(referát)
V časopise „Mladý svět“ v dubnovém vydání vyšel zajímavý článek,vysvětlující Teorii relativity. Tuto teorii definoval ve 20. Století Einstein a jako jediný se odvážil tvrdit, že všechny události na světě jsou relativní.
Teorie vychází z Newtonových zákonů, které definují hmotnost a setrvačnost tělesa v prostoru. Einstein, Newtonovu teorii rozšířil o poznatek, že každé těleso se pohybuje, i když je zdánlivě v klidu. Pohybuje se vůči jinému tělesu, jiné planetě, jiné galaxii.
Základ tedy tvoří definice tělesa, které se nachází v prostoru. Einstein vyloučil přítomnost tzv. éteru, neboli prázdnoty, která podle něj nemůže existovat, protože náš Vesmír již z jedné takové prázdnoty vznikl, proto je zcela vyloučeno, aby taková prázdnota existovala ještě jedna. Einstein se také zabýval šířením světla, tvrdí, a je vědecky dokázané, že světlo se šíří vždy konstantní rychlostí, tedy ve vakuu rychlostí cca 300000km/s. Vůči jiným předmětům je tato rychlost konstantní. Tento poznatek je velmi zajímavý, totiž, stojíte-li např. v autobuse a pohybujete se směrem řidiči, vaše výsledná rychlost vzhledem k podlaze autobusu je rychlostí vaší chůze, ale vzhledem k silnici se vaše rychlost chůze a rychlost autobusu sčítají a vy se pohybujete vzhledem k silnici tímto rychlostním součtem. Pokud však budete svítit světlem směrem k řidiči, rychlost světla je stále konstantní, jak k podlaze autobusu, tak i k silnici a rychlosti se v žádném případě nesčítají.
K definici relativity je nutná přítomnost času. Čas je základní veličina. Jeho vznik je spojen s existencí hmoty, tedy při Velkém třesku vznikl i čas. Bez hmoty neexistuje čas. Rychlost běhu času přímo závisí na hmotnosti tělesa, a tedy i na jeho gravitaci. Čím je v prostoru větší gravitace, tím rychleji plyne čas.Vědecky je tato skutečnost dokázána pomocí balistických raket, které létali na zemským povrchem, tedy v menším přitažlivém gravitačním poli a tudíž bylo pozorováno zpožďování hodin vůči pozemským.
Existuje několik modelů vesmírů. S tím je spojený velký problém, nelze vytvořit fyzikální zákony, které by byli platné, pro jakoukoli soustavu ve vesmíru. Teorie relativity také vychází s toho, že není možná větší rychlost, než je rychlost světla. V praxi to tak ovšem není, na Zemi skutečně nelze tuto rychlost přesáhnout, ale ve vesmíru ano. Vesmír se stále rozpíná a naše planeta se neustále vzdaluje. Jednoduše letí vesmírem. Nastává problém, čím více se tělesa vzdalují ve vesmíru, tím více se jejích rychlost zvyšuje, nebo naopak snižuje, to záleží podle toho jaký model vesmíru zvolíme. Einstein tyto modely vesmíru zcela ignoroval a vytvořil teorii, která je platná v naší galaxii, v naší soustavě a kterou nelze použít v jiných soustavách. Posuny času v jednom okamžiku jsou také patrné např. při měření délky jedoucího autobusu. V určitém čase, pokud budeme chtít měřit rozjetý automobil, zjistíme, že při měření dochází k neodstranitelné chybě. Nemůžeme totiž v jednom okamžiku a ve stejném čase přesně délku automobilu změřit, protože při označení počátku a konce nám konec vzhledem k jeho rychlosti vždy ujede. Také čas pro každé těleso v prostoru plyne jinak, nelze mít shodný čas s někým, na koho se díváme. Každý má svůj čas, každému plyne vůči různým předmětům různě rychle.
S toho vyplývá, že čas, hmota, sled událostí jsou veličiny, které v žádném případě nejsou konstantní, jsou relativní a jejich chování vždy musíme vztáhnout vzhledem k času.
31. 3. 2009
24. 3. 2009
A přišlo jaro… (subjektivní popis)
Jaro je symbolem nového života. Je koncem toho starého a počátkem něčeho nového. Regenerace přírody je zcela nezbytná a díky stále se opakujícímu ročnímu období můžeme složité změny odehrávající se v přírodě pozorovat i my lidé. Příroda je složitý a přesto velmi pravdivý indikátor událostí, který nám dává možnost zjistit, co se děje venku, i když jsme za dvojitým sklem obrovského mrakodrapu. Jaro přichází se svojí železnou pravidelností, a snad právě proto ho máme tak rádi a nikdy nám nezevšední.
Zima odhodí svůj bílý šat, který se na zpevněném a tolik vrásčitém poli promění v pramínky rychle stékajících potůčků. Krajem proletí traktor, jako by někam spěchal, jako by nevěděl, že má celý rok před sebou. Svými mohutnými koly dotvoří to, na co již příroda neměla čas. Stékající neviditelné pramínky vody s polí se znenadání objeví na mechu, který trčí ze stráně a svezou se po něm až do rozbředlých kolejí. Bláto, voda, vlhko, to vše je potřeba pro vznik nového života, pro růst a vitalitu. Pole jsou pokryta nízkou udusanou hnědou trávou, mezi kterou se prodírají výhonky živelné jarní trávy. Bledule však byly rychlejší, a proto se také mohou kochat pučící přírodou dříve, než kdokoli jiný. Ovšem, mají na to právo, jejich prchavé životy již brzy budou u konce. Obnova se netýká jen přírody, také lidé často obnovují své vztahy, střídají partnery, poznávají nové přátelé, upevňují svoji pozici ve společnosti a vše, co zažijeme, se zdá nové. Bohužel, jen čas ukáže, jak strašně se mýlíme, jak jsme velmi ovlivnitelní přírodou, jak z nás jaro dělá optimisty… Jaro odezní a s ním se začne trhat většina již vytvořených pout, lásek a nikdy se neuskuteční naše slepé očekávání, které vypadalo tak slibně, tak opravdově, ale bohužel, tak jarně. Toto roční období významně neovlivňuje jen ráz přírodní krajiny, ale také ráz té městské. Města začnou „zdobit“ vysoké jeřábi, kolem pouličních lamp pobíhají s neurčitou frekvencí dělníci s plošinami a do syrové rozměklé hlíny se zaseknou první krumpáče a lopaty. I přes tyto městské aktivity nesmíme přestat cítit vůni blízkého lesa, slyšet zpěv ptáků…
Na stromech vidíme zpívající ptáky, v keřích poskakují malí kosi a příroda, která usilovně vládla celý rok, jako by již neměla co dát, je tak odhalená, zranitelná a tak otevřená jako nikdy předtím. Člověk, který má alespoň trochu soucitu, je schopen jí odpustit. Odpusťme tedy přírodě její zimu, rozcuchanost, úmorná sucha, kterými nás v létě zžíhá, bouřky, povodně, vítr… Odpusťme jí to, ona není zlá, jen dělá to, co musí, aby přežila, ostatně tak jako každý člověk.
Zima odhodí svůj bílý šat, který se na zpevněném a tolik vrásčitém poli promění v pramínky rychle stékajících potůčků. Krajem proletí traktor, jako by někam spěchal, jako by nevěděl, že má celý rok před sebou. Svými mohutnými koly dotvoří to, na co již příroda neměla čas. Stékající neviditelné pramínky vody s polí se znenadání objeví na mechu, který trčí ze stráně a svezou se po něm až do rozbředlých kolejí. Bláto, voda, vlhko, to vše je potřeba pro vznik nového života, pro růst a vitalitu. Pole jsou pokryta nízkou udusanou hnědou trávou, mezi kterou se prodírají výhonky živelné jarní trávy. Bledule však byly rychlejší, a proto se také mohou kochat pučící přírodou dříve, než kdokoli jiný. Ovšem, mají na to právo, jejich prchavé životy již brzy budou u konce. Obnova se netýká jen přírody, také lidé často obnovují své vztahy, střídají partnery, poznávají nové přátelé, upevňují svoji pozici ve společnosti a vše, co zažijeme, se zdá nové. Bohužel, jen čas ukáže, jak strašně se mýlíme, jak jsme velmi ovlivnitelní přírodou, jak z nás jaro dělá optimisty… Jaro odezní a s ním se začne trhat většina již vytvořených pout, lásek a nikdy se neuskuteční naše slepé očekávání, které vypadalo tak slibně, tak opravdově, ale bohužel, tak jarně. Toto roční období významně neovlivňuje jen ráz přírodní krajiny, ale také ráz té městské. Města začnou „zdobit“ vysoké jeřábi, kolem pouličních lamp pobíhají s neurčitou frekvencí dělníci s plošinami a do syrové rozměklé hlíny se zaseknou první krumpáče a lopaty. I přes tyto městské aktivity nesmíme přestat cítit vůni blízkého lesa, slyšet zpěv ptáků…
Na stromech vidíme zpívající ptáky, v keřích poskakují malí kosi a příroda, která usilovně vládla celý rok, jako by již neměla co dát, je tak odhalená, zranitelná a tak otevřená jako nikdy předtím. Člověk, který má alespoň trochu soucitu, je schopen jí odpustit. Odpusťme tedy přírodě její zimu, rozcuchanost, úmorná sucha, kterými nás v létě zžíhá, bouřky, povodně, vítr… Odpusťme jí to, ona není zlá, jen dělá to, co musí, aby přežila, ostatně tak jako každý člověk.
Proč nechci být učitelem (fejeton)
Proč nechci být učitelem? Je to jednoduché, povykující malé děti, které ještě neví, co je v dalších ročnících čeká, a tak dělají tím větší nepořádek, čím jsou v našem „školním žebříčku“ níže. To není nic pro mě. Samozřejmě, zlobí i starší „děti“, o tom není pochyb, ale protože bych musel psát o mé generaci, raději od toho upustím.
Zodpovědný učitel to nemá jednoduché, ač se to „normálnímu“ člověku nemusí na první pohled zdát, má velkou zodpovědnost za výchovu svých „svěřenců“. Zato nezodpovědný učitel to má lehčí, nemá takovou zodpovědnost za výchovu, více si rozumí s žáky i rodiči, nikdo kromě jeho „šéfa“ na něj nevyvijí nátlak. Většinou takový učitel nemá problém se držet hesla: „Nenos si práci domů!“. Na první pohled by se mohlo zdát, že nezodpovědný učitel se má lépe, někdy tomu tak opravdu je. Ono totiž na jeho spokojenost má nemalý vliv jeho svědomí. Je-li učitel bez svědomí a ještě bez zodpovědnosti, lze ho s klidem označit za nejšťastnějšího člověka. Problém je v tom, že takový „ideální“ učitel je jen teoretický, který sídlí v hlavách nejednoho studenta.
Nikdo není ideální, proto také neexistuje model ideálního učitele. Můžeme se přít, zda je to škoda, či nikoli, ale nejdříve bychom měli začít sami u sebe a zeptat se sami sebe, zda jsme, nebo nejsme ideální? Myslím, že po odpovědi každého z nás bychom se přestali zabývat ideálním učitelem.
Stát se učitelem je velmi složité. Je požadováno ovládat široké spektrum lidských dovedností. Když je třeba, musíte zastat funkci školníka, vyhazovače, kvůli přezůvkám, přebíhání po nekonečných chodbách se bere jako samozřejmost. Vysokoškolské vzdělání vypadá z pohledu těchto a mnohých jiných aktivit, jako rutina, i když je to právě to, co umožňuje ve školství za jeden plat a v jednom čase vykonat tolik pracovních úkonů.
Na druhou stranu, je to práce pestrá, někdy až příliš, a není určena jen tak pro někoho! Schopnost zvládat často vypjaté situace a přitom si zachovat chladnou hlavu, by nebylo nic pro mě.
Sestavovat písemné testy, prodírat se stohy papírů, řešit problémy jiných, mít vždy takovou náladu, abych danou hodinu zvládl(a), to není jen tak. Navíc učitel má radost z toho, když žáka „donutí“ něco se naučit, to bych v mém případě byl smutným vyučujícím…. Další věc, urgující proti kariérní dráze učitele je to, že stát se nestará o své „ovečky“ stejně tak jako například o státní zaměstnance-politiky. Učitelé by bez nadsázky měli dostávat příplatek za práci v nebezpečném prostředí, protože budovy, spadající pod správu českého školství jsou v tak dezolátním stavu, že hrozí „neočekávané“ zřícení.
Učitelé to bezesporu nemají lehké, kompenzace v podobě delší dovolené se po větším zamyšlení zdá být opravdu jen kompenzací, za to, co po celý školní rok musí zvládnout a vytrpět. Proto tuto práci přenechám lidem vhodnějším, zodpovědnějším, možná i ideálnějším…
Zodpovědný učitel to nemá jednoduché, ač se to „normálnímu“ člověku nemusí na první pohled zdát, má velkou zodpovědnost za výchovu svých „svěřenců“. Zato nezodpovědný učitel to má lehčí, nemá takovou zodpovědnost za výchovu, více si rozumí s žáky i rodiči, nikdo kromě jeho „šéfa“ na něj nevyvijí nátlak. Většinou takový učitel nemá problém se držet hesla: „Nenos si práci domů!“. Na první pohled by se mohlo zdát, že nezodpovědný učitel se má lépe, někdy tomu tak opravdu je. Ono totiž na jeho spokojenost má nemalý vliv jeho svědomí. Je-li učitel bez svědomí a ještě bez zodpovědnosti, lze ho s klidem označit za nejšťastnějšího člověka. Problém je v tom, že takový „ideální“ učitel je jen teoretický, který sídlí v hlavách nejednoho studenta.
Nikdo není ideální, proto také neexistuje model ideálního učitele. Můžeme se přít, zda je to škoda, či nikoli, ale nejdříve bychom měli začít sami u sebe a zeptat se sami sebe, zda jsme, nebo nejsme ideální? Myslím, že po odpovědi každého z nás bychom se přestali zabývat ideálním učitelem.
Stát se učitelem je velmi složité. Je požadováno ovládat široké spektrum lidských dovedností. Když je třeba, musíte zastat funkci školníka, vyhazovače, kvůli přezůvkám, přebíhání po nekonečných chodbách se bere jako samozřejmost. Vysokoškolské vzdělání vypadá z pohledu těchto a mnohých jiných aktivit, jako rutina, i když je to právě to, co umožňuje ve školství za jeden plat a v jednom čase vykonat tolik pracovních úkonů.
Na druhou stranu, je to práce pestrá, někdy až příliš, a není určena jen tak pro někoho! Schopnost zvládat často vypjaté situace a přitom si zachovat chladnou hlavu, by nebylo nic pro mě.
Sestavovat písemné testy, prodírat se stohy papírů, řešit problémy jiných, mít vždy takovou náladu, abych danou hodinu zvládl(a), to není jen tak. Navíc učitel má radost z toho, když žáka „donutí“ něco se naučit, to bych v mém případě byl smutným vyučujícím…. Další věc, urgující proti kariérní dráze učitele je to, že stát se nestará o své „ovečky“ stejně tak jako například o státní zaměstnance-politiky. Učitelé by bez nadsázky měli dostávat příplatek za práci v nebezpečném prostředí, protože budovy, spadající pod správu českého školství jsou v tak dezolátním stavu, že hrozí „neočekávané“ zřícení.
Učitelé to bezesporu nemají lehké, kompenzace v podobě delší dovolené se po větším zamyšlení zdá být opravdu jen kompenzací, za to, co po celý školní rok musí zvládnout a vytrpět. Proto tuto práci přenechám lidem vhodnějším, zodpovědnějším, možná i ideálnějším…
15. 3. 2009
Hard alternativ, všechno co je hard, nemusí být těžké...
Jsem rád, že vám můžeme představit naši kapelu, zatím s provozním názvem Hard Alternativ. Která vznikla cca před 0,5 rokem a zatím koncertovala jen jednou a hrála společně také jen jednou. Postupně přidám i další videa tak jak budou spracována. nyní máte jedinečnou možnost shlédnout klip z názvem zvučení, je to jen malý zlomaek ve složité struktuře naší hudební činnosti a věřte, že to pravé "peklo" vás teprve čeká. Náš záměr byla nominace na Zlatého Slavíka, ale když jsme dílo viděli, řekli jsme si, že nebudeme lakomí a když z jistotou víme, že bychom soutěž vyhráli na plné čáře, nebudem si ocenění nárokovat a přenecháme to těm slabším. Je otázkou, jestli toto rozhodnutí bylo správné, či nikoli. Konec konců vám necháme prostor na Váš názor a věřím, že si vaši oblibu získáme. Pozor! tyto záznami jsou velmi vzácné a jedinečné, můžu také říci neopakovatelné doslova i do písmene. Jsme toho názoru, že hranice mezi hlukem a hudbou jsou velmi blízko u sebe, dáváme vám také možnost posoudit tuto skutečnost a zajímá nás váš názor, jestli jde spíše o hluk, či hudbu. Chci upozornit, že v natáčeném prostoru (studiu) byla občas taková koncentrace "hluku", že by se hluk/zvuk dal krájet...(Ne)Příjemný poslech!
http://www.youtube.com/watch?v=_cqogWX7BmE
http://www.youtube.com/watch?v=f5iGbJhZJ4s&feature=channel_page
http://www.youtube.com/watch?v=_cqogWX7BmE
http://www.youtube.com/watch?v=f5iGbJhZJ4s&feature=channel_page
Co pro nás znamená kus papíru?
(úvaha)
Velmi mnoho. V našem okolí můžeme slyšet názvy, začínající slovem“ digitální“ ve všech možných, i nemožných podobách. Jsou ale všechny ty digitální technologie něčím větším, než kus papíru, kus dokumentu? Nikoli, vše co je digitální je sice pěkné, ale rozhodně to nikdy papír nenahradí.
Nyní píši také na papír a tlačím před sebou myšlenku, jaká to bude hrůza „datlovat“ do počítače. Snad abych toho moc nenapsal… Digitální technologie jsou jen „jednodušším“ prostředkem, jak lze informace zálohovat, pracovat s nimi, vyhledávat je. V žádném případě nemůžeme tvrdit, že digitální záznam je kvalitnější. Je to podobné jako v hudbě, i když by dnes spousta lidí neměla odvahu vyslovit slovo „gramofon“, musíme si připomenout, že spojitý záznam hudby je mnohem kvalitnější, než sebelepší skokový průběh. Důkazem toho jsou fajnšmekři, kteří nechtějí mít se slovem začínajícím na digit. nic společného.
Měli bychom se nad sebou zamyslet a nespoléhat na nové technologie a už vůbec né zálohovat na digitální média. Je na snadě se v tomto případě řídit slovy: „Co je staré, to je dobré“. Nová technologie přináší jen rozptyl a zaměstnává náš čas, pravděpodobnost ztráty dat je tím větší čím více toho víme. Množství informací, které máme k dispozici, není indikátorem našich vědomostí, ba naopak, kvantum=nepřehlednost/ nevědomost. Je dokázáno, že papír vydrží mnohem déle, než doposud známá záznamová média. Dokonce zvlášť důležitá data se pomocí tiskárny vytisknou na papír ve formě nejrůznějších obrazců. Při čtení informací, se stránka zpětně do PC naskenuje.
Jsem toho názoru, že papír je jeden z největších objevů světa, po tisíciletí pomáhal lidi vzdělávat a umožňoval komunikaci mezi s sebou. Bezesporu urychlil vývoj, a tak mě napadá, jestli za všechno, co bylo objeveno, nevděčíme právě papíru? Vymýšlet věci stále dokola a nemít kam myšlenku zaznamenat, by bylo ve vývoji velkým problémem. Těžko si lze představit významné vědce, jak své objevy horlivě ryjí do kamenných desek. Ano, bylo by to možné, avšak velmi zdlouhavé.
Nevím, co pro mladou generaci znamená kus papíru, přiznám se, že to snad raději ani vědět nechci, ale vím jistě, že papír, který lze lehce zničit, dlouho uchovat, zde ještě nějaký čas bude, minimálně tak dlouho jak zde budeme my.
Velmi mnoho. V našem okolí můžeme slyšet názvy, začínající slovem“ digitální“ ve všech možných, i nemožných podobách. Jsou ale všechny ty digitální technologie něčím větším, než kus papíru, kus dokumentu? Nikoli, vše co je digitální je sice pěkné, ale rozhodně to nikdy papír nenahradí.
Nyní píši také na papír a tlačím před sebou myšlenku, jaká to bude hrůza „datlovat“ do počítače. Snad abych toho moc nenapsal… Digitální technologie jsou jen „jednodušším“ prostředkem, jak lze informace zálohovat, pracovat s nimi, vyhledávat je. V žádném případě nemůžeme tvrdit, že digitální záznam je kvalitnější. Je to podobné jako v hudbě, i když by dnes spousta lidí neměla odvahu vyslovit slovo „gramofon“, musíme si připomenout, že spojitý záznam hudby je mnohem kvalitnější, než sebelepší skokový průběh. Důkazem toho jsou fajnšmekři, kteří nechtějí mít se slovem začínajícím na digit. nic společného.
Měli bychom se nad sebou zamyslet a nespoléhat na nové technologie a už vůbec né zálohovat na digitální média. Je na snadě se v tomto případě řídit slovy: „Co je staré, to je dobré“. Nová technologie přináší jen rozptyl a zaměstnává náš čas, pravděpodobnost ztráty dat je tím větší čím více toho víme. Množství informací, které máme k dispozici, není indikátorem našich vědomostí, ba naopak, kvantum=nepřehlednost/ nevědomost. Je dokázáno, že papír vydrží mnohem déle, než doposud známá záznamová média. Dokonce zvlášť důležitá data se pomocí tiskárny vytisknou na papír ve formě nejrůznějších obrazců. Při čtení informací, se stránka zpětně do PC naskenuje.
Jsem toho názoru, že papír je jeden z největších objevů světa, po tisíciletí pomáhal lidi vzdělávat a umožňoval komunikaci mezi s sebou. Bezesporu urychlil vývoj, a tak mě napadá, jestli za všechno, co bylo objeveno, nevděčíme právě papíru? Vymýšlet věci stále dokola a nemít kam myšlenku zaznamenat, by bylo ve vývoji velkým problémem. Těžko si lze představit významné vědce, jak své objevy horlivě ryjí do kamenných desek. Ano, bylo by to možné, avšak velmi zdlouhavé.
Nevím, co pro mladou generaci znamená kus papíru, přiznám se, že to snad raději ani vědět nechci, ale vím jistě, že papír, který lze lehce zničit, dlouho uchovat, zde ještě nějaký čas bude, minimálně tak dlouho jak zde budeme my.
14. 3. 2009
Tonda, Hřejbek, muzikant...
...včera se mi také podařilo od Hříbka na plese 3. ZŠ vymámit stránku, kde jsou ukryta jejich převážně pěvecká dílá. Vzhledem k hrozbě stráty tak klíčových dat v jejich raketovém kariérním postupu, jsem byl nucen vše alespoň na kratší dobu zálohovat na serwer. Stránky: http://www.boun.wz.cz/
odkaz na vše co šlo stáhnout z webu: http://uloz.to/1458637/toncek.rar
odkaz na vše co šlo stáhnout z webu: http://uloz.to/1458637/toncek.rar
DÝZA BOYS, co píseň to HIT
V pátek 13.3. 2009 jsem byl v Olomouci a u příležitosti nově otevřené pobočky T.S. Bohemia, jsem k nim jel nakoupit pár věcí. Tento pátek nebyl tak špatný, jak by datum snad mohlo napovídat, jednoduše docela obyčejný den, nebýt však darovaného CD Dýza Boys, které si nyní přehrávám stále dokola:). Tyto "krypl písničky" jsou něčím zvlášní, snad je to pro mě simpatický fakt, že autoři Ivo Pešák a Václav Upír Krejčí pojímají celé CD dosti ironicky a hůmorně:). "Nažvejkaných" kravaťáků je všude dost, ale této "upřímnosti", která z alba "leze" je jak šafránu. Samozřejmě jsme se hned zaregistroval na www.dyzaboys.cz do fanklubu, který jak vidno začal vroce 2002 a skončil v 2003, je to velká škola... Lidová cena je samozřejmostí, stačí vám 149Kč a můžete "prosvětlit" domácnost tímto "uměním". Nyní citace:" Dýza Boys-PROČ? Naše pěvecké těleso vzniklo, aby vyhrálo Zlatého Slavíka, a jen proto, abychom prodali miliony desek. Zpíváme pod heslem "Naše disco muzika patří nejen do tanečních sálů, do hospod, ale i na Hrad..."". Kluci, děláte to dobře!:)
9. 3. 2009
5. 3. 2009
KSČM a fašismus=totalita...
Nechci nyní psát jaký mám názor na komunisty, jen ve zkratce. KSČM je naprosto stejný, né-li horší režim než fašismus. Nechápu, proč zde můžou být v zastoupení vlády strany začínající KSČM (pozn. ČSSD jsou podle mého názoru pševlečení k.)...a nemohou zde být fašisti. Vždyt je to "stejná" sorta právě jako fašisté. Dá se říci, že plně souhlasím z textem petice, proti KSČM a jsem rád, že autoři tohoto textu to tak pěkně napsali. Díky. Pro bližší info: http://www.viteznyunor.cz/Petice.html a samozřejmě DOPORUČUJI podepsat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
