Pivovar je přínosem i v hluboké kryzi

Dne 22.12.2008 slavnostně oznamujeme vznik zcela nového sdružení. Při tomto založení vznikla i nová kniha. Kniha dosáhla své hodnoty i tím, že byla křtěna pod pípou pivovarské pípi v Hanušovicích. Kmotrem této knihy se stal dlouholetý, spolehlivý a léty prověřený pracovník všeuměl. Tento patron prošel celým výrobním traktem pivovaru. Tohoto pracovníka neskolila ani finanční kryze třetího tisíciletí, ani jeho kladný k pivu. Při svém karierním postupu se zasekl až u pípy a dodnes dělá kastelána v místním pivovaře. Zdráví mus slouží a tak i při svém vysokém věku je schopen zaujmout posluchače tak, jak by to žádný návštěvník nečekal. Jeho hystorky jsou notně neotřelé, energické a často se návštěvník musí otočit a tlouci hlavou o sud. O pivovaru jsme se dozvěděli dvakrát méně než o jeho rodině. Což většina uvítala a přislíbyla brzký návrat, aby se dozvěděla více o pivovaru.
Po jeho skráceném 1,5h(výklad o pivovaru trval 30 min) výkladu jsme se dostali až k ochutnávce.

Kastelán nás dovedl do místnosti s pípou. Zde se ukázala jeho dlouholetá praxe a chamtivost některých zůčastněných. Piva se vesele točila a mizela v míse na WC, tento tren vyprazdňování pokračoval i na zpáteční cestě z pivovaru. Proto někteří cestující ve vlaku zakrývali své obličeje cáry novin a nebo zaujatě pozorovali krajinu, která byla tak fádní, až byla zajímavá. Cestující byli tak zaujati svoji činností, že nestačili spozorovat hromady kupících se křupek na podlaze vlaku, kterou záhy spláchl proud piva vyvržený s hlubin tělních dutin.

Výhodou byl fakt, že množství ostudy jsme nebyli schopni na nádraží vnímat. Nízké pořizovací náklady celé akce přispěli k absolutní němotě účastníků a vzniklé škody byli tolerovány nastavenými stanovami našeho sdružení.
Zápis z akce provedl: D.H., Káně

Do bedny "nasněžila" vatovina

...asi po 14 dnech jsem ze zvědavosti odšrouboval basový reproduktor a zhrůzou jsem ucítil zatuchlinu, kterou doprovázely jisté hnilobné procesy. Původ těchto pachů byl v tom, že jsem spěchal a nastříhaný koberec jsem namočil do jarového roztoku a pak krátce sušil. Jednoduše řečeno, jsem hovado a narval jsem tam mokrý koberec. Události nasebe nennechali dlouho čekat, do uzavřené bedny vlezl pavouk, který na mokrým podkladu pletl své sítě, zatím co mu koberec doslova pod nohama začal hnít. Tomu jsem udělal přítrž a ihned vytřel všemožnými saponátovými a jarovými přípravky, sehnal od babičky jakousy lisovanou vatovinu, kterou v práci dávali do rozdělovacích skříní při exportu na poušť (jako těsnění)....a polepil jsem vnitřní části reproboxu a znovu uzavřel, doufám ještě mnohem více.