Na fotografii je velmi dobře zachycena Americká budovatelská horečka 30.let, silné "otročení" dělníků a v neposlední řadě optimisticky vyhlížející Americký sen, který je založen na víře občanů.
31. 1. 2009
Geniální fotografie Manhattan 1932
Jedna z nejlepších fotografií, kterou znám je fotografie dělníků na traverze při stavbě výškové budovy v Manhettenu 1932, je pravda, že fotografie je dosti známá a tak je její duch lehce "profláknut" a není to již tak originální. I přesto jsem neodolal a musel si ji vytisknout na 6 A4 a následně složit (boužel nemám plotter).
Na fotografii je velmi dobře zachycena Americká budovatelská horečka 30.let, silné "otročení" dělníků a v neposlední řadě optimisticky vyhlížející Americký sen, který je založen na víře občanů.
Na fotografii je velmi dobře zachycena Americká budovatelská horečka 30.let, silné "otročení" dělníků a v neposlední řadě optimisticky vyhlížející Americký sen, který je založen na víře občanů.
...a ještě slohovečka z plesu...
Předmaturitní ples SPŠE Mohelnice
(fejeton)
V pátek 23.1. 2006 se konal v Mohelnickém kulturním domě předmaturitní ples SPŠE. Je to jedna z tradičních akcí Mohelnické průmyslové školy.
Hned na počátku musím říci, že se ples vydařil. Snad za to můžou i kantoři, kteří nám kladli na srdce: „Hlavně si to pamatujte.“ „Neudělejte si ostudu…sobě i ostatním.“ A v neposlední řadě: „Budete s toho psát slohovou práci.“ Tato závažná slova nás nutila přemýšlet o věcech, o kterých bychom jinak nikdy nepřemýšleli. Mám pít?...a kolik? Mám vůbec něco pít? Stane se něco, nebudu-li pít? Věčné dilema o opilosti, či střízlivosti, které stejně nikdo nevyřeší před tím, než vypije první sklenku se náhle rozplynulo v šeru kulturního domu. A my byli postaveni před hotovou věc. Slavnostní nástup jsme zvládli dobře, jen někteří se již motali v opojné eufórii, kterou získali v 6 hodinovém předstihu z mohelnických putyk. Mesťa, jeden s takových absolventů sliboval, že nezmáčkne to červené tlačítko u dveří. Po loňských událostech by se našel jen málo kdo, kdo by tomu opravdu věřil. Nicméně se tak nestalo a proto musíme Mesťovi poděkovat, že i (hlavně) díky jemu se ples vydařil.
Vysoká společenská etiketa všech přihlížejících spolu z dlouholetou tradicí předurčovala tento ples do vyších morálních sfér společného chování. Díky těmto aspektům se místní zábavná centra od Globusu počínaje u Cechmistra konče musela po celý večer řítit k branám pekelným a ještě dnes se jistě musí majitelé obracet v hrobě, nejvíce v hostinci U mrtvoli, kde již člověk našel svůj klid.
Mám-li být upřímný, upozorním na některé nedostatky, které mě zarážejí. Budou to věci menších kalibrů, možná o to závažnější. Jak jsem pochopil, škola, či společnost není nakloněná plastikovému kelímku, který obyčejný člověk pokládá na stůl umístěný u tanečního parketu. Přitom nejde o nic nedůstojného. V celém světě je běžné, že si i v lepších restauracích dáte něco k pití, nechápu, proč takto upravený ječmen se nemůže konzumovat přímo u parketu, vždyť je to skoro jídlo! Když českou společnost vymezí hranice, kde lze pivo pít a kde ne, stává se automaticky cizincem.Obzvláště, když příšerně páchnoucí destiláty vyrobené z největší pravděpodobností v chemickém průmyslu hojně lakují nažloutlé parkety tanečního sálu. Je to diskriminace!
Jak tak vzpomínám nenapadá mě již nic, co by stálo za vítku, jen větší teplota v prostorách. Pracovně bych to asi nazval: „Větší zahřívání“, které bylo způsobeno masou lidí a které pořadatelé mohli jen těžko řešit, jelikož KD nemá okna. Upřímně řečeno, zvýšení prodeje tekutin není také k zahození.
Je mi velmi líto, ale nemůžu psát konkrétně o průběhu programu, jelikož každý člověk je jedinečný, jinak vnímavý a každý prožívá chvíle jinak, v neposlední řadě se dívá jinýma očima. Tedy pokud byste se zeptali 100 lidí jak se ples vyvijel, řekne vám 100 lidí, sto příběhů, 100 pravd, ale žádný nebude tím vaším, tím co jste skutečně prožili vy a žádný nebude pro vás tak cenný jako ten, který vám řekne vaše srdce. Je tedy zcela zbytečné konkrétně psát o programu, který každý prožívá jinak a ten kdo humánní láskou, vám to stejně neřekne. Průběh života je dosti individuální a ples, který je jeho částí není „jen“ plesem, ale velkým kolosálním životem, který žije několik stovek lidí v jednom okamžiku a lidé jsou ochotni tento svůj život vložit do něčeho velkého, co má smysl a tím je přátelství.
Kromě přátelství má člověk šanci na takovém plese chytnout pořádnou bolest hlavy. Když se pak následující den dělá analýza u rodinného stolu všech možných i nemožných příčin, je až z podivem, kolik doma máte potenciálních doktorů. Pokud ani nezaberou praktické rady z „Domácího lékaře“, je zcela jasné, že prarodiče kupovali knihu nadarmo a putuje spět na podložení skříně.
Nicméně ples byl něčím, na co budeme vzpomínat celý život. Chtěl bych tímto poděkovat pořadatelů, za jejich profesionální přístup… a za rok možná nashledanou.
(fejeton)
V pátek 23.1. 2006 se konal v Mohelnickém kulturním domě předmaturitní ples SPŠE. Je to jedna z tradičních akcí Mohelnické průmyslové školy.
Hned na počátku musím říci, že se ples vydařil. Snad za to můžou i kantoři, kteří nám kladli na srdce: „Hlavně si to pamatujte.“ „Neudělejte si ostudu…sobě i ostatním.“ A v neposlední řadě: „Budete s toho psát slohovou práci.“ Tato závažná slova nás nutila přemýšlet o věcech, o kterých bychom jinak nikdy nepřemýšleli. Mám pít?...a kolik? Mám vůbec něco pít? Stane se něco, nebudu-li pít? Věčné dilema o opilosti, či střízlivosti, které stejně nikdo nevyřeší před tím, než vypije první sklenku se náhle rozplynulo v šeru kulturního domu. A my byli postaveni před hotovou věc. Slavnostní nástup jsme zvládli dobře, jen někteří se již motali v opojné eufórii, kterou získali v 6 hodinovém předstihu z mohelnických putyk. Mesťa, jeden s takových absolventů sliboval, že nezmáčkne to červené tlačítko u dveří. Po loňských událostech by se našel jen málo kdo, kdo by tomu opravdu věřil. Nicméně se tak nestalo a proto musíme Mesťovi poděkovat, že i (hlavně) díky jemu se ples vydařil.
Vysoká společenská etiketa všech přihlížejících spolu z dlouholetou tradicí předurčovala tento ples do vyších morálních sfér společného chování. Díky těmto aspektům se místní zábavná centra od Globusu počínaje u Cechmistra konče musela po celý večer řítit k branám pekelným a ještě dnes se jistě musí majitelé obracet v hrobě, nejvíce v hostinci U mrtvoli, kde již člověk našel svůj klid.
Mám-li být upřímný, upozorním na některé nedostatky, které mě zarážejí. Budou to věci menších kalibrů, možná o to závažnější. Jak jsem pochopil, škola, či společnost není nakloněná plastikovému kelímku, který obyčejný člověk pokládá na stůl umístěný u tanečního parketu. Přitom nejde o nic nedůstojného. V celém světě je běžné, že si i v lepších restauracích dáte něco k pití, nechápu, proč takto upravený ječmen se nemůže konzumovat přímo u parketu, vždyť je to skoro jídlo! Když českou společnost vymezí hranice, kde lze pivo pít a kde ne, stává se automaticky cizincem.Obzvláště, když příšerně páchnoucí destiláty vyrobené z největší pravděpodobností v chemickém průmyslu hojně lakují nažloutlé parkety tanečního sálu. Je to diskriminace!
Jak tak vzpomínám nenapadá mě již nic, co by stálo za vítku, jen větší teplota v prostorách. Pracovně bych to asi nazval: „Větší zahřívání“, které bylo způsobeno masou lidí a které pořadatelé mohli jen těžko řešit, jelikož KD nemá okna. Upřímně řečeno, zvýšení prodeje tekutin není také k zahození.
Je mi velmi líto, ale nemůžu psát konkrétně o průběhu programu, jelikož každý člověk je jedinečný, jinak vnímavý a každý prožívá chvíle jinak, v neposlední řadě se dívá jinýma očima. Tedy pokud byste se zeptali 100 lidí jak se ples vyvijel, řekne vám 100 lidí, sto příběhů, 100 pravd, ale žádný nebude tím vaším, tím co jste skutečně prožili vy a žádný nebude pro vás tak cenný jako ten, který vám řekne vaše srdce. Je tedy zcela zbytečné konkrétně psát o programu, který každý prožívá jinak a ten kdo humánní láskou, vám to stejně neřekne. Průběh života je dosti individuální a ples, který je jeho částí není „jen“ plesem, ale velkým kolosálním životem, který žije několik stovek lidí v jednom okamžiku a lidé jsou ochotni tento svůj život vložit do něčeho velkého, co má smysl a tím je přátelství.
Kromě přátelství má člověk šanci na takovém plese chytnout pořádnou bolest hlavy. Když se pak následující den dělá analýza u rodinného stolu všech možných i nemožných příčin, je až z podivem, kolik doma máte potenciálních doktorů. Pokud ani nezaberou praktické rady z „Domácího lékaře“, je zcela jasné, že prarodiče kupovali knihu nadarmo a putuje spět na podložení skříně.
Nicméně ples byl něčím, na co budeme vzpomínat celý život. Chtěl bych tímto poděkovat pořadatelů, za jejich profesionální přístup… a za rok možná nashledanou.
26. 1. 2009
Předmaturitní ples 23.1. 2009
23.1. 2009 se konal v Mohelnici předmaturitní ples SPŠE v malém, leč malebném kulturním domě ve středu města. Musím pochválit Mohelnický kulturní dům za jeho "prvorebublikový" styl, a né jak v Zábřeze hnusný, obludný KD, který svou vyzáží nenechá nikoho dlouho na pochybách o rudosti jeho archytektů. Líbyla se mi také "uroven" z jakou ples probíhal. Nicméně přes všechno krásné a dobré, věřím, že to byl můj poslední ples v roli studenta...
24. 1. 2009
Delší betonový reproduktor je na světě
Vlivem nutnosti destrukce plastových stereoreproduktorů nevalné zančky Genius, kvůli získání jeho zesilovače, mi zbyli jeho vcelku kvalitní 5W širokopásmové reproduktory. Otázka byla položena a zněla spíše jako výzva. "Co s nimi?" Na odpověd enní slušné dlouho čekat a proto odpověd byla rychlá, možná trochu okvapená. "jedině beton". A tak se stalo, nejdříve jsem přemýšlel jak to odliji, ideální by byla nějaká odpadová PVC trubka ( ovšem bez niterného odpadu). Ta boužel nebyla a proto následovala PET láhev od Kofoly jako obal a vnitřní obal je tvořen obrácenou vrchní částí od minerální vody značky Mattony. Tentokrát nebyl použit "čistokrevný" beton, nýbrž, lepící a spárovací směs Salit ZX. Po vyschnutí směsy byl vnější obal odstraněn a umístěn, za pomoci tavné pistole širokopásový reproduktor. Kvalita zvuku mě mile překvapila, chybějící basové frekvence jsou vytvořeny utlumovou charakteristikou směsy. Výhoda jedno pásmového reproduktoru je v tom, že není nutné případné překrývání, frekvenční posun, reprodukované hudby nijak složitě vyladovat.
N-gage jako LED projektoru
Již delší dobu cca 1,5r uvažuji o konstrukci projektoru z LCD displeje. Vždy mě odradil použitý zdroj světla. Obyčejně se takto sestrojený "home" projektor osazuje některou z výbojek. U výbojky mi velmi vadí spotřeba, nutnost mít elektronický startér, teplota, škodlivé záření, které se musí zachytit na nějkaém zpeciálním skle, potaženým tuším olovem, aby se zachytila infra složka světla. Před cca 1 rokem mě napadlo prosíviti malí LCD displej ledkama, boužel to nebylo ono, obraz příliš tmavý, špatný kontrast. Dnes jsem se k myšlence vyrobyt miniprojektor z N-gage opět vrátil. Zjistil jsem, že vysoce svítivá Led dioda svítí bodově ( to jsem si příliš neuvědomoval a tak jsem používal na prosvícení jen pár diod) ted vím, že musím vytvořit jakousi matici o cca 80 LED diod aby obraz byl rovnoměrně prosvětlen. Na použití diod se mi kromě minimální spotřeby líbí, že není až tak nutné použití fresnelyho usměrnovacích čoček ( světlo jde víceméně rovně)-i když při větším LCD by to bylo více než vhodné, přece jen usměrnit dopad světla na LCD a pak ho soustředit do projekční optiky je velmi výhodné především kvůli rovnoměrnosti světla. U N-gage projektoru použiji (kvůli ceně) né moc vhodné led diody, z malou svítivostí (15000mcd) ideální by bylo něco kolem 50000mcd. U tohoto projekt mě jde spíše o funkčnost celého zařízení. Vím, že kvalita obrazu z projekční plochou cca 1,5m bude strašná- a rozlišení 176×208 je toho jasným důkazem:). Přece jen co čekat od mt. který je 6let starý. Kontrast displeje je také pro tento učel nevhodný a o věrnosti podání barev už ani nemluvě:). Na malé projekční plochy by to však stačit mohlo. Jak říkám nestávím to pro bůh ví jakou projekční kvalitu, chci vidět jak to funguje. Časem bych chtěl samozřejmě zkusit postavit větší projektor, konstrukce je naprosto jednoduchá a za zlomek ceny si vytvoříte profi přístroj, který může stále stát stovky tisíc Kč. Ale to je "hudba" budoucnosti...
1. 1. 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
