Sen

21.2. 2010 Zdál se mi po dlouhé době sen. Nejprve, že jsem šel na zasedání EU a seděl v čelních řadách. Vpravo o de mě seděl poradce Brežněva a po mé pravici Brežněv. Vlevo seděl Pavel Drábek a na kraji ještě někdo, zřejmě Stoky. Brežněv začal předčítat svůj notně do ruda zbarvený text zcela zaujatý na Svaz. Lidé v publiku (zástupci EU zony) jim značně opovrhovaly, nesouhlasně rebelovaly. Poprosil jsem tedy o toleranci i pro to, že Rusko je ve značných problémech. Dav se ztišil, doposlouchal Brežněva. Nikdo netleskal, proto jsem začal a přidali se i ostatní. Poté následovala hlavní řeč od P. Drábka. Následně jsem šel někam, co mi připomínalo hospodu, ale ta to nebyla. Chvíli jsem seděl a pak mně vtáhly stranou do místnosti Romové. Podotýkám, že během snění jsem měl silný pocit, že cca před 0,5 rokem se mě něco obdobného zdálo s tím, že jsem jim bez následků utekl, tentokrát to však bylo odlišné…. Vtáhli mě k sobě, nejdříve nic, taková ta mrazící pohoda, kdy člověk tuší, že to dřív nebo později příjde. Brzy jsem pronesl, že už budu muset jít a v tom se to začalo hroutit. Nikam nepůjdeš, půjdeš, ale nejdříve ti dáme přes hubu atd. no jednoduše každý říkal něco mírně odlišného, ale zhruba stejně odporného. Ještě k popisu místnosti. Byla malá, cca 2 krát 2m v rohu po mé levici byly dveře a za dveřmi vlevo pohovka a na ní jeden ze silných Romů pak vlevo následovala zed z oknem a tam stál další mladý Rom z kterého jsem měl největší strach. Na další stěně stála v rohu skřín a pak až k mé pravici následovali pohovka a tam seděli nejspíš jejich rodiče, kteří však byly starší cca 50-60 let, ale ti málo hovořily. Vypadali, že jsou nad hrobem. Začalo to menšími potyčkami, já tvrdil, že nemají právo mě v ničem omezovat a oni, samozřejmě, že mě omezovat můžou. Několikrát jsem se snažil situaci zachránit, že je všechno v pohodě, že normálně odejdu a bude klid. Nato neslyšeli. Pokusil jsem se v mezi řeči utéct, ale vždy mě chytil, hlavně ten, co stál v okně. U Roma nalevo bylo patrné, že je trochu labilní. Byl jsem zoufalí bezvýchodností situace a připadal jsem si jako Kafka. Mírnější debatou, kde z mé strany zaznívaly pokusy o smír jsme se dostali k jádru věcí, tedy na otázku, proč mě nechtějí normálně pustit odpověděli, že mě samozřejmě pustí ale nejdříve mně dají přes hubu až budu mít zkrvavený xicht a skopají mě, tak, až nebudu schopen se pohybovat, až tak učiní, nechají mě teprve na pokoji. Já se jich začal z udivem tázat, proč tak činí, co je k tomu vede. Oni odvětí prostě jen tak… Začínám slovně i fyzicky revoltovat jejich dusným sevřením. V tom okažiku vážnost situace nabírá na obrátkách. Rom stojící v okně obléka kimono z Juda a navléká jakýsi oranžoví pásek. Cítím, že musím jednat, vykloním se ze dveří a vší silou rukama chycenými za futra se snažím vyklouznout jejim spárům. Nejde to, jsou silnější. Proto okamžitě měním směr, směrem do místnosti a vrhám se nahoru na skřín, tam objevím menší skleněnou lahvičku a z myšlenkou, že to třeba na zastavení nebude stačit, že je rozdráždím ještě více a že je reálná velká šance že mohu minout, silou ji hodím na toho nejsilnějšího Roma, ten zahaleká a je jisté, že uder byl účinný, abych měl jistotu zneškodnění, sáhnu ještě pro druhou a udeřím do stejného místa. Rom se svalí na zem. Zatímco jsem zneškodňoval tohoto roma. Labilnější nezahálel, vzal do ruky menší sekáček a ten proti mně otočil. Šermoval s ním a já jako zázrakem mezi ním proklouzl směrem ke dveřím tam jsem vzal nějakou sklenici a hodil po něm, bohužel uder nebyl nijak silný a spíše násilníka ještě více rozhněval, já utíkal ven a on chvíli za mnou, pak sekerku po mě hodil, naštěstí mě minula. Pak Jako bych se vrátil zpět do předešlého snu, potkal jsem na ulici v Z. U Huberta jak jde Brežněv s jeho poradcem po chodníku. Byla to taková atmosféra, kdy já jsem byl v nejistotě, protože když B. četl na Kongresu EU něco z papíru, poznamenal jsem něco vtipného, ironicky jsem zapochyboval o něčem a publikum se začalo smát a tím jsem jednoznačně veřejně podryl jeho autoritu. Už tam si vzpomínám jak na mě nenávistně pohlédl, jako bych dal příčinu tomu, že jeho agenti mě někde zabijí a bude to vypadat jako neštastná náhoda. Stejně jsem to cítil na chodníku U Huberta, proto jsem se s ním snažil udobřit a naivně se ho zeptal, jak je to z Ruskem, že mě to strašně zajímá. Nejprve o tom nechtěl vůbec mluvit a pak, řekl, že je to jasný, že Rusko upadá, je to s ním zlé…samozřejmě bylo cítit, že je opilý. Poté jsem se s ním rozloučil a objevil se u rádo by Z. bazénu. Stoky už tam byl, měl kolo schované a zakryté ručníkem v potoce L. Sitta již z bazénu odcházel, zahlédl jsem tam Gryzzliho a pár dalších známých lidí. Chtěl jsem jít do šaten ale začal se na mě divně dívat nějaký kluk z holkou, poté jsem si všiml, že to jsou dámské šatny, tak jsem se odporoučel a šel do mužských. Bazén a areál si přesně nepamatuji, jen mám mlhaví dojem, že šlo o cosi velmi spojeného z přírodou, jakýsi lesobazén….