Sen

21.2. 2010 Zdál se mi po dlouhé době sen. Nejprve, že jsem šel na zasedání EU a seděl v čelních řadách. Vpravo o de mě seděl poradce Brežněva a po mé pravici Brežněv. Vlevo seděl Pavel Drábek a na kraji ještě někdo, zřejmě Stoky. Brežněv začal předčítat svůj notně do ruda zbarvený text zcela zaujatý na Svaz. Lidé v publiku (zástupci EU zony) jim značně opovrhovaly, nesouhlasně rebelovaly. Poprosil jsem tedy o toleranci i pro to, že Rusko je ve značných problémech. Dav se ztišil, doposlouchal Brežněva. Nikdo netleskal, proto jsem začal a přidali se i ostatní. Poté následovala hlavní řeč od P. Drábka. Následně jsem šel někam, co mi připomínalo hospodu, ale ta to nebyla. Chvíli jsem seděl a pak mně vtáhly stranou do místnosti Romové. Podotýkám, že během snění jsem měl silný pocit, že cca před 0,5 rokem se mě něco obdobného zdálo s tím, že jsem jim bez následků utekl, tentokrát to však bylo odlišné…. Vtáhli mě k sobě, nejdříve nic, taková ta mrazící pohoda, kdy člověk tuší, že to dřív nebo později příjde. Brzy jsem pronesl, že už budu muset jít a v tom se to začalo hroutit. Nikam nepůjdeš, půjdeš, ale nejdříve ti dáme přes hubu atd. no jednoduše každý říkal něco mírně odlišného, ale zhruba stejně odporného. Ještě k popisu místnosti. Byla malá, cca 2 krát 2m v rohu po mé levici byly dveře a za dveřmi vlevo pohovka a na ní jeden ze silných Romů pak vlevo následovala zed z oknem a tam stál další mladý Rom z kterého jsem měl největší strach. Na další stěně stála v rohu skřín a pak až k mé pravici následovali pohovka a tam seděli nejspíš jejich rodiče, kteří však byly starší cca 50-60 let, ale ti málo hovořily. Vypadali, že jsou nad hrobem. Začalo to menšími potyčkami, já tvrdil, že nemají právo mě v ničem omezovat a oni, samozřejmě, že mě omezovat můžou. Několikrát jsem se snažil situaci zachránit, že je všechno v pohodě, že normálně odejdu a bude klid. Nato neslyšeli. Pokusil jsem se v mezi řeči utéct, ale vždy mě chytil, hlavně ten, co stál v okně. U Roma nalevo bylo patrné, že je trochu labilní. Byl jsem zoufalí bezvýchodností situace a připadal jsem si jako Kafka. Mírnější debatou, kde z mé strany zaznívaly pokusy o smír jsme se dostali k jádru věcí, tedy na otázku, proč mě nechtějí normálně pustit odpověděli, že mě samozřejmě pustí ale nejdříve mně dají přes hubu až budu mít zkrvavený xicht a skopají mě, tak, až nebudu schopen se pohybovat, až tak učiní, nechají mě teprve na pokoji. Já se jich začal z udivem tázat, proč tak činí, co je k tomu vede. Oni odvětí prostě jen tak… Začínám slovně i fyzicky revoltovat jejich dusným sevřením. V tom okažiku vážnost situace nabírá na obrátkách. Rom stojící v okně obléka kimono z Juda a navléká jakýsi oranžoví pásek. Cítím, že musím jednat, vykloním se ze dveří a vší silou rukama chycenými za futra se snažím vyklouznout jejim spárům. Nejde to, jsou silnější. Proto okamžitě měním směr, směrem do místnosti a vrhám se nahoru na skřín, tam objevím menší skleněnou lahvičku a z myšlenkou, že to třeba na zastavení nebude stačit, že je rozdráždím ještě více a že je reálná velká šance že mohu minout, silou ji hodím na toho nejsilnějšího Roma, ten zahaleká a je jisté, že uder byl účinný, abych měl jistotu zneškodnění, sáhnu ještě pro druhou a udeřím do stejného místa. Rom se svalí na zem. Zatímco jsem zneškodňoval tohoto roma. Labilnější nezahálel, vzal do ruky menší sekáček a ten proti mně otočil. Šermoval s ním a já jako zázrakem mezi ním proklouzl směrem ke dveřím tam jsem vzal nějakou sklenici a hodil po něm, bohužel uder nebyl nijak silný a spíše násilníka ještě více rozhněval, já utíkal ven a on chvíli za mnou, pak sekerku po mě hodil, naštěstí mě minula. Pak Jako bych se vrátil zpět do předešlého snu, potkal jsem na ulici v Z. U Huberta jak jde Brežněv s jeho poradcem po chodníku. Byla to taková atmosféra, kdy já jsem byl v nejistotě, protože když B. četl na Kongresu EU něco z papíru, poznamenal jsem něco vtipného, ironicky jsem zapochyboval o něčem a publikum se začalo smát a tím jsem jednoznačně veřejně podryl jeho autoritu. Už tam si vzpomínám jak na mě nenávistně pohlédl, jako bych dal příčinu tomu, že jeho agenti mě někde zabijí a bude to vypadat jako neštastná náhoda. Stejně jsem to cítil na chodníku U Huberta, proto jsem se s ním snažil udobřit a naivně se ho zeptal, jak je to z Ruskem, že mě to strašně zajímá. Nejprve o tom nechtěl vůbec mluvit a pak, řekl, že je to jasný, že Rusko upadá, je to s ním zlé…samozřejmě bylo cítit, že je opilý. Poté jsem se s ním rozloučil a objevil se u rádo by Z. bazénu. Stoky už tam byl, měl kolo schované a zakryté ručníkem v potoce L. Sitta již z bazénu odcházel, zahlédl jsem tam Gryzzliho a pár dalších známých lidí. Chtěl jsem jít do šaten ale začal se na mě divně dívat nějaký kluk z holkou, poté jsem si všiml, že to jsou dámské šatny, tak jsem se odporoučel a šel do mužských. Bazén a areál si přesně nepamatuji, jen mám mlhaví dojem, že šlo o cosi velmi spojeného z přírodou, jakýsi lesobazén….

Stále ještě žiji!

Jistě si vzpomenete na katastrofální „výkřiky“ ve světových médiích jak je vir prasečí chřipky nebezpečný a jak mu podlehne velká část lidské populace. U nás v ČR se toho výborně zhostila TV Nova. Bylo by zajímavé zjistit kolik minut za poslední půlrok „obětovali“ této nákaze, zejména televizní noviny. Ve kterých jsme si již tak nějak zvykli na totální bulvární informace, když je zemětřesení, vidíme min. 10minut zpravodajství přímo z terénu, které má informační hodnotu na velmi nízké urovni, ba naopak, jsme svědky nekončícího memorování jaké je to neštěstí atd. Pryč od televize, jejich nevýhoda je, že vše co dělají jde vidět, naproti tomu tisk není zase tak podroben hledáčku kritiky, jednoduše lidé spíše se dívají, než čtou, je to méně namáhané a pak, člověk, který si kupuje bulvární tisk, si ho koupí za učelem, že tuto „vatu si chce přečíst“.
Zpět k viru prasečí chřipky, dobře si pamatuji, jak před Vánoci se médii šířily zprávy, že nejméně 2mil. Čechů zemře ve Vánočním čase a po Vánocích nákaza nabere ještě na větších obrátkách. Nevím jestli jsou číselné hodnoty přesné, tak jak je prorokovaly ale vím, že pár milionů v tom hrálo roli a že přesně takový to scénář byl nastíněn, domnívám se nějakou zdravotní komisí ČR. Schválně jsem si tuto situaci zapamatoval a řekls si, že pokud se to nevyplní, nebudu věřit médiím a jejich interpretovaným proroctvím. No přiznávám, nevěřit médiím je dosti silné slovo i pro totálního ateistu, řekněme, že informace budu brát z větší rezervou. Těžko nevěřit něčemu co člověk vidí/sliší, to bych si TV nemohl do smrti zapnout, protože bych s nimi nesouhlasil a to není mím účelem.
Jednoduše se proroctví několikátí předních/ světových odborníků nevyplnilo a já žiji, žiji stejně tak, jak žije část statisticky zesnulých. Ne, nejsem neštastný že žiji, jsem znechucený ze správ, které se nestali, nemají žádnou vypovídající hodnotu, pozbývají slušné úrovně. Zavzpomínejme na ptačí chřipku, kulhavku, slintavku, kulhavku, v té době jsem byl menší cca 10let a pamatuji si, že jsem tyto situace sledoval dosti pozorně a děsil se toho co příjde jak budou lidé v mém okolí vymírat, jaké nás všechny postihne neštěstí. Samozřejmě se nic takového nenaplnilo. Tato lavinární neštěstí jsou potravou pro všechny farmaceutické koncerny, které „obrané“ očkovací látky produkují. Jejich zákazníky jsou jednotlivé státy… Lze s toho vyvodit několik závěrů. Šíření paniky, která již poněkolikáté nastala je trapné, protože opakovaný vtip přestává být vtipem. Na druhou stranu, kdyby se nic nedělo, je to nezdravé pro společnost, každý člověk ovlivněn touto negativní vlnou hodnotí svůj život, třídí žebříček hodnot, uvědomí si různé věci a nám nezbývá nic jiného, než doufat, že něco vymyslí, na něco převratného ve svém životě příjde, jednoduše najde chyby v životě.
Není třeba připomínat, že ekonomika a investice tečou do zdravotnictví v obou směrech v plném proudu. Lidé vytváří krizové plány, vláda sleduje dění, nakupuje vakcíny. To, že stát se o nás v tomto směru tak dobře stará mu nemůžeme v žádném případě zazlívat. Po bitvě je každý generál, proto jak může stát vědět, že katastrofa skutečně nepropukne, pak by pro lidi těžko hledali záchranu. Tím, že Český stát nakoupil vakcíny, můžeme usoudit, že stále máme za sebou někoho pro koho nejsme lhostejnými.

Puták 2006

Poznámky, které jsem si udělal na zadní stranu pohlednice V Hřensku:

Navštívili jsme v Hřensku koloniál „Lebensmitte“ ve kterém byla sedřená prodavačka s ještě sedřenějším manželem, který pracoval na lodičkách a uplně se tam sedřel a odnesli to záda. Paní by za lodičky neplatila 50Kč, ale hned 100Kč (já student 25Kč).
-paní má vše v pořádku (ironie)
-na zboží nemá natisklé datum spotřeby a Čechům dává slevy
-nedává pokladní potvrzení. Vánočku prodává za 40Kč
-ona totiž pracuje na nás Moraváky a vytváří ekonomiku, bez ní bychom byli v prdely a bez Němců prý téže. Chudák paní, musí žít v Hřensku s turistického ruchu, což mi „ Moráváci“ asi nikdy nepochopíme…mi se máme, nemáme zde skoro žádný turistický ruch a můžeme se (tedy podle paní)- musíme se flákat.
-paní má také pravou vánočku, kterou má nejlevnější v okruhu 30Km. Děčín, který je cca 20km měl vánočku (velkou) za 24Kč. N základě tohoto faktu, můžeme usoudit, že paní je značně izolovaná. Minulí rok se chudáci museli v „krámu“připravovat na vodu, na 4m vodu….a paní to musí mít tak drahé, protože nesmíme opomíjet ptáky, kteří každý den jí do krámu naletí a začnou ozobávat pečivo. Ještě lze dodat, že paní na zahradě teče „kojenecká voda“…

Krby a krbová kamna

Přečetl jsem si publikaci Krby od Václava Vlka, Jířího Maňáka, vydalo nakladatelství Grada. Do ohniska krbového vytápění se dostala zejména konstrukce krbů, jejich typy správné spalování. Na začátku se nám dostane informace, že krbová kamna mají poměrně vysokou účinnost, cca 60procent, naproti tomu klasické krby max. do 20, spíše 10 procent. Je to dáno jejich konstrukcí. Krbová kamna dosahují tak velkých úspor, díky uzavřenému ohništi ( mají dvířka a nezbytný přísun vzduchu je striktně regulován posuvnými průduchy). V jejich spalovací komoře dochází k dokonalejšímu spalování, díky akumulaci teploty, která dále komoru i palivo zahřívá a tak dochází k účinnějšímu spalování. Naproti tomu v otevřeném krbu dochází k rychlému přísunu vzduchu, rychlému hoření, ohřáté plyny bez většího účinku odcházejí kouřovodem ven. Otevřené krby také způsobují enormně velké proudění vzduchu, které pociťujeme jako průvan (díky své velké spotřebě vzduchu). Kamna by se měla kupovat z ohledem na vytápěný prostor, častou chybou je předimenzování výkonu, následkem je nedokonalé spalování, nižší výhřevnost, jelikož spalovací prostor se dostatečně neprohřeje a pak dochází ke kondenzaci dehtu v kouřovodu.
Vždy je nejlepší pokud, mají kamna svůj externí přísun vzduchu. Vzduch můžeme speciálním potrubím odebírat z jiné místnosti, či venkovních prostor. Je více než vhodné aby takto získaný vzduch byl předehřátý a topeniště tak nebylo ochlazováno. Většinou je roura vedena podlahou a ústí u kamen v místech, kde je realizován jejich přísun vzduchu. Předehřátí vzduchu může být prostřednictvím dvojitého pláště v kamnech. Kamna mohou také kromě základního sálaní většinou přes teploodolné sklo (vydrží 800°C), vyhřívat místnost díky proudění a ohřívání vzduchu v jejich speciálním systému. Obvykle se tak děje v jejich těle, kde je zabudováno ve vícevrstvém plášti něco na způsob oběhového teplovzdušného čerpadla (ventilátor), ten se stará o oběh vzduchu. Obyčejně je vzduch nasáván spodem a vydechován ve vrchní části, to však díky termickým vlastnostem ohřátého vzduchu může způsobovat nežádoucí pocit chladu (u podlahy je nižší teplota) a celkově teplota vzduchu se může v některých částech místnosti lišit až o 10 °C. Naproti tomu vstupující vzduch v horních částech topidla a vystupující u podlahy, docílí toho, že teplý vzduch se v prostoru lépe rozmístí a teplota je prakticky totožná ve všech částech.
Kachlová kamna představují dobrou alternativu, jejich učinnost může dosahovat vysokých hodnot. Náběh kamen je pomalí, zato tepelná setrvačnost je velmi dlouhá. Hodí se tedy do prostor, kde není požadováno okamžité vyhřátí mísnosti, ba naopak je žádaná stálá teplota.
Kouřovod by měl být co nejhladší,bez záhybu. Na vyvložkování se používá hladká ocel, aby se zabránilo usazování popílku. Nesprávným provozem se dá komín zničit, následkem může být zhoršený tah atd.. Každé topidlo by mělo mít svůj komín, je zakázáno používat jeden komín pro více vytápěcích jednotek.

Procházka

19.11. Jsem se rozhodl, že zkusím dojí do Loštic. Vyšel jsem před půlčtvrtou odpoledne přes Skaličku a Jestřebí. Na začátku Jestřebí jsem potkal zajímavého může. To co říkal bylo obdivuhodné a to zaujetí, nehledal slova atd:). Sice jsem do Loštic nedošel, protože začala být tma a jít po silnici se mi moc nechtělo, šel jsem jen nad Jestřebí a pak zase zpět domů. Cestou mě zastavil nějaký hodný pán (bydlí na Skaličce-křižovatka, naproti je elektro Urbášek)... a tam mě také vysadil s tím, že venku je teplo a že mám šetřit nohy-to mě řekl v autě...

Havel a jeho absurdní drama.

Absurdní drama (takové, jak jej píše Havel) se mi velmi zamlouvá a Václav Havel, taktéž. Myslí, že to byl vynikající prezident a je dosti cenným člověkem pro ČR. Jsem jeho obdivovatelem. př. Audience.

Svět popsaný matematicky mě nezajímá...

Matematika, vektory a jejich konstrukce... Matematika je obdivuhodná věda, je nesmírně zajímavé, jak věčinu věcí lze popsat právě matematicky, popř. existuje množství empirických rovnic a jejích vztahů. Boužel, toto mě právě nezajímá.
Svět a jakékoli vědění je založeno na domluvě a právě toto mě příjde dosti přízemní, věřit v něco co někdo vymyslel. Samozřejmě na těchto kolektivních "výmyslech" je postaveno fungovní světa. Nemít tyto nepravdy, nikdy bychom se nedočkali nějakého velkého vývoje. Tato relativita, která je všudypřítomná, v podtatě říká, že vše, co člověk vymyslel, k ničemu není, stejně jako právě matematika a její konstrukce. Je to fikce!... ale fikce, která má svůj smysl napoly lidského poznání. Budoucnost lidstva je také fikce. Smyslem lidstva nic není, pokud se na otázku bytí podiváme z pohledu jednoho člověka, nemusí to vypadat tak marně. Člověk může (má) mít své cíle, uvědomovat si tak smysl života, usilovat o něco a snažit se žít, podle svého nejlepšího svědomí, ale v kontextu celého lidstva, je to jedno, minoritní cíle jedince nejsou důležité. Svět leží na popíratelných a nejistých základech. Stejné je to i z finančním trhem, je to uměle vykonstruovaný trh, peníze (papír) nemají takovou hodnotu, jaká je na bankovce uvedena, stejná nestabylita je i v lidstvu. Mnoho teorií již bylo popřeno i když se na několik desítek let zdálo, že ony teorie jsou správné. Nebyly! V kontextu z černými děramy je ohrožena i Einsteinovi teorie. Vědcům se samozřejmě tuto teorii popírat nechce, znamenalo by to překopání většiny vztahů. A opět, je to jen teorie. Veškeré teorie, zánikají přímo úměrně z rostoucím časem.
Jednoduše nemohu věřit ničemu, co jsem neviděl (proto nechápu církev) a nechci bezbřeze věřit matematice, jestliže si myslím, že je to další slepá ulička....

Miachael Jackson

Můj názor na Michaela Jaksona v době jeho žití nebyl příliš vstřícný, spíše nebyl žádný. Nijak jsem se o něj nezajímal, byl mi lhostejný a také jsem se k němu nehlásil, snad pro jeho skandály...
Po jeho smrti se však můj názor změnil, rád si poslechnu jeho hudbu. Uvědomuji si, že to co dokázal zaspívat, jen tak někdo nezvládne. Jeho pěvecký rozsach je ohromný... Bezesporu, Jackson byl významnou pěveckou ikonou v USA, jehož místo nikdo nezastoupí.
Poslední dobou dosti poslouchám klip We Are The World, který mě dokáže uchvátit, jednak výbornou pěveckou prací a výborným pojetím klipu, tedy kamera zabírající jednotlivé osoby, to mi příjde dosti zajímavé a povedené:).


Mimo jiné stejnou radost mi dokáže "nastolit" klip Bob Marley This Love, terý si poslední dobou přehrávám se stejnou frekvencí.

Pocity z procházky...

Pocity z dnešního večera/procházky.
Dnes 4.10 2009 v 20:30 jsem se rozhodl na kolejích v Ostravě, že se musím jít někam projít, pociťoval jsem nadcházející mírnou degeneraci. Zkusím sem napsat co nejvíce pocitů, které jsem zažíval během cesty. Snad je zvládnu nějak rozumě seskupit.
Vyšel jsem před kolej, vydal jsem se směrem jakoby na Olomouc . Vytáhl jsem N-gage, nasadil Kossy a naladil rádio, k mému překvapení jsem uslyšel něco co mě velmi potěšilo a sice, to co jsem nikdy moc neslyšel, jednoduše proto, protože to ve svých „sbírkách“ nemám a jsem líný to shánět. Jednalo se o jakousi elektronickou, mixovanou hudbu rádia Hellax, sídlícího někde na Stodolní ulici. Pořad z názvem Replay, se stal po zbytek cca 75minut tím nejšťastnějším, co mě dokázalo potěšit.
Šel jsem rychlejší chůzí, hnaný pocitem volnosti, který se mísil z myšlenkami, proč jsem nevyšel již dříve. Cestu si užívám, vím, že nevím, kam směřuji a ni to vědět nechci, neplánovaná cesta je pro mě symbolem překvapení a nových zážitků. Zacházím do tmavých uliček, tam kde lampové světlo již nedosáhne. Projdu kolem garaží, přejdu hlavní silnici, zahlédnu nějakého týpka, schválně se mu vyhnu a záhy měním trasu. Jdu vedlejší ulicí, rádio zrovna mixuje „Black or white“ od Michaela Jacksona, zdá se mi to trochu nudné oproti tomu, co jsem předtím slyšel. V ulici je šero. Musím se přiznat, že v noci, v ulicích se celkem bojím, dnešek nebyl výjimkou. Vymyslel jsem si, že se budu snažit co nejméně otáčet za sebe. V takovýchto uličkách se běžně otáčím, sleduji dění, pociťuji mírné mražení v zádech, představuji si, jak bych se asi zachoval, pokud by mě někdo napadl. Necítím se nějak obzvlášť špatně, jen se snažím jaksi v představách dokreslit situaci, která v takových místech může nastat. Ano, uvědomuji si, že mé představy dosti posilují události, které vidím ve filmech, zprávy které slyším, ale na tom není jistě nic zvláštního. Jdu celkem dost mimo Porubu, v blízkosti je potok Porůbka, osamocená asfaltka vede k místnímu koupališti u kterého jsou zahrádky, za mnou jede auto, zastavuje u domu, jedná se o rozvoz pizzy. Jsem z procházky nadšený, vymyslel jsem, že takto budu chodit častěji. Chybí mi totiž pohyb a procházky rychlejší chůzí budou zárukou alespoň nějakého pohybu. Promiňte, ale dovolím si poznámku, připadá mi to, co píšu jako monolog p. Hrušínského ve filmu Spalovač mrtvol. K myšlence procházek přidávám další nápad, nechám se zavést někam tramvájí a pak se snažit dostat zpět na kolej, tímto budu trénovat orientaci a intuici, přitom však budu co nejvíce pozorovat, pozorovat zajímavé věci a hlavně architekturu, která mě v Ostravě zaujala. Myslím, že je hodně neotřelá a já ji takovou nikde neviděl. Škála různých variant domů je opravdu široká. Myslím, že je to způsobené charakterem města Ostravy a to tak, že měla v dřívějších dobách pozici města, na které se nahlíželo jako na místo průmyslu a nepožadovala se od něj nijaká „krása“…to je velké plus, sousedí tu běžně mezi s sebou domy z radikálně odlišnou architekturou a stylem, je zde hodně „krychlových“ domu, domů klasické konstrukce i dosti výstředné o kterých bych ještě někdy chtěl napsat. Ale zpátky k procházce, rozhodnu se projít tmavou uličkou mezi zahrádkami, popravdě, moc se my tam nechce, ale protože se snažím chodit spíše podle instinktu a chuti, přitom se nevracet stejnou cestou, zamířím do temné uličky, zrychlím krok, začínám se více bát, dojdu nakonec pěšinky a přede mnou je most, přejdu ho a ocitnu se v hodně tmavém lese, to se začnu bát ještě více než předtím a svižným krokem procházím lesem, dojdu k velkým vratům, kde cesta končí, nezbývá mi nic jiného než se vydat na zpáteční cestě, strach postupně opadá, protože se vracím místyi, kde jsem již šel a tedy vím co mě čeká. Toto je dosti důležitý poznatek, to co známe, toho se většinou nebojíme…