro dnešní den..
Jako typický Ćech mám rád věci které jsou laciné. Okolo Huddersfieldu je hned několik golfových hřišť,kde se dá provozovat nový sport"golfo-míčkaření" ano název připomíná naše typické houbaření. Hned na počátku přiznám, že tyto činnosti jsou si velmi podobné. O co jde? Vyhlédněte si golfové hřiště a jednoduše míčky hledejte. Je to velmi napínavá a časově náročná zábava. Abych se vyhnul zbytečné teorii a abych vás nedržel tolik napjaté, přejdeme rovnou k mému dnešnímu zážitku.
Vevi, Anči, mě vysadili u golf. hřiště a já jej začal procházet, částečně v lese, část přímo na hřišti. Když jsem chodil na hřišti, z dálky vidím u jednoho domečku celkem dost "života". Říkám si, tak co, asi v sobotu opékají párky. Vyjdu tedy z lesíka a jdu na golfovou plochu, směrem k blízkému keři. Tam z udivem nacházím první golfový míček. Poté jdu kolem lesíka, dlouho nic nevidím, proto si do něj zajdu, narážím na lesní pěšinu, kolem hřiště je nějaká přírodní rezervace. Jdu směrem výš, sestoupím z pěšiny volně do lesíka, tam objevuji hned druhý míček. O kousek dál nacházím i třetí, zdá se my, že cesta vede moc do kopce, proto se otočím a jdu zpět. Zase vkročím na golfovou plochu, jdu kolem lesíku, otáčím se, v dáli cca 300m vidím chlapa z dvěma uplně na volno puštěnými psíky. Nebyli to psíci, spíše pořádní psy, nedivil bych se, kdyby byli z nějakého bojového rodu, špičaté uši a mohutnost tomu napovídala. No nic, řek sem si, to zas bude rozhovor v plné mé Češtině... Zašel jsem za nedaleký roh, hřiště bylo obehnáno zdí, tam vidím snížení zítky a zřetelný průlez. Říkám si, to už je blbý někde před ním líst někam do keřů. Podívám se ještě jednou kde chlápek je, vidím, že celkem daleko, proto přeskakuji zítku a rychlím krokem jdu po pěšince směrem do kopce, pak měmím směr doleva. Během cesty slyším štěkot. Má představa zakousnutého psa v mém lýtku, je pro mě tak děsivá, že zvýšení tepu a celková křečovitost je samozřejmostí.Děs hrůza, strach, to je to co tento výlet dělá živým. Nakonec jsem z velkou radostí vylezl na silnici a bylo po strachu, ba i po příběhu...
13. 6. 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat