Jak jsem rád, že mám kde spát:)...

Tak jsem se vrátil ze zahradní grylovačky, popili jsme pár pivek a jsem šíleně unavený. Ani nevíte jaký zažívám pocity štěstí, že můžu jít spát...:D tak dobrou!

Jak jsem odlétal z Leeds

Tento text je věnován Anny, která tento příběh chtěla dnes slyšet (7.7. 2009) a já odmýtl jej převyprávět, protože my již chyběla patřičná energie pro nové vyprávění, potom co jsem jej řekl Vevimu, možná i trochu ostychu před mými cestovními zážitky, které nebyli vždy těmi nejš´tastnějšímy. Upozornuji, že je to již pro mě delší doba, cca 20 dní, proto časy a některá fakta budou zkreslená...
Anny zjistila všechny odjezdy a spoje z Hudderfieldu, nastoupil jsem tedy v neděli na místním nádrží na vlak a ním jel do Leeds, vystoupil jsem tam, držel se vystupujících cestujících a pomocí notného pozorování slůvka exit, jsem se bezproblémů dostal ven. Podle Veviho, jsem šel ven, zahl doleva a asi po 20m byla zastávka, přesně jak říkal, měl jsem asi 40min Ddo oficiálního odjezdu, chvíli jsem sledoval ncedulz a nic o Airport, jsem tam nenašel, ale byl jsem si jistý, že je to ona, protože číslo linky sedělo, ale pro jistotu jsem se zeptal chlápka tak okolo 5O roku z lesklou náušnicí v uchu, působyl klidně. Slovy:" Hellou, Bus next Airport please?" a přitom jsem ukázal na zastávku, on celkem ochotně odpovídal, nerozuměl jsem mu moc ale podle "barvy"rozhovoru jsem pochopil, že tam jede také, zakončil to podobnými slovy Yes, Airport... a tak jsem byl ujištěn, autobus měl asi 20min zpoždění. Rozhovor jsem zakončil nadšeným Yes, Ok a vztyčil jsem přitom palec.Měl jsem čas, byl jsem v klidu. Autobus nebyl dvojpatrový,proto jsem se spokojil z "přízemním sezením". Do autobusu nastopil poločernoch i z rodinou, byl veselé nálady a povahy, ale řidič autobusu byl značně rozčílen z jeho kufrů,které rovnal do autobusu dosti něšikovně, kolečkem od kufru drápal sklo, stavěl je na místa pro cestující atd. Proběhla menší slovní "přestřelka",pak se to zklidnilo a já jel na letiště. Na letišti jsem vystoupil a už mě vítaly reklamy společnosti z kterou jsem odlétal Jet2. Měli ze svými terminály zabranou poměrně velkou část letištní haly, šel jsem směrem k chet-in, pro letenku.Měl jem v ruce A4, potvrzení o odbavení z kodem,která fungovala i jako letenka, to jsem však netušil, šel jsem k terminálu, zastavil mě však jeden pracovník této společnosti a začal na mě něco Anglicky, nerozuměl jsem,říkám: Sorry, no English...is Czech... a začal opět něco Anglicky,přikyvoval jsem, říkám OK, Yes ....i když jsem ničemu nerozuměl...říkám do placu chet-in is Prag Flieg...on asi po minutě začal ukazovat časy na papíře, bylo tam 15:05h, jsem se trochu zděsil, že by nějaké zpoždění?..nebo se my snaží říci, že mně už uletělo...blbost, vzpoměl jsem si, že letí až v 17:05....pak po smršti mého souhlasu jsem pochopil, že je to začátek možného odbavení. Měl jsem přes 3hodiny čas. asi po půl hodině jsem se poprvé vydal k terminálu pro moji údajnou letenku, začal na mě mluvit Anglicky, nerozuměl jsem ani slovo, tak jsem vše z úsměvem odsouhlasil a vesele odešel, jako že vím o čem byla řeč .Vůbec jsem netušil, tak jsem si myslel, že je moc brzo. Asi za hodinu jsem šel znovu, k jinému terminálu, to už sem rozuměl trochu více, ptali se jestli nemám nějaké zavazadlo, říkám, že ne, že jen příruční a pak mně taky něco říkal, čemu jsem nerozuměl a já zase odešel si sednout, nevěděl jsem co z časem, tak jsem si šel projít letiště, zjistit kde co je. Asi 1,5h před odletem jsem šel na odbavení znovu,opět k jinému okénku, nyní jsem jí řekl něco o FahrTiket nebo něco tak, paní ukázala na mojí A4 a cosi promluvila, čemuž jsem také nerozuměl a tak jsem trochu pomocí mé velmi chabé Angličtiny a možná i Němčiny a rukou snažil domluvit, jestli mám jít na Depords, říkám next Europa depords? International Depords is no? a to mně kupodivu rozuměla a říkala něco v tom smyslu, že mám jít na Europa Depords, tedy jsem pochopil, že můj papír slouží i jako letenka, proto jsem šel směrem k Europa Depords, tam jeden očividně netolerantní pán kontroloval velikost a někdy i snad obsah zavazadel, mně naštěstí i z mými čaji v batohu pustil. Na zádech jsem měl příruční batoh, v ruce svíral mini notebook, který jsem zabalil do maskáčové bundy, to už se my nevlezlo zpět do batohu.... Z obrázků jsem pochopil, že si nepřejí, aby cestující měli v ruce bundu, ale nakonec se ukázalo, že to nebyl problém. U detekčního rámu se mě ujala vcelku příjemně vyhlížející starší paní, cosi prohodila, já na úvod říkám, sorry, no Eanglish a začal z batohu a kapes vytahovat plno kovových předmětů, pásek atd...přitom jsem si mojí letenku nechal na lavici, kde se odkládaly kovové věci, prošel jsem mezi rámy, u kterých stálo více policistů,než bylo snesitelné a při nandávání pásku jsem si uvědomil, že my zcela jistě něco chybí, byla to letenka. Popadl mně takový zajímavý strach, bál jsem se, ale jako by my naplno až tak nedocházelo co se stalo, jako by existovalo ještě nějaké řešení...Naštěstí asi po minutě přišla v mích očích krásná Policistka ptala se něco z lístkem, já jsem ji přivolal, ona na mě Name?, řekl jsem jí jméno a ona my ji předala. Byl jsem štasten. šel jsem do odletové haly, tam se setkal z několika cikány, letadlo mělo 30min zpoždění. Jeden z nich se na mě začal nějak upřeně díval. Říkám mu nadšeně, také letíte do České republiky?.... a on odpověděl: Jo, jasně, mi tady všichni letíme, do Čech, celá skupina, nás je tady hodně a pokynul letmo na své krajany, kterým bylo lehce přes dvacet, některým něco přes 30let. Já se pousmál, a opět si stoupl řádně do fronty. On po chvíli opět na mě.... A tys byl tady pracovat? ...Říkám: Ne, jen na výletě...on: A u Koho .Říkám:u kamaráda...On říká: No, a cos tam dělal, nelíbilo se ti tady?... Já říkám nadšeně, Ne, naopak, mně se v Anglii hodně líbilo....On říká:Ale doma je doma, že?...a já něo v tom smyslu, že nevím.....Pak on: A chtěl bys v Anglii pracovat...říkám: Nevím..ON: Já tě zaměstnám, seš takovej mladej, silnej, hodně toho vydržíš...Já říkám ze smíchem: No, mladej a blbej, že?... a tím rozhovor skončil a já si přál abych s nimi nesdílel sedačku, či neseděl k nim nějak blízko, naštěstí se tak nestalo. Přiletěl jsem na Ruzyni, hned koupil jízdenku a naskočil na autobus,který jel na Dejvickou, tam přesedl na metro a dostal se na Václavák, tam jsem v MacDonaldu koupil jeden unifikovaný hamburger a vydal se směr hl. nádraží, tam zakoupil lístek, šel se podívat na odjezdovou tabuli a nic na Zábřeh jsem nenašel...šel jsem se zeptat hned pokladní v kolik hodin my to jede, ta zjistila, že až v 00:04 a řekla, že my jízdenka nebude platit, proto po delší době jízdenku stornovala a nahradila jízdenkou zítřejšího data. Na nádraží jsem byl okolo 20:30, proto jsem měl hodně času, sedl jsem si, a čekal jsem, vytáhl notebook připojil se na wifi. Dlouho to netrvalo a přišli za mnou dvě individua. Jeden vypadal, že není schopen slova a ten druhý se nademě naklonil a šeptavě, chraplavým hlasem něco zasyčel, pak říkám, co? Co chcete?...taky syčel...Říkám, já vůbec nevím co chcete, pak trochu lépe zasyčel ciiigaretu prosím. Říkám :nemám ...a on: tak aspon 10Kč...Říkám,já nic nemám, vypadněte, já vám nic nedám...tak odešli...pak v 22:30 byl přistaven můj vlak, ale neviděl jsem tam žádnou zastávku se Zábřehem,proto jsem šel na nástupiště a nádražáků se ptám, jestli to zastavuje v Zábřeze. Byli to Slováci, podívaly se do papírů řekli, že ne. Šel jsem zpět, uviděl automat na informace o odjezdech a zjistil jsem, že přímo do Z. jede až vlak v 04:08.To mě nepotěšilo a asi na 4h jsem se vydal na noční procházkou Prahou. Pak jsem nasedl do rychlíku a o půl sedmé ráno jsem byl doma.:)

vspomínka na ekonomiku....

Musíme mít optimální množství. Tak koho, Zdenka jsem se ptala, ano? tak chci vědět, co znamená rentabilita... ano, ale vždycky zisk lomeno zisky a uvádí se za rok...ještě další jsem si psali, podnikové aktiva. Tyto ukazatele rentability měří celkový...a vždycky za každých okolností musíme pracovat efektivně...a efektivita je co?...abychom to zákazníkovy mohli dodat...uhm, náklady musí být menší než ziskovost...vždycky chceme žít a podnikat, tak aby to mělo vyší výnosy, než náklady...za páté analýza...tam napíšeme...jo, vy to tam nemáte, analýza tržní hodnoty.

Poměrová (finanční) analýza (302)
1, Likvidity
2,Struktury
3,Zadluženost
4, Rentability
5, Tržní hodnoty
Hodnotí postavení firmy na kapitálovém trhu. To se projevuje v pohybu tržních cen akcií. Základní informace o situaci na kapitálovém trhu zjistí běžný akcionář nejčastěji na burzovním lístku (v Hospod. Novinách)
Price Erning Ratio P/E=cena 1akcie/zisk na jednu akcii
Kolik jsou investoři ochotni zaplatit za 1kč vykázaného zisku. Nízká hodnota tohoto ukazatele znamená hodnocení podniku trhem=Akcie jsou levné!
DIVIDENDA NA 1Kmenovou akcii=DIVIDENDA/Počet akcií. čím vyšší je vaše hodnota, tím více je zhodnocován kapitál akcionáře, jako odraz prosperity akciové společnosti.

Při přípravě na Maturytu jsem měl potřebu napsat nějaký příběh, zatím nedokončený.....

Už jste někdy slyšeli o elektronkových mužích?Ne? Elektronkový člověk, napolo člověk a napolo stroj sestoupí z nebes, jako ten nejrychlejší volně letící elektron v celé galaxii a započne se svím kázáním jak na Zemi, tak i uvnitř všech elektrických spotřebičů. A bude kázat vše co se týká údržby a života jeho samotného, i života jeho pozemských bratrů a sester. Bude nabádat ke sjednocení, protože jen tak lze dosáhnou společenské síli, tím více lze dokázat na poly elektronek. Všechna energie světla se vstřebá do jedné jediné elektronky, která vyšle paprsek volných elektronů tak mocný, že by byl schopen zničit vše živé i mrtvé na naši Zemi. Elektronkový muži jsou všude kolem nás, kam se jen podíváte, jistě na ně, nebo jejich odnož narazíte, jejich vliv je tak mocný, že časem budete uvažovat zda-li nejste vy, tím elektronkovým můžem. V každém znás je kousek elektronkového muže, naše evoluce započala na elektronkách a z elektronkami i skončí, jen je otázkou kde a zda to bude na Zemi. Vesmír je tak starý, jak je staré samotné elektronkové lidstvo. Naše populace pochází z prapůvodní planety,kde byl celý povrch pokryt souvislou vrstvou elektronek. Mělo to jednu velkou výhodu, elektronky na svoje předání energie nepotřebovali tak dlouhé kabeli, jako je třeba zde, jednoduše si energii předávali mezi s sebou a okamžitě. Uprostřed, na střeše své chalupy stála hlavní elektronka,která veškerou energii, která prošla přes miliony jiných elektronek vstřebávala. Výsledkem byla propracovaná dorozumívací struktura.Na naší Zemi je problémů více. Asi největším je fakt, že lidé této planety nejsou u sebe, tudíž nemůže probíhat datová výměna. Různě se sobě straní,staví nedobytné domy, chovají se velice podivuhodně, nemají na komunikaci náladu atd. Elektronková země, naše původní planeta vše vidí a také na to patřičně reaguje. Dává do nás impulzy, abchom se více rozmnožovali a přiblížili se ideálu, ideálu,kdy bude celá planeta pokryta elektronkami a dorozumívání tak bude bezchybné.
Náš příběh není ani tak o elektronkách, o blikajících podivuhodných mužích a ani o tom, čemu říkáme smyšlený příběh, čí scifi. Ne! Mím učelem není vás strašit, děsit, kazit spánek, chci jen psát o věcech, které my příjdou důležité, ba veledůležité. Chci psát volně, nechci být ničím ani žádnou myšlenkou, či událostmi omezen. Vadí my texty,které jsou zaujaté,které křivdí a které jsou nepravdivě namířené na lidi, kteří nemají tu možnost a schopnost se bránit a podléhají tak vládě někoho jiného, nechají si ovlivnit život. Nemyslím jen na celebrity, ale i obyčejný člověk není nikdy tak obyčejný aby se o něm mohlo mlčet, stejně tak, jako slavný člověk není tak zkažený a tak podlí, jak media tvrdi. Spravedlnost, pomsta, nenávist, to jsou ty slova, která nedají některým z nás spát, ale jsou to i ta slova, která dělají zlo...Chci být objektivní a tolerantní současně.
Byl březen, měsíc jak má být, nic nechybělo, ba ani nepřebívalo,den míjel den, život ač po zimním období lehce zpomalený, tak stále živelný. Židovský chlapec, jménem Samuel,který žil ve středně velké vesničce na okraji, přesněji na uplnem okraji přímo v průmyslové zoně. Inu, chlapec pocházel z velmi chudé židovské rodiny, jeho maminka pracovala jak se dá, byla to velmi pracovitá a milosrdná žena a otec, otec se před hrůzou 2. sv. války odstěhoval bůh ví kam. Ne, nikdo mu to neměl za zlé,všichni ho obdivovali i když byl na míle od své rodiny. Často se stávalo, že přišla korespondence. To dávalo rodině naději, že je ještě někdo má rád a že drží pohromadě. Nikdo si neuměl představit život bez nějakého člena rodiny, jednoduše to bylo nemožné. Tak se měli rádi...

Něco co jsem napsal o Svatém týdnu, když jsem nemohl usnout a přemýšlel jsem...

Kurva,
to je to slovo, co mě napadá
svatý tyden se zdá svatým jen pro svaté.
Pln rozhořčení, ležím,
ležím už 5 hodin,
už ani nevím co mám dělat se svým tělem...

Slyším ptáky, ptáci pějí svůj Máchův verš,
plní očekávání, plní naděje a plní radosti nového dne.
Já ze strachu kontroluji hodiny, jsou 4:43 a děsím se dalších dní...
Mám strach z toho co příjde, ale zároven se i těším na nové,
vždy musí člověk něco oběvovat, pro něco žít.

Až nyní? Až ted? Slyším startující auto, jediné za celé usínací pokusy.
Né, že by my vadilo, ale vadí. Motor hřmotně jede asi minutu,
jako by byla zima, jako by potřeboval zahřát...Blbost! je léto,
tak mě napadá proč to dělá....

Nevím, zkouším usínat znovu, nejde to, jdu do kuchyně připravit
pozdně letní snídani, je to chléb ze sádlem, jak krásně voní prasetem!

Pomyslím si, prasátko celý život bylo veselé, běhalo po pastvinách,
rochnilo se v jarní kukuřici, ničeho se nebálo a smrt přišla z nenadání, ani o tom nevědělo.
Blbost, další blbost má idealizace je na pokraji zhroucení, chce se my přehodnotit mé názory,mé ideály,
ale vím,že nyní se do toho pouštět nebudu, je noc, ráno, předmaturitou, a já vím, že na to nemám nyní čas, snad jindy,snad po ní.(4:56)

Zážitek v Anglii při Golfo-míčkaření

Anglie, golf, Huddersfield. Toto nejsou jen slova, která zvládám v angličtině, jsou to pojmy, symboly pro dnešní den..
Jako typický Ćech mám rád věci které jsou laciné. Okolo Huddersfieldu je hned několik golfových hřišť,kde se dá provozovat nový sport"golfo-míčkaření" ano název připomíná naše typické houbaření. Hned na počátku přiznám, že tyto činnosti jsou si velmi podobné. O co jde? Vyhlédněte si golfové hřiště a jednoduše míčky hledejte. Je to velmi napínavá a časově náročná zábava. Abych se vyhnul zbytečné teorii a abych vás nedržel tolik napjaté, přejdeme rovnou k mému dnešnímu zážitku.
Vevi, Anči, mě vysadili u golf. hřiště a já jej začal procházet, částečně v lese, část přímo na hřišti. Když jsem chodil na hřišti, z dálky vidím u jednoho domečku celkem dost "života". Říkám si, tak co, asi v sobotu opékají párky. Vyjdu tedy z lesíka a jdu na golfovou plochu, směrem k blízkému keři. Tam z udivem nacházím první golfový míček. Poté jdu kolem lesíka, dlouho nic nevidím, proto si do něj zajdu, narážím na lesní pěšinu, kolem hřiště je nějaká přírodní rezervace. Jdu směrem výš, sestoupím z pěšiny volně do lesíka, tam objevuji hned druhý míček. O kousek dál nacházím i třetí, zdá se my, že cesta vede moc do kopce, proto se otočím a jdu zpět. Zase vkročím na golfovou plochu, jdu kolem lesíku, otáčím se, v dáli cca 300m vidím chlapa z dvěma uplně na volno puštěnými psíky. Nebyli to psíci, spíše pořádní psy, nedivil bych se, kdyby byli z nějakého bojového rodu, špičaté uši a mohutnost tomu napovídala. No nic, řek sem si, to zas bude rozhovor v plné mé Češtině... Zašel jsem za nedaleký roh, hřiště bylo obehnáno zdí, tam vidím snížení zítky a zřetelný průlez. Říkám si, to už je blbý někde před ním líst někam do keřů. Podívám se ještě jednou kde chlápek je, vidím, že celkem daleko, proto přeskakuji zítku a rychlím krokem jdu po pěšince směrem do kopce, pak měmím směr doleva. Během cesty slyším štěkot. Má představa zakousnutého psa v mém lýtku, je pro mě tak děsivá, že zvýšení tepu a celková křečovitost je samozřejmostí.Děs hrůza, strach, to je to co tento výlet dělá živým. Nakonec jsem z velkou radostí vylezl na silnici a bylo po strachu, ba i po příběhu...

Maturita, svatý týden je svatým jen pro svaté, jsem kacíř!

Nedá mě to a musím to zde alespon pro sebe sepsat:). Tak jsem se přiblížil k maturitní zkoušce. Celkem z 5 předmětů. praktická mě nedopadla nijak obzvlášt dobře, nakonec to šlo na 4, ael nejdříva po pořádku. Již před svatým týdnem (týden před ustnímy zkouškamy 18.5. 2009) jsem měl silný pocit, že to nepůjde, že to nezvládnu a začínal jsem se zkoušet smířit s tím, že ji neudlám. Na začátku svatáku jsem však zaujmul zcela jiný a radikální postoj. Začal jsem se nebývale učit, učit češtinu. Učil jsem se max 9, 8h denně, chtěl jsem až 12h a to my nikdy nešlo, učil jsem se max 2 dny hodně, pak už to také nešlo, tak jsem to spíše prolemploval, stále se stresoval a hodně přemýšlel, na začátku týdne jsem byl pln naděje a mrzelo mě, že jsem se již nezačil efektivně učit dříve. Začínal jsem chápat moji časovou tísen a cpal do sebe češtinu, od matiky jsem druhý den zcela upustil z názorem, že se stejně nic nenaučím a že to budeu chtě nechtě nějak rasknout. Nechtěl jsem v češtině udělat ostudu, proto jsem na ni kladl velký důraz, a také mě to přišlo logické a zajímavé, se učit literaturu. Trvalo my celé 4 dny než jsem všechny okruhy do lit. přečetl nahlas a vnímal si co čtu, toho se my nikdy při učení nepovedlo dosáhnou, zvedla se my nálada:D...v mezičase jsem udělal celkem efektivně velkou část Automatizace, a měření, ve čtvrtek jsem si na internetu přečetl hlášky našeho předsedy a od té doby se datuje období toho, že to opravdu stejně nemá cenu a již jsem se nedokázal nic moc naučit tento stav, smiřování se z neuspěchem, příprava rodičů na můj pád a mé alespon uklidnování, že jsem ještě nikdy nepropad a že ted, nyní zřejmě příjde ta chvíle, protože opravdu nic moc neumím. Byl jsem realista. Také mě ještě více znejistily návštěvy mích kamarádů, Stoky, který říkal, že to samozřejmě udělá a že by chtěl vyznamenání, když mluvil o matice, hovořil jak otevřená kniha:)....také se mu povedlo udělat maturitu celkově za 5. Gratuluji!....Přišel osudový den a sice 18.5.2009 a sním i má pondělní zkoušká mé dospělosti, první byla matika, vytáhl jsem binomickou větu, snažil se získat čas, díky třídní profesorce jsem to nakonec dokázal udělat na 4:D, děkuji:), pak přišla Čeština, té jsem se nijak nebál, profesorka byla vždy rotzumná, udělal jsem ji za 3, pak to bylo horší, přišla automatizace a já si uvědomil, že si potřebuji vytáhnout otázku, kde bude alespon část nějakých snímaču, povedlo se! snímače tlaku a jednoduché, ideální P,I,D, regulátory, snímače tlaku jsem řekl celkem exelentně a regulátory -téměř nic, byly tam rovnice, diferenciální a toto není moje branže:), celkově tedy za 4. Následovalo pro mě asi to nejhorší a to elektronická měření, předseda byl aktivní, dělal jsem přípravu a "schytal" jsem od něho hlášku: " To jsou keci starýho zbrojnoše"...to mě trochu rozhodilo, ale nakonec jsem to udělal na čistou 4. a odjel domů slavit, slavilo se tak nějak z kamarády celý týden. Nakonec se ukázalo přes všelijaké obecné obavy, že předseda byl nad míru milý a hodný člověk. Tak tedy ještě jednou celému učitelskému sboru díky za vše a panu předsedovy zvláště. Ve čtvrtek proběhlo slavnostní předávání mat. vysvědčení vr sklepení čškoly....říkám si, z pěti předmětů, celkově za 19, to vůbec není špatný výsledek, mohl jsem dopadnout i hůře...Mně stačí za 4!

22.-23.5. 2009 Maturitní večírek SPŠe U cechmistra Mohelnice táhl jsem to, až do 7:00 :D a stálo to za to.

Maturitní večírek, požívání alkoholických nápojů patří vždy k těm příjemným akcím. 22.-23.5. 2009. Sraz byl určen na 18:00 u hostince. V ten den příšerně pršelo padali blesky a hromy. Do Mohelnice jsem byl dopraven Toníííkovou modrou škodovkou, díky němu jsem minimálně zmokl. Při jízdě jsem zjistil, že si nepřeje, abych v tak luxusním autě požíval nějaké potraviny (měli krásně uklizeno a auto nebylo jeho). Toník jel po silnicích svižnou rychlostí a v pořádku jsme dojely. Učitelů bylo celkem poskromnu cca 5. Celý večer se hlavně pilo a jedlo, společná večeře, kuřecí cosy s hranolkamy. Pokud mě nešálí mysl, všichni učitelé odešly do 23:00. Hodněkrát jsme byli svědky přátelského obětí a přemlouvání k různým činnostem našich kantorů. Trochu mě překvapilo, že cca 2/3 přítomných to zabalili do 1:00h. Myslel jsem, že to potáhneme až do rána a že již konečně se nebudem nijak časově omezovat. Škoda. U cechmistra postupně zavřeli a zbytek lidí, který zbyl odcestoval do nedalekého Globusu, kde je vše povolené, schází se tam různá individua a právě v tomto je jeho největší plus...Tam hrála v dosti přehlučené místnosti různorodá hudba a věčina holek, kterým bylo sotva 15 vypadaly, jako by zde trávily každý den i z jejich jistě zvrhlímy rodiči. Hnus. Přijel i Stoky, spolu jsme se dohodly, potom co již všichni cca v 3:30h odjely, že odjezd nebudem nijak hrotit a pojedem vlakem nad ránem v 5:50h z poměrně dalekého Mohelnického vlakového nádraží. Co osud nečekal! Nějak jsme se samy sobě stratili, on byl venku, já šel dovnitř obdivovat děvčata:)...za 10min, jsem opět vyšel před Glob a on nikde, pomyslel jsem si, že třeba jel z Petrem už domů a nebo šel již na nádraží a že jej potkám cestou. Asi v 5:00h jsem se také vydal pomalu cestou domů, ale co nevidim, z Globu, kde již zavřeli vyběhly dvě děvčata, tak sem si řek, sakra at máš nějakou památku na Mohelnici, máš čas... co kdyby ses s nimy vyfotil, jim to neublíží, mně také ne a na stáří budu mít alespon na co vzpomínat:). Nabídl jsem jim, tedy, že je doprovodím domů, holky souhlasily, tak jsem se k nim přidal, u Penny se náhle zastavily a volali jakémusi strýčkovy, tam jsem požádal o foto:) a asi za 2 min přišel strejda a převzal si je. Musím říci, že z jejich vyjadřování nebyla znát nějaká rozumnost, čí inteligentnost, ale myslím, že je to zásluhou jejich rodičů, stačilo mě je vydět. Vždy my šlo o to, nasbírat zkušenosti a vytvořit si obrázek a názor:), proto i píši tento blog. No nic děvčata odešla a já pokračoval dále směrem k nádraží. Před Lídlem jsem potkal příjemnou 20.letou holčinu, která šla také na nádraží, ale nevěděla kde je, tak šla omylem směrem do středu Mohelnice. Řekl jsem, že jdu také na nádraží a že se může ke mě přidat, nebyl bych to v ten den já, abych ji nepožádal o foto, bez námitek souhlasila a já štastný, jsem se s ní několikrát na památku během cesty "cvaknul". Věčinu cesty jsme nadávali, jak v Mohelnici, je nádraží divné, že je tak strašně nepochopitelně daleko. Ona jela do Štěpánova a celkem bez ostyku vyprávěla o sobě, svůj příběh, jkaýho má kluka, co s ním zažila atd. Bylo to velmi zajímavé, také mě zaujali její kérky na rukách a několikrát jí je pochválil:). Opravdu byla příjemná, možná až moc hovorná:), ale alespon my ukrátila dlouhou chvíly v Mohelnické čekárně kde jsme oba dva čekali na vlak, mně jel v 5:50 a jí v 5:58. Domů jsem přišel něco před 7:00h, šel na 3h spát a pak se slavila má maturita a narozeniny mámy. Mimochodem, mami gratuluji a vše nejlepší, hlavně zdraví...
Až bude více času oběví se zde mírně sestříhané vydeo z akce.

Luda, jako Kytarista...také by se uživil:)

Hrozba jménem závislost