Reflex a Respekt

Můj otec patří mezi odběratele těchto dvou deníků/časopisu. Myslím, že má dosti dobrý vkus a umí si kvalitní informace vybrat. Já prakticky tento tisk nečtu, protože mě to nějak nenapadne. Je to velká škoda, protože občas se naopak do nich dosti začtu, ale to jsou spíše vyjímky. I tak si myslím, že mám dostatek informací abych mohl napsat následující: Je to asi to nejlepší spolu s Lid. Novinami, co se dá koupi (Lid. Nov. Kupuje pouze z přílohou). Mám názor, že časopis Rexlex poslední dobou upadá a stává se z něho laciný bulvár, zato Respekt je alfou a omegou ve veřejných médiích. U Respekt bych odhadoval, že má tak třikrát větší informační hodnotu, než Reflex. Reflex je také hodně dobrý, ale jde vydět, že jeho redaktoři zažívají často okurkovou sezonu a píšou dosti vyvařené, až odvařené texty. Ještě, že mají toho Jíříka Doležalovýho s ním to má alespoň styl a právem ho redakce bere za jejich maskota. Mile rád ho vidím naživo, hlavně v TV, to mi vždy v dobrém slova smyslu zvedne náladu a vzpomenu si na babičina slova jak by řekla, pokud by viděla šťastného člověka na půl století staré fotografii:“ To ještě lidi byli šťastní, uměli se smát a dělat si prču ze života“. Až tak optimisticky na mě působí. Pokud ale prolistuji časopisem a naleznu v něm více článku od Doležala, než od ostatních autorů a začtu se do textu, většinou s toho nemám moc dobrý pocit. Osah mě jednoduše tolik nedostane a já mám pocit mírné odfláklosti a sklamání, že už to není jako dříve. Je pravda, že se tento názor číslo od čísla liší a já uznávám, že stále to stojí za přečtení od začátku až do konce. Takže vzdávám těmto tiskovinám hold a máte i nadále můj obdiv.